Heda Margoliová-Kovályová
Heda Margoliová-Kovályová | |
---|---|
Rodné jméno | Heda Blochová |
Narození | 15. září 1919 Praha Československo |
Úmrtí | 5. prosince 2010 (ve věku 91 let) Praha Česko |
Povolání | spisovatelka, překladatelka, autorka memoárů, redaktorka a grafička |
Témata | editace, překlad, literatura a grafika |
Významná díla | Na vlastní kůži |
Manžel(ka) | Rudolf Margolius 1. manžel Pavel Kovály 2. manžel |
Děti | Ivan Margolius |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heda Margoliová–Kovályová, známá též jako Heda Margolius Kovály (15. září 1919 Praha – 5. prosince 2010 Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka.[1]
Život
Narodila se v Praze do rodiny Ervína a Marty Blochových. Ervín Bloch byl finanční ředitel ve Waldes Koh-i-noor v Praze. Začátkem okupace se provdala za JUDr. Rudolfa Margolia a společně se svými rodiči a manželem byla transportována do Lodže v roce 1941. V roce 1944 byli přesunuti do Osvětimi, kde Blochovi zahynuli. Ona sama byla přemístěna na práci do Christianstadtu a později uprchla do Prahy při pochodu smrti do Bergen-Belsenu. Po 2. světové válce se s manželem shledala v Praze. Pracovala jako grafička pro nakladatelství Symposion a později Rovnost a další nakladatelství. Rudolf Margolius se stal náměstkem ministra zahraničního obchodu a v roce 1952 byl zatčen a odsouzen k smrti v procesu se Slánským. V roce 1955 se znovu provdala za Pavla Kovályho (1928–2006), profesora filosofie.
Heda proti procesu se Slánským několikrát protestovala u československých úřadů i u úřadu prezidentů republiky. V roce 1966 propašovala z Československa Pavlu Tigridovi do Paříže tajný rozsudek československého nejvyššího soudu o úplném zrušení procesu a jeho obžaloby, který Tigrid v roce 1967 publikoval jako přílohu svého časopisu Svědectví.[2]
Začala překládat knihy z němčiny, angličtiny a francouzštiny od známých autorů jako Arnold Zweig, H. G. Wells, Raymond Chandler, Philip Roth, Saul Bellow, John Steinbeck, Arnold Bennett, William Golding, Arthur Miller, Francis Chichester a dalších. Po invazi v roce 1968 odešla do Spojených států amerických a pracovala jako knihovnice v Harvard Law School Library v Cambridge, Massachusetts. V této době napsala a vydala v exilu svojí autobiografii Na vlastní kůži (1973), která pak vyšla v mnoha překladech a o které napsal Vít Machálek, že je jednou z nejsilnějších českých knih dvacátého století.[3] V České republice byla vydána v letech 1992, 2003 a 2012. V roce 1985 Index v Kolíně nad Rýnem vydal její novelu Nevina, která vyšla znovu v roce 2013 v Mladé frontě. Anglické vydání vyšlo v Soho Press v New Yorku v červnu 2015.
Jan Zábrana napsal: „Heda Kovályová byla opravdu jedna z nejlepších překladatelek z angličtiny, které v Čechach od sklonku pedesátých do počátku sedmdesátých let praktikovaly. Překládala chytře, svěže, nápaditě, mělo to plynulý tah prózy, vlastní šťávu."[4]
V roce 1996 se vrátila natrvalo do Prahy, kde v roce 2010 po dlouhé nemoci zemřela. Helena Třeštíková s ní v roce 2001 natočila pro Českou televizi dokumentární film Hitler, Stalin a já. V roce 2015 vydala Mladá fronta text celého rozhovoru jako knihu pod názvem Hitler, Stalin a já: Ústní historie 20. století.
Literatura
- Kovály, Heda and Kohák, Erazim: The Victors and the Vanquished. Horizon Press, New York 1973. ISBN 0-8180-1603-5.
- Brabec, Jiří a spol.: Slovník zakázaných autorů 1948-1980, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991, s. 295
- Hvížďala, Karel: Osobnost: Heda Margoliová-Kovályová, Neviditelný pes, Lidovky.cz, 27. prosince 2010 [2]
- Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, '68 Publishers, Toronto 1973
- Nováková, Helena (pseudonym Hedy Kovályové): Nevina aneb Vražda v Příkré ulici, Index, Köln 1985
- Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Československý spisovatel, Praha 1992, ISBN 80-202-0348-6
- Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
- Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2012, ISBN 978-80-200-2038-3
- Kovályová, Heda: Nevina aneb Vražda v Příkré ulici, Mladá fronta, Praha 2013, ISBN 978-80-204-2592-8
- Kovályová, Heda a Třeštíková, Helena: Hitler, Stalin a já: Ústní historie 20. století, Mladá fronta, Praha 2015, ISBN 978-80-204-3625-2
- Margolius, Ivan: Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-947-0
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heda Margoliová-Kovályová
- Přežila Osvětim, pochod smrti i pád na společenské dno. Osudové ženy: Heda Margoliová-Kovályová[5]
- Margolius website
Reference
- ↑ WorldCat [online]. [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.
- ↑ MARGOLIOVÁ-KOVÁLYOVÁ, Heda. Na vlastní kůži. Praha: Academia, 2012. 190 s. ISBN 978-80-200-2038-3. S. 173–175.
- ↑ Vít Machálek [1]
- ↑ ZÁBRANA, Jan. Celý život - Výbor z deníků 1948/1984. Praha: Torst, 2001. 1072 s. ISBN 80-7215-154-1. S. 597.
- ↑ STEHLÍK, Michal. Přežila Osvětim, pochod smrti i pád na společenské dno. Osudové ženy: Heda Margoliová-Kovályová [online]. Praha: Dvojka. Český rozhlas, 2020-01-11 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Tatraplan, Licence: CC BY-SA 3.0
Heda Margolius Kovály, 1992 in Prague