Heřman z Nostic-Rienecku

Heřman hrabě z Nostic-Rienecku
C. k. generálmajor hrabě Heřman Nostic-Rieneck (1851, litografie, Josef Kriehuber)
Tajný rada
Ve funkci: 1866 – 27. prosince 1895
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1842 – 27. prosince 1895
Panovník	Ferdinand I., František Josef I.
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby	1829–1867
Hodnost	rytmistr, plukovník (1849), generálmajor (1851), polní podmaršál (1859), generál jezdectva (1892)
Bitvy/války	Maďarská revoluce 1848–1849
Narození	29. července 1812 Trmice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. prosince 1895 (ve věku 83 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť	(1839) Vilemína Františka z Auerspergu (1813–1886)
Rodiče	Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840) a Antonie Schliková (1783–1830)
Děti	1. Albert Karel (1843–1929) 2. Karel (1849–1919)
Příbuzní	bratr: Albert z Nostic-Rienecku (1807–1871) bratr: Zikmund z Nostic-Rienecku (1815–1890) tchán: Karel Vilém II. z Auerspergu švagr: Karel Vilém z Auerspergu švagr: Adolf z Auerspergu synovec: Jan z Nostic-Rienecku (1847–1915) synovec: Václav Koc z Dobrše (1842–1912) neteř: Marie Antonie Gabriela, provd. Silva-Tarouca (1863–1934)
Profese	důstojník
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Vojenský záslužný kříž 3. třídy, rytíř Vojenského řádu Marie Terezie, ruský Řád sv. Anny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřman hrabě z Nostic-Rienecku (německy Hermann Graf von Nostitz-Rieneck, 29. července 1812, Trmice – 27. prosince 1895, Praha) byl český šlechtic z rodu Nosticů a generál rakouské císařské armády. V armádě sloužil od roku 1829, jako vyšší důstojník se vyznamenal během potlačení revoluce v Uhrách. Později působil jako velitel na různých místech monarchie a nakonec dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva (1892).

Narodil se v Trmicích do početné rodiny vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka z Nostic (1768–1840)^[1] z falknovské rodové větve Nosticů.^[2][3] Matka Antonie (1783–1830) pocházela z rodu Šliků.

Do armády vstoupil v roce 1829, od roku 1833 sloužil jako rytmistr u jezdeckého pluku svého otce. V roce 1842 byl jmenován c. k. komořím, vyznamenal se během bojů v Uhrách (1848–1849) a v roce 1849 dosáhl hodnosti plukovníka. Za svou účast na potlačení uherské revoluce získal Vojenský řád Marie Terezie a ruský Řád sv. Anny. V roce 1851 byl povýšen na generálmajora a jako polní podmaršál (1859) byl velícím generálem v Záhřebu. V letech 1862–1864 sloužil v Čechách a poté byl velitelem v Sedmihradsku. V roce 1866 byl jmenován c. k. tajným radou a o rok později odešel do výslužby. Mimo aktivní službu dosáhl ještě v roce 1892 hodnosti generála jezdectva.^[4]

V roce 1839 se v Praze oženil s princeznou Vilemínou Františkou z Auerspergu (1813–1886), dcerou Karla Viléma II. a sestrou významných politiků Karla Viléma a Adolfa Viléma z Auerspergu. Z jejich manželství pocházeli dva synové, starší Albert Karel (1843–1929) sloužil též v armádě a zastával vysoké funkce u dvora.^[5]

Heřmanův starší bratr Albert František (1807–1871) byl významným politikem v Čechách a třikrát zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království. Další bratr Zikmund (1815–1890) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka. Vysokých hodností v armádě a u dvora dosáhli Heřmanovi synovci Jan z Nostic-Rienecku (1847–1915) a Václav Koc z Dobrše (1842–1912).

• Biografie Heřmana Nostice in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich