Hawker Hart
| Hawker Hart | |
|---|---|
 Hawker Hart (J9933), RAF | |
| Určení | bombardovací letoun |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | Hawker |
| Šéfkonstruktér | Sydney Camm |
| První let | červen 1928 |
| Uživatel | Royal Air Force Flygvapnet, SAAF, Estonsko |
| Vyrobeno kusů | ~1000 |
| Varianty | Hawker Audax Hawker Demon Hawker Hardy Hawker Hartebeest Hawker Osprey |
| Další vývoj | Hawker Hind Hawker Hector |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hawker Hart byl britský jednomotorový dvoumístný dvouplošník vyvinutý pro Royal Air Force firmou Hawker Aircraft. Kromě základní verze, určené k plnění role lehkého bombardéru, vznikly i odvozené varianty, určené pro spolupráci s armádou, průzkum, stíhání a výcvik. Autorem konstrukce letounu byl Sydney Camm.
Vývoj
Klasický vojenský letoun, který se objevil koncem dvacátých let 20. století a v základních i odvozených verzích byl vyroben ve větším počtu než jakýkoliv jiný britský letoun v meziválečném období. Hart byl výsledkem specifikace 12/26 ministerstva letectví z roku 1926 na rychlý denní bombardér dosahující maximální rychlosti 257 km/h, který by nahradil Airco D.H.9A a Fairey Fawn.
Konstrukce vycházela z koncepce maximální aerodynamické účinnosti a prototyp prodělal vzdušný křest v červnu roku 1928. Specifikace 9/28 požadovala výrobu prvních patnácti kusů Hart Mk.I, které poháněl řadový pístový motor Rolls-Royce Kestrel IB o výkonu 239 kW, později Rolls-Royce XDR o 380 kW. Výzbroj tvořil jeden pevný kulomet Vickers ráže 7,7 mm na levé straně přídě trupu, jeden pohyblivý dozadu střílejíci kulomet Lewis stejné ráže v zadní kabině a náklad pum na závěsnících do 227 kg.[1]
Následovalo 450 strojů Hawker Hart Bomber, 9 Hart Communications (=spojovacích) a 507 cvičných Hawker Hart Trainer do britské výzbroje, a také značný počet exportních letounů pro Egypt, Jugoslávii, Indii a Rhodésii.
Dvoumístná stíhací varianta pro Royal Air Force nesla zpočátku označení Hart Fighter, od července 1932 změněného na Hawker Demon. Dvoumístná stíhací modifikace bombardovacího stroje Hart vznikla na základě specifikace F.15/30 z roku 1930. Od svého předchůdce se Demon odlišoval zástavbou přeplňovaného motoru Rolls-Royce Kestrel II S o výkonu 362 kW, který zaručoval lepší výkony ve vyšších letových hladinách. Konstrukce draku byla částečně zesílena, stejně jako podvozek. Zadní kokpit byl upraven pro rozšíření palebného pole kulometu Lewis. Původní jeden synchronizovaný Vickers doplnil druhý stejného typu. Prvních šest sériových strojů převzalo RAF v květnu 1931 a zařadilo je k 23. peruti. Celková produkce dosáhla počtu 305 kusů včetně licenčních od leteckého výrobce Boulton Paul Aircraft. Letouny pozdější výroby poháněly motory Kestrel V DR o výkonu 435 kW, od roku 1936 byly Demony dodávány se střeleckou věží, které byly zpětně instalovány i na některé starší stroje. Takto upravené letouny jsou někdy označovány jako Turret Demon. V britském letectvu tvořily Hawker Demony výzbroj sedmi řadových perutí a pěti perutí pomocného letectva. Od roku 1938 do léta 1939 byly postupně nahrazovány stíhací verzí typu Bristol Blenheim.[zdroj?] Poslední dosloužily v roli vlekání terčů pro nácvik střelby v roce 1944.[2]
Mezi další varianty patřil námořní hlídkovací nebo průzkumný model Hawker Osprey, letoun pro spolupráci s armádou Hawker Audax, jeho verze modifikovaná pro nasazení v podnebí Blízkého východu Hawker Hardy, a Hawker Hartebeest, speciálně upravený pro létání v tropickém podnebí jižní Afriky, který byl licenčně vyráběný v Jihoafrické unii.
Licenční produkce probíhala také u společností Armstrong Whitworth, kde vzniklo 149 letounů a Vickers s celkovou výrobou 112 Hartů. Výroba u společnosti Avro kromě letounů pro RAF zahrnovala i exportní sérii letounů Audax poháněných hvězdicovými motory Armstrong Siddeley Panther pro Egypt, označených jako Avro 674. Švédská licenční výroba pro Flygvapnet dala celkem 42 strojů, které byly poháněny hvězdicovými motory Bristol Pegasus.
Nasazení
První sériové letouny Hart převzala 33. peruť RAF v lednu 1930. Její posádky byly postupně dislokovány v Eastchurch, Bicesteru a Upper Heyfordu. Hart byl vyřazen od britských prvosledových útvarů v průběhu 1938, ale i potom měl svůj význam jako cvičný. Malý počet těchto letounů zůstal ve výzbroji bojových jednotek na Blízkém východě a ve východní Africe do roku 1943.
Čtyři švédské Harty se, s osádkami složenými z dobrovolníků, účastnily bojů proti sovětským ozbrojeným silám v zimní válce 1939-40 jako součást jednotky Flygflottilj 19.
Uživatelé
Afghánistán- Afghánské vzdušné síly (Hawker Hart)
Austrálie- Royal Australian Air Force (Hawker Audax, Hawker Demon)
Belgie- Belgické letectvo (Hawker Hardy, pouze jeden kus)
Egyptské království- Egyptské královské letectvo (Hawker Hart, Hawker Audax)
Estonsko- Estonské vzdušné síly (Hawker Hart)
Finsko- Finské letectvo (Flygflottilj 19)
Indie- Indické letectvo (Hawker Hart, Hawker Audax)
Irák- Irácké královské letectvo (Hawker Audax)
Íránské císařství- Íránské císařské letectvo (Hawker Hart, Hawker Audax)
Jihoafrická unie- South African Air Force (Hawker Hart, Hawker Hardy, Hawker Hartebeest)
Jižní Rhodesie- Rhodesian Air Force (Hawker Hart, Hawker Hardy, Hawker Audax)
Jugoslávie- Jugoslávské královské letectvo (Hawker Hart)
Kanada- Royal Canadian Air Force (Hawker Hart, Hawker Audax)
Portugalsko- Portugalské námořnictvo (Hawker Osprey)
Spojené království- Royal Air Force (Hawker Hart, Hawker Audax, Hawker Demon, Hawker Hardy)
- Fleet Air Arm (Hawker Osprey)
Španělská republika- Letectvo Španělské republiky (Hawker Osprey)
Švédsko- Švédské letectvo (Hawker Hart, Hawker Osprey)
Specifikace
Údaje dle [3]
Hlavní technické údaje
- Rozpětí: 11,35 m
- Délka: 8,94 m
- Výška: 3,17 m
- Prázdná hmotnost: 1148 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2066 kg
- Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Rolls-Royce Kestrel IB
- Výkon pohonné jednotky: 525 hp (391 kW)[4]
Výkony
- Maximální rychlost v 1524 m: 296 km/h
- Výstup do 3050 m: 8 min
- Vytrvalost: 2h 45 min
- Dostup: 6508 m
- Dolet: 756 km
Výzbroj
- 1 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
- 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
- max. 236 kg (520 lb) pum[4]
Odkazy
Reference
- ↑ S. A. Genf, Encyklopedie letadel, Hawker Hart, 1998, str. 6
- ↑ Jan Máče, Letectví a kosmonautika, Létající démon, 2011, č. 2, str. 31
- ↑ Malcolm V. Lowe, Encyklopedie letectví (1848-1939), 2005, str. 257
- ↑ a b MONDEY, David. The Hamlyn Concise Guide to British Aircraft of World War II. [s.l.]: Chancelllor Press, 1994. Kapitola Hawker Hart, s. 132–134. (anglicky)
Literatura
- Letouny 2. světové války, nakladatelství Svojtka&Co.
- LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 6 a 7.
- MÁČE, Jan. Létající démon. Letectví a kosmonautika. Únor 2011, čís. 2, s. 30 a 31. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hawker Hart na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Hawker Hart Archivováno 11. 6. 2016 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Hawker Hart
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
Finská vlajka
.svg)
My own crown and own star, PD Union by Zscout
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
.svg)
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
.svg)
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
.svg)
.svg)
Camm Hart 500. This is almost certainly a photo of G-ABMR dressed as the first production Hart J9933, as she was between 1959 and 1970.
Autor: Copyright holder: RuthAS, Licence: CC BY-SA 3.0
Hawker Demon I K8200 of 64 Squadron RAF at Manchester Airport in 1938
.svg)
Flag of Southern Rhodesia (1924–1964).
Autor: Les Chatfield from Brighton, England, Licence: CC BY 2.0
Hawker Hart II G-ABMR displayed at RAF Museum.
.svg)
The flag of Afghanistan between 1931 and 1973 (1311–1352 A.P., 1351–1393 A.H.).
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Women at War 1939 - 1945
Womens Auxiliary Air Force: WAAF and RAF trainee ground crew work together on a Hawker Hart aircraft as part of the Commonwealth Joint Air Training Plan at Waterkloof near Pretoria, South Africa.
.svg)
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Second Spanish Republic (1931-1939).