Heřman Karel Ogilvy

Heřman Karel hrabě Ogilvy
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci: 1733 – 1746
Předchůdce	Otakar František Starhemberg
Nástupce	Jan Jiří Kristián z Lobkowicz
Narození	25. prosince 1679 nebo 31. prosince 1679 Praha
Úmrtí	26. ledna 1749 (ve věku 69 let) nebo 26. ledna 1751 (ve věku 71 let) Praha
Choť	Esther Anna Regina, Gräfin von Welz-Eberstein
Rodiče	Jiří Benedikt von Ogilvy a Marie Anastasia de Brumath
Děti	Marie Terezie z Ogilvy Anna Marie z Ogilvy
Příbuzní	Marie Josefa z Kounic[1], Marie Viktorie z Kounic[1] a Michael Josef z Kounic[1] (vnoučata)
Profese	důstojník
Commons	Hermann Carl von Ogilvy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřman Karel František hrabě Ogilvy (uváděn též jako Ogilvie nebo O'Gilvy) (Hermann Carl Franz Graf Ogilvy) (31. prosince 1679, Praha – 26. ledna 1751, Praha) byl rakouský polní maršál původem ze skotské šlechtické rodiny. Od mládí sloužil v císařské armádě a vyznamenal se v dynastických válkách první poloviny 18. století. V letech 1733–1746 byl vrchním velitelem v Českém království, v této hodnosti byl za války o rakouské dědictví donucen dvakrát vyklidit Prahu (1741, 1744). Přesto byl v roce 1745 povýšen do hodnosti polního maršála. Vlastnil statky v severních Čechách (Zahořany).

Pocházel ze starého skotského rodu Ogilvy, byl synem barona Jiřího Benedikta Ogilvyho (1651–1710), maršála v císařských, ruských a polských službách. Po otcově vzoru vstoupil již v roce 1693 do armády, svou kariéru začal během devítileté války, v roce 1695 se stal také pážetem u dvora císaře Leopolda I. Vynikl během války o španělské dědictví v Itálii a Nizozemí a postupoval v hodnostech (major 1705, podplukovník 1710). Během volby Karla VI. římským císařem ve Frankfurtu nad Mohanem byl členem panovníkovy osobní stráže (1711). Poté se znovu aktivně zúčastnil bojů a v roce 1712 byl zraněn v bitvě u Denainu. Na konci války o španělské dědictví byl povýšen na plukovníka (1714) a poté se zúčastnil války proti Turkům. Jako velitel brigády se vyznamenal při obléhání Bělehradu (1717) a byl osobním účastníkem uzavření míru v Požarevaci (1718).

V roce 1723 byl povýšen na generálmajora, v roce 1727 dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra a v roce 1729 byl jmenován císařským tajným radou. Celá dvacátá léta strávil jako velitel v Neapoli. V roce 1733 byl povýšen na polního podmaršála a stal se zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze (1733–1746).^[2][3] V roce 1735 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a za účast v další válce proti Turkům byl v roce 1739 povýšen do hraběcího stavu. Za války o rakouské dědictví musel dvakrát vydat Prahu (1741 Francouzům, 1744 Prusům) a s celou posádkou padl do zajetí.^[4] Přesto mu Marie Terezie zachovala přízeň a v roce 1745 získal hodnost polního maršála.^[5] Až do smrti zůstal formálně velitelem pražské posádky, zemské velitelství v Čechách ale musel v roce 1746 předat knížeti Lobkowiczovi.

Po otci byl dědicem panství Zahořany v severních Čechách. Na zámku v Zahořanech se častěji zdržoval až v pozdějším věku, kdy pobýval jako velitel v Praze. Správu panství v době jeho nepřítomnosti zajišťovala převážně manželka. Za éry Ogilvyů došlo k přestavbě zahořanského zámku do podoby honosné barokní rezidence.^[6] S rakouskou šlechtičnou Ester Annou Reginou Welzovou z Ebersteinu (1692–1784) se oženil v roce 1713 a měl s ní deset dětí. Z pěti synů tři zemřeli v dětství, nejstarší Karel Josef (1713–1755) sloužil v armádě, byl císařským komořím a posledním potomkem této linie Ogilvyů. Dcery se provdaly do významných šlechtických rodin. Nejstarší Marie Terezie (1718–1775) byla manželkou hraběte Jana Adolfa z Kounic, Anna Markéta (1725–1810) se provdala za hraběte Prokopa Krakovského z Kolovrat, nejvyššího zemského sudího v Čechách. Nejmladší dcera Vilemína (1728–1804) měla za manželka polního maršála hraběte Leopolda Pálffy-Dauna (1716–1773). Ester Anna Regina Ogilvy byla majitelkou Zahořan ještě dalších třicet let po manželově smrti, až v roce 1781 prodala panství za 140 000 zlatých dvorské komoře.

• KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: Britská šlechta v českých zemích; Brno, 2018; s. 239–247 ISBN 978-80-7364-076-7
• KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách; Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
• PÁTEK, Jakub a kolektiv: Zahořany. Cesta časem a prostorem; Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem; Červený Kostelec; 512 s. ISBN 978-80-7465-433-6
• TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermann Carl von Ogilvy na Wikimedia Commons
• Rodina Ogilvy in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich