Hedworth Meux

Sir Hedworth Meux
Vrchní velitel v Portsmouthu
Ve funkci: 30. července 1912 – 17. února 1916
Předchůdce	Sir Arthur Moore
Nástupce	Sir Stanley Colville
Vrchní velitel Royal Navy v Číně
Ve funkci: 1. ledna 1908 – 6. března 1910
Předchůdce	Sir Arthur Moore
Nástupce	Sir Alfred Winsloe
Stranická příslušnost
Členství	Konzervativní strana
Narození	5. července 1856 Londýn
Úmrtí	20. září 1929 (ve věku 73 let) Danebury Hill Camp
Choť	Mildred Sturt (od 1910)
Rodiče	George Lambton, 2nd Earl of Durham a Lady Beatrix Hamilton
Alma mater	Cheam School
Profese	politik
Ocenění	velkokříž Řádu lázně rytíř komandér Královského řádu Viktoriina
Commons	Hedworth Meux
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Hedworth Meux (rodné příjmení Lambton, 1911 příjmení Meux) (5. července 1856, Londýn, Anglie – 20. září 1929, Danebury, Hampshire, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od svých čtrnácti let, jako příslušník vysoké šlechty s příbuzenskými vztahy na řadu významných osobností a vazbami na královský dvůr měl v námořnictvu značný vliv. V rámci búrských válek vynikl vlastní iniciativou, kdy z Indického oceánu do jižní Afriky přepravil vojáky a dělostřeleckou techniku. V hodnosti admirála se uplatnil ještě za první světové války jako vrchní velitel v Lamanšském průlivu. V roce 1915 dosáhl nejvyšší možné hodnsti velkoadmirála (Admiral of the Fleet) a v roce 1916 odešel do penze, poté byl dva roky poslancem Dolní sněmovny (1916–1918). Jako univerzální dědic podnikatelské rodiny Meuxů přijal v roce 1911 příjmení Meux.

Pocházel ze šlechtického rodu Lambtonů, narodil se jako třetí syn George Lambtona, 2. hraběte z Durhamu (1828–1879)^[1]. Po otci byl vnukem kanadského generálního guvernéra 1. hraběte z Durhamu, po matce Beatrix Hamiltonové (1835–1871) vnukem 1. vévody z Abercornu. Do Royal Navy vstoupil v roce 1870 jako kadet na cvičné lodi HMS Britannia, poté sloužil v Lamanšském průlivu, v hodnosti podporučíka (1875) byl převelen do Středozemního moře, později se zúčastnil anglicko-egyptské války a bombardování Alexandrie (1882). V roce 1883 byl povýšen na komandéra a doplnil si vzdělání na Royal Naval College v Greenwichi, krátce byl také pobočníkem irského místokrále 5. hraběte Spencera. Poté sloužil ve Středomoří a Pacifiku, v letech 1894–1897 byl tajemníkem prvního lorda admirality. Tehdejší ministři námořnictva 5. hrabě Spencer a G. J. Goschen byli hlavně politici a Lambton měl v té době velký vliv na povyšování námořních důstojníků. Po roce 1897 sloužil u břehů Číny a za búrské války vynikl vlastní iniciativou, kdy z Mauricia do jižní Afriky přepravil vojáky a děla. Po návratu do Anglie byl slavnostně přivítán v Portsmouthu a dekorován Řádem lázně. Ještě za vlády královny Viktorie byl jmenován královským námořním pobočníkem a v této funkci byl potvrzen i po nástupu Eduarda VII.^[zdroj?]

V roce 1902 byl jmenován kontradmirálem a v letech 1903–1904 byl zástupcem vrchního velitele ve Středozemním moři. Při příležitosti návštěvy Eduarda VII. na Korfu obdržel rytířský kříž Viktoriina řádu (1904) a od té doby byl znám jako Sir Hedworth Lambton. Poté byl velitelem 3. křižníkové eskadry ve Středomoří (1904–1906). V roce 1907 dosáhl hodnosti viceadmirála a v letech 1908–1910 byl vrchním velitelem u břehů Číny (China Station). Po návratu do Anglie se zúčastnil pohřbu Eduarda VII. a téhož roku za stranu Liberálních unionistů neúspěšně kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny (1910). V roce 1911 byl kandidátem na post prvního námořního lordaa, ale přednost dostal admirál Sir Francis Bridgeman.^[2] Meux byl nicméně v roce 1911 povýšen na admirála a v roce 1913 vyznamenán velkokřížem Řádu lázně. V letech 1913–1916 byl vrchním velitelem v Portstmouthu a na počátku první světové války měl důležitý úkol bránit komunikace v Lamanšském průlivu, měl také zodpovědnost za bezpečné transporty britských vojáků do Francie. V roce 1915 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet) a v roce 1916 opustil aktivní službu (formálně byl odeslán do penze až v roce 1921). V letech 1916–1918 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu Unionistů a zastupoval přístav Portsmouth.^[zdroj?]

(c) Laurie Kavanagh, CC BY-SA 2.0

Převzetí dědictví po bohaté rodině Meux a přijetí příjmení Meux mělo atypické pozadí vzhledem k tomu, že obě rodiny nebyly vůbec v příbuzenském vztahu. Meuxové patřili od 18. století k významným podnikatelským klanům v pivovarnictví. Sir Henry Meux, 3. baronet (1856–1900) byl majoritním podílníkem firmy Meux's Brewery Company Ltd., kromě toho vlastnil téměř 4 000 hektarů půdy v několika hrabstvích a byl také majitelem zámku Theobalds Park v hrabství Hertfordshire. Zemřel bez potomstva a dědičkou majetku se stala manželka Valerie, rozená Langdon (1852–1910), původně herečka. Valerie se díky dědictví stala vlivnou, ale také značně výstřední osobností společenského života přelomu 19. a 20. století. Popularita admirála Lambtona stoupla po jeho návratu z búrské války, Violet Meux patřila k jeho obdivovatelkám, stali se z nich přátelé a byli v častém kontaktu. Violet Meux nakonec ve své závěti určila Lambtona jako univerzálního dědice svého majetku. Převzetí bohatého dědictví bylo vázáno jedinou podmínkou, a sice, že Lambton přijme příjmení Meux, což učinil v roce 1911.

Hedworth Lambton se v roce 1910 oženil s Mildred Sturtovou (1869–1942), dcerou dlouholetého poslance Dolní sněmovny Henryho Gerarda Sturta (1825–1904), pozdějšího 1. barona Alingtona. Z tohoto manželství nevzešlo žádné potomstvo, ale Mildred byla již v době sňatku vdovou po Henrym Cadoganovi, vikomtovi Chelsea (1868–1908), nejstarším synovi 5. hraběte Cadogana z bohatého šlechtického rodu Cadoganů. Z tohoto prvního manželství měla Mildred šest dětí, které později zdědily majetek admirála Meuxe.^[zdroj?]

Hedworth měl dva starší bratry-dvojčata, kteří postupně zdědili titul hraběte z Durhamu. John George Lambton, 3. hrabě z Durhamu (1855–1928), byl od roku 1879 členem Sněmovny lordů, zastával hodnosti u dvora a byl nositelem Podvazkového řádu. Bratr Frederick William (1855–1929) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a po úmrtí bratra-dvojčete krátce uživatelem hraběcího titiulu. Další mladší bratři Charles (1857–1949) a William (1863–1936) sloužili v armádě a za první světové války dosáhli generálských hodností. Jejich sestry se provdaly za významné osobnosti veřejného života přelomu 19. a 20. století, Hedworth Meux byl tak švagrem nejvyššího hofmistra 14. hraběte z Pembroke (1853–1913) nebo spoluzakladatele Společnosti národů a nositele Nobelovy ceny míru Edgara Roberta Cecila (1864–1958).^[zdroj?]

Sestra jeho manželky Mildred, Winnifred Sturtová (1868–1914), byla provdaná za indického místokrále barona Hardinge (1858–1944).^[zdroj?]

• HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; Londýn, 2002; ISBN 0-85052-835-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hedworth Meux na Wikimedia Commons
• Admirál Sir Hedworth Meux na webu thedreadnoughtproject
• Admirál Sir Hedworth Meux na webu thepeerage