Hayley Carterová
| Hayley Carterová | |
|---|---|
_(51376195036).jpg) Hayley Carterová na French Open 2021 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 17. května 1995 (28 let) |
| Místo narození | Chattanooga, Tennessee, Spojené státy americké |
| Výška | 178 cm |
| Profesionál od | 2012 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 353 552 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 62–44 |
| Tituly | 0 WTA |
| Nejvyšší umístění | 438. místo (29. července 2019) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 124–56 |
| Tituly | 2 WTA, 2 WTA 125K |
| Nejvyšší umístění | 25. místo (14. června 2021) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2020) |
| French Open | 3. kolo (2020) |
| Wimbledon | 1. kolo (2021) |
| US Open | čtvrtfinále (2020) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2021) |
| Wimbledon | 3. kolo (2021) |
| US Open | 1. kolo (2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 28. června 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hayley Carterová (* 17. května 1995 Chattanooga, Tennessee) je americká profesionální tenistka, deblová specialistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2019 na 438. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2021 na 25. místě. Trénuje ji Brian Kalbas.[2]
Soukromý život
Narodila se roku 1995 v tennesseeské Chattanooze. Tenis začala hrát v šesti letech. Do Hilton Head Island v Jižní Karolíně se s rodiči přestěhovala v jedenácti letech a začala trénovat v místní akademii Smithe Stearna. Stala se držitelkou rekordních čtrnácti titulů z jihokarolínských tenisových mistrovství. Na University of North Carolina studovala ekonomiku a informační systémy. Čtyři roky reprezentovala univerzitní tým Tar Heels, kde vytvořila historický rekord 168 vítězných dvouher v Atlantické pobřežní konferenci.[3][4]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2011 na turnaji v jihokarolínském Sumteru s dotací 10 tisíc dolarů. V semifinále podlehla krajance Alexis Kingové z páté světové stovky.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během července 2014 v texaském Fort Worth, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry přehrála s Indonésankou Stefanií Tanovou americkou dvojici Catherine Harrisonová a Mary Weatherholtová.[5][1]
V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na dubnovém Family Circle Cupu 2011 v Charlestonu. Na úvod kvalifikace uhrála jen dva gemy na maďarskou tenistku a stou devátou hráčku žebříčku Melindu Czinkovou. Do premiérového finále túry WTA se probojovala s Japonkou Enou Šibaharaovou v bogotské čtyřhře Copa Colsanitas 2019. Závěrečný duel nezvládly proti australské dvojici Zoe Hivesová a Astra Sharmaová.[6][7] Po boku stabilní brazilské spoluhráčky Luisy Stefaniové skončily jako poražené finalistky na Korea Open 2019 po nezvládnutém zápasu se španělsko-německou dvojici Lara Arruabarrenová a Tatjana Mariová.[8] Až o týden později, na zářijovém Tashkent Open 2019, vybojovala se Stefaniovou premiérový titul. Ve finále zdolaly slovinsko-americké turnajové trojky Dalilu Jakupovićovou se Sabrinou Santamariovou.[9] Druhý triumf přidaly po koronavirovém přerušení sezóny na lexingtonském Top Seed Open 2020, kde triumfovaly v klíčovém utkání proti česko-švýcarské dvojici Marie Bouzková a Jil Teichmannová. Bodový zisk ji poprvé posunul do elitní čtyřicítky deblového žebříčku.[10]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu US Open 2019, když do soutěže s krajankou Usue Maitane Arconadovou obdržely divokou kartu. V úvodním kole však nenašly recept na ukrajinsko-americký pár Nadija Kičenoková a Abigail Spearsová. Do čtvrtfinále čtyřhry US Open 2020 postoupila s Luisou Stefaniovou.[11] V semifinále navazujícího Internazionali BNL d'Italia 2020 je s Brazilkou zastavil první světový pár Barbora Strýcová se Sie Šu-wej.[12][5]
V sezóně 2022 na okruzích absentovala, když poslední turnaj odehrála na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells.[5]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 Č) | |
| Premier / WTA 500 (0–2 Č) | |
| International / WTA 250 (2–3 Č) | |
Čtyřhra: 8 (2–6)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 13. dubna 2019 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Ena Šibaharaová |  Zoe Hivesová Astra Sharmaová | 1–6, 2–6 |
| Finalistka | 2. | 22. září 2019 | Soul, Jižní Korea | tvrdý |  Luisa Stefaniová |  Lara Arruabarrenová  Tatjana Mariová | 6–7(7–9), 6–3, [7–10] |
| Vítězka | 1. | 28. září 2019 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý | Luisa Stefaniová |  Dalila Jakupovićová Sabrina Santamariová | 6–3, 7–6(7–4) |
| Vítězka | 2. | 16. srpna 2020 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Luisa Stefaniová |  Marie Bouzková  Jil Teichmannová | 6–1, 7–5 |
| Finalistka | 3. | 26. září 2020 | Štrasburk, Francie | antuka | Luisa Stefaniová | Nicole Melicharová  Demi Schuursová | 4–6, 3–6 |
| Finalistka | 4. | 13. ledna 2021 | Abú Zabí, SAE | tvrdý | Luisa Stefaniová |  Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 6–7(5–7), 4–6 |
| Finalistka | 5. | 27. února 2021 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Luisa Stefaniová |  Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková | 7–6(7–4), 4–6, [3–10] |
| Finalistka | 6. | 4. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Luisa Stefaniová | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 2–6, 5–7 |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| WTA 125 (2–1 Č) | |
Čtyřhra: 3 (2–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 26. ledna 2019 | Newport Beach, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Taylor Townsendová  Yanina Wickmayerová | 6–3, 7–6(7–1) |
| Vítězka | 2. | 1. února 2020 | Newport Beach, Spojené státy (2) | tvrdý | Luisa Stefaniová | Marie Benoîtová  Jessika Ponchetová | 6–1, 6–3 |
| Finalistka | 1. | květen 2021 | Saint-Malo, Francie | antuka | Luisa Stefaniová | Kaitlyn Christianová Sabrina Santamariová | 6–7(4–7), 6–4, [5–10] |
Finále na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Čtyřhra (9 titulů)
| Ř. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | červenec 2014 | Fort Worth, Spojené státy | tvrdý |  Stefanie Tanová | Catherine Harrisonová Mary Weatherholtová | 6–3, 6–3 |
| 2. | červen 2018 | Baton Rouge, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Astra Sharmaová  Gabriela Talabová | 6–3, 6–4 |
| 3. | srpen 2018 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Sanaz Marandová  Victoria Rodríguezová | 6–3, 6–1 |
| 4. | říjen 2018 | Stockton, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Quinn Gleasonová Luisa Stefaniová | 7–5, 5–7, [10–7] |
| 5. | únor 2019 | Rancho Santa Fe, Spojené státy | tvrdý | Ena Šibaharaová | Francesca Di Lorenzová Caty McNallyová | 7–5, 6–2 |
| 6. | červen 2019 | Bethany Beach, Spojené státy | antuka | Usue Maitane Arconadová |  Dea Herdželašová  Tereza Mihalíková | 6–4, 6–4 |
| 7. | červen 2019 | Denver, Spojené státy | tvrdý |  Vladica Babićová | Brynn Borenová Gail Brodská | 6–2, 6–3 |
| 8. | červenec 2019 | Honolulu, Spojené státy | tvrdý | Jamie Loebová | Usue Maitane Arconadová Caroline Dolehideová | 6–4, 6–4 |
| 9. | listopad 2019 | Colina, Chile | antuka | Luisa Stefaniová |  Anna Danilinová Conny Perrinová | 5–7, 6–3, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hayley Carter na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Hayley Carterová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. června 2021
- ↑ Hayley Carterová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 25. června 2021
- ↑ Hayley Carter Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Getting To Know: Doubles Quarterfinalists Hayley Carter and Luisa Stefani [online]. USTA, 2020-09-05 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Hayley Carter Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tim O'Connor. Zoe Hives wins WTA doubles title at Claro Open Colsanitas in Bogota, Colombia [online]. The Courier, 2019-04-14 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sharmaová v Bogotě útočí na double. Je ve finále dvouhry a má titul ze čtyřhry [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-14 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online.
- ↑ EFE. Lara Arruabarrena gana el título de dobles con Tatjana Maria [online]. AS, 2019-09-22 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Luisa Stefani é campea de duplas em Tashkent e fatura o primeiro título em nível WTA [online]. GloboEsporte.com, 2019-09-28 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bradyová v Lexingtonu zvládla i své první finále a bez ztráty setu dokráčela pro premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-16 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
- ↑ Campanha de Stefani é melhor do Brasil em 38 anos [online]. TenisBrasil [cit. 2020-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-02. (portugalsky)
- ↑ Hsieh and Strycova reunite to reach Rome doubles final [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hayley Carterová na Wikimedia Commons - Hayley Carterová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Hayley Carterová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Hayley Carterová na Twitteru
- Hayley Carterová na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
