Heřman Chromý

Ing. Heřman Chromý
poslanec Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci: 1990 – 1990
poslanec České národní rady
Ve funkci: 1990 – 1992
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní (OF)
Narození	29. září 1947 (75 let) Praha Československo Československo
Profese	politik, spisovatel, básník, publicista, ekonom a diplomat
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Heřman Chromý, též Karel Heřman (* 29. září 1947 Praha^[1]) je český a československý básník, kulturní organizátor, disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za Občanské fórum, později diplomat.

Biografie

Absolvoval střední ekonomickou školu pro zahraniční obchod v Praze a ekonomickou fakultu na univerzitě v Blagoevgradě (v bulharské Vrace). V letech 1970–2002 žil v Mělníku. Pracoval po jistou dobu v elektrárně Mělník. V Mělníku v 70. letech působil jako kulturní organizátor (Dům mládeže, Okresní kulturní středisko). Podílel se zde na inscenování hudebních pořadů. V roce 1982 podepsal Chartu 77. V roce 1986 byl odsouzen na dva roky nepodmíněně za podvracení republiky, kvůli své básnické, publicistické a politické činnosti. V srpnu 1989 proti jeho osobě zahájila Státní bezpečnost v Mělníku další předběžné vyšetřování. V letech 1988–1990 vydával společně s Petrem Uhlem a Annou Šabatovou čtrnáctideník Informace o Chartě 77 . V roce 1988 se podílel na vzniku Mírového klubu Johna Lennona. Ve vlastní umělecké tvorbě se profiloval jako básník. Na přelomu 70. a 80. let se účastnil recitačních soutěží (dvakrát mu bylo uděleno nejvyšší ocenění na přehlídce Wolkerův Prostějov). Je autorem několika básnických sbírek: Dlouze skandující občan (1978), Chlapec Rock (1980), Vepřové něžnosti (1982–1985), Veřejné úrazy (1984–85) nebo Náš pan domácí pánbů (1985–86), které byly samizdatově vydány v edici bratrů Havlových Expedice. V roce 1990 mu byla udělena literární Cena Erasma Rotterdamského.^[2][3]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník SD Severozápadní dráha, bytem Mělník.^[4]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 14 – Mělník, Středočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990.^[5][6] Ve volbách roku 1990 byl za Občanské fórum zvolen do České národní rady.^[7] Krátce působil jako člen předsednictva ČNR a člen komise pro vězeňství. Byl rovněž předsedou poslaneckého klubu Občanského fóra.^[2]

Veřejně se angažoval i po odchodu z vrcholné politiky. Od roku 1995 působil na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1995–1998 byl diplomatem v Bulharsku, v letech 1998–2002 v Rumunsku a od roku 2005 v Bělorusku. V roce 2004 se zúčastnil řetězové hladovky za odstoupení Stanislava Grosse z postu předsedy vlády a podporoval četné protikomunistické iniciativy.^[2]

Na jaře roku 2013 ohlásil odchod z ministerstva zahraničních věcí kvůli nespokojenosti s chodem úřadu. Kritizoval systém vydávání osob ke stíhání do zahraničí, včetně kauzy ruského podnikatele Alexeje Torubarova vydaného v květnu ke stíhání do Ruska, k jehož případu zpracovával posudek. Vedení ministerstva kritiku komentovalo tak, že Chromý odváděl nekvalitní práci a snaží se pošpinit svého zaměstnavatele.^[8]

Ocenění

22. listopadu 2016 dostal pamětní dekret ministra a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu „za aktivní činnost proti komunistickému režimu spočívající zejména v rozšiřování ilegálních periodik Svědomí a Informace o Chartě, a dále za podíl na založení Mírového klubu Johna Lennona“.^[9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heřman Chromý
• Heřman Chromý v parlamentu
• Blog Heřmana Chromého