Hedy Lamarrová

Hedy Lamarrová
Rodné jménoHedwig Eva Maria Kiesler
Narození9. listopadu 1914
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. ledna 2000 (ve věku 85 let)
Orlando, Florida
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov (48°9′3″ s. š., 16°26′24″ v. d.)
Aktivní roky1930–1958
ChoťFriedrich Mandl (1933–1937)
Gene Markey (1939–1941)
John Loder (1943–1947)
Teddy Stauffer (1951–1952)
W. Howard Lee (1953–1960)
Lewis J. Boies (1963–1965)
DětiJames Loder, Anthony Loder a Denise Loder-DeLuca
RodičeEmil Kiesler[1] a Gertrud Kiesler
Oficiální webhedylamarr.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hedy Lamarrová (9. listopadu 1914 Vídeň, Rakousko-Uhersko19. ledna 2000 Orlando, Florida, USA), narozená jako Hedwig Eva Maria Kiesler, byla rakousko-americká herečka a vynálezkyně, která byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna.

Život

Narodila se do zámožné židovské rodiny. Otec Emil Kiesler (1876–1935) byl ředitelem banky, matka Gertrude, rozená Lichtwitzová (1894–1977) pocházela z budapešťské aristokratické rodiny a byla koncertní pianistkou. Předkové matky pocházeli z Moravy.[2][3][4] Hedwig dostala velmi dobré vzdělání, učila se na klavír, chodila do baletu, mluvila třemi jazyky. Přitom se u ní projevovalo i technické nadání. Po skončení střední školy se zapsala na studium herectví na škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Filmovat začala už v šestnácti letech a během dvou let natočila čtyři filmy. V roce 1932 ji obsadil český režisér Gustav Machatý do filmu Extase, který svými erotickými scénami vyvolal senzaci a přinesl Hedwig světovou slávu.[2][3][5] Krátce po natočení filmu se Hedwig provdala.

Prvním manželem byl o třináct let starší německý průmyslník a zbrojařský magnát Friedrich Mandl. Byl chorobně žárlivý, často tropil scény a dal svoji manželku neustále střežit. Snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmu Extase. Hedy se toužila ze svého zajetí dostat. Nakonec v převlečení za služku a s bohatou kolekcí šperků vycestovala do Francie a v r. 1937 se nechala na dálku rozvést.[2][3] Ve třiadvaceti letech se vydala do USA. Na lodi se seznámila s L. B. Mayerem, šéfem filmové společnosti Metro – Goldwyn – Mayer. Ten pro ni vymyslel umělecké jméno Hedy Lamarr a angažoval ji do několika filmů.[2] Byla hvězdou první velikosti, ale opravdový úspěch dosáhla pouze ve filmu Samson a Dalila z roku 1949. Novináři ji označili za nejkrásnější ženu světa. Podle její tváře byla vytvořena Sněhurka v kresleném filmu Walta Disneyho, byla předlohou pro Kočičí ženu.[2] Svou filmovou kariéru ukončila v roce 1958.[3]

Během svého života byla Hedy Lamarrová šestkrát vdaná a kromě toho prožila mnoho mileneckých vztahů. Se třetím manželem, hercem Johnem Loderem, měla dceru Denise a syna Anthonyho. Se druhým manželem adoptovali syna Jamese, kterého však ve dvanácti letech dala na vychování jiné rodině.[2]

Po posledním rozvodu v roce 1965 se stáhla do ústraní a žila až do konce života sama na Floridě. Těžce snášela postupnou ztrátu své bývalé krásy, trpěla depresemi, ztrácela zrak. Zemřela na selhání srdce ve věku 85 let. Syn Anthony na její přání nechal rozptýlit její popel na centrálním hřbitově ve Vídni.[3][5]

Hedy Lamarrová byla velmi inteligentní žena se zájmem o techniku. Vedle své herecké kariéry se věnovala řešení různých technických problémů a je autorkou několika vynálezů. S podporou svého bohatého přítele, majitele letecké továrny Howarda Hughese navrhla lepší konstrukci křídel letadel. Vylepšila světelné semafory, vymyslela rozpustné šumivé tablety, svítící obojky pro psy nebo také krabici, z níž se dají postupně vytahovat papírové kapesníky. Jejím největším a nejznámějším vynálezem byl systém pro tajnou komunikaci, princip tzv. rozprostřeného spektra s přeskakováním kmitočtů (anglicky Frequency Hopping Spread Spectrum; FHSS).[2]

Čestný hrob - Vídeňský ústřední hřbitov, hrobové místo 33/80

Filmové role

Lamarrová se proslavila především filmem Extase z roku 1932 (režie Gustav Machatý). V tomto experimentálním filmu hrála několik minut nahá, což byl jeden z prvních případů ženské nahoty ve filmu.[6] To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papež Pius XII. a Adolf Hitler ho dokonce zakázal. Ve většině kopií (amerických i evropských) byly vybrané scény s nahou herečkou vystřiženy.

Ve snímku Samson a Dalila (1949) dostala roli svůdkyně, ale ta byla jenom posledním vzepětím před definitivním úpadkem. Z pohledu její kariéry byl film natočený podle biblických námětů trhákem, další nabídku legendárního režiséra a producenta Cecila B. de Milla však Hedy Lamarrová odmítla. Film byl oceněn dvěma Oscary, za výpravu a kostýmy, a byl nominován v dalších třech kategoriích: Kamera, Speciální efekty, Hudba).

Elektrotechnika

Její manžel Friedrich Mandl ve svém domě hostil četné významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, kteří otevřeně diskutovali o různých vojenských problémech. V té době právě zkoušeli nový systém dálkového řízení torpéd pomocí rádiových signálů. Problémem byla ochrana signálů proti odposlechu a rušení. Jako hostitelka byla přítomna u těchto rozhovorů mladá Mandlova žena. Nikdo nepředpokládal, že by mladá kráska mohla mít o odborné řeči zájem nebo jim rozumět. To byl velký omyl, mladá paní o problém zájem měla. A dostala geniální nápad. Pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Musela být ještě vyřešena synchronizace ladění vysílače a přijímače.[2]

V letech 1923–1925 George Antheil pro film "Ballet Mécanique" složil hudbu pro 16 mechanických klavírů (pianol), které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lamarrovou v roce 1940 tento princip oprášil a spolu dospěli k představě rádiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lamarrová nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispozici americkému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.[7][3]

US Navy ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využíval tranzistorové obvody. Poprvé byl „bojově“ nasazen za kubánské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí (satelitních telefonů). Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT (sítí Wi-Fi a systémů Bluetooth). Tento přenos nalezneme u GPS satelitů, satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.[2][3]

Pozdní život

George Antheil zemřel v roce 1959, Hedy Lamarrová roku 2000. Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lamarrové, snad jako jediné herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky.[2][5]

V roce 1998 použila softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarrové, ale bez svolení. Z následného soudního sporu si Lamarrová odnesla 200 000 dolarů.

Výstavy

  • Lady Bluetooth. Hedy Lamarr, Das Jüdische Museum der Stadt Wien, Vídeň, 27. listopad 2019 - 10. květen 2020, kurátorka: Andrea Winklbauer[8]

Citáty

Kterákoli dívka může vypadat překrásně. Stačí, když bude klidně stát a tvářit se přihlouple.
Uspět v byznysu, vědě a politice je pro ženu lehčí v Americe než v Evropě.

Filmografie (výběrová)

  • 1930 Geld auf der Straße (režie Georg Jacoby)
  • 1931 Man braucht kein Geld (režie Carl Boese)
  • 1931 Bouře ve sklenici vody (režie Georg Jacoby)
  • 1932 Extase (režie Gustav Machatý)
  • 1938 Alžír (režie John Cromwell)
  • 1939 Lady of the Tropics (režie Jack Conway, Leslie Fen)
  • 1940 Tekuté zlato (režie Jack Conway)
  • 1940 I Take This Woman (režie Josef von Sternberg, W. S. Van Dyke, Frank Borzage)
  • 1940 Comrade X (režie King Vidor)
  • 1940 Ziegfeld Girl (režie Robert Z. Leonard, Busby Berkeley)
  • 1941 Come Live with Me (režie Clarence Brown)
  • 1942 White Cargo (režie Richard Thorpe)
  • 1942 Pláň Tortilla (režie Victor Fleming)
  • 1942 Crossroads (režie Jack Conway)
  • 1944 The Heavenly Body (režie Alexander Hill)
  • 1944 The Conspirators (režie Jean Negulesco)
  • 1944 Experiment Perilous (režie Jacques Tourneur)
  • 1945 Her Highness and the Bellboy (režie Richard Thorpe)
  • 1946 Zahadná žena (režie Edgar G. Ulmer)
  • 1947 Dishonored Lady (režie Robert Stevenson)
  • 1948 Let's Live a Little (režie Richard Wallace)
  • 1949 Samson & Dalila (režie Cecil B. DeMille)
  • 1950 Copper Canyon (režie John Farrow)
  • 1950 A Lady Without Passport (režie Joseph H. Lewis)
  • 1951 My Favorite Spy (režie Norman Z. McLeod)
  • 1954 Eternal Feminas (režie Marc Allégret, Edgar G. Ulmer)
  • 1957 The Story of Mankind (režie Irwin Allen)
  • 1958 The Female Animal (režie Harry Keller)

Obraz v umění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hedy Lamarr na anglické Wikipedii.

  1. Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2022-05-22]
  2. a b c d e f g h i j KUNCOVÁ, Monika. Hedy Lamarrová: Sněhurka, které to pálilo. Právo-Magazín. 2019-10-19, s. 32–35. 
  3. a b c d e f g Femme fatale Hedy Lamarr: Vynálezkyně a sexbomba, která se nebála svléknout před kamerou. Reflex.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  4. Gertrude Trude Kiesler. geni_family_tree [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  5. a b c www.csfd.cz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  6. ROBERTSON, Patrick. Film Facts. New York: Billboard Books, 2001. Dostupné online. S. 66. 
  7. STRÁNSKÝ, Petr. Historie Wi-Fi: od FHSS k bezdrátu [online]. Svět hardware, 2009-10-02 [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  8. Lady Bluetooth. Hedy Lamarr | Jüdisches Museum Wien. www.jmw.at [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  9. Kalliope Austria, Frauen in Gesellschaft, Kultur und Wissenschaft | Nicht nur Musen [online]. Bundesministeriums für europäische und internationale Angelegenheiten [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (německy) 
  10. Tomáš Loužný: Extáze. www.meetfactory.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Grave Hedy Lamarr, Vienna, 2016.jpg
Autor: Papergirl, Licence: CC BY-SA 4.0
Grave of actress and inventor Hedy Lamarr at the Wiener Zentralfriedhof (Vienna Central Cemetery).
Hedy lamarr - 1940.jpg
Publicity photo of Hedy Lamarr for film Comrade X.