Heikki Kovalainen

Heikki Kovalainen
Heikki Kovalainen v roce 2012
Rodné jméno	Heikki Johannes Kovalainen
Narození	19. října 1981 (43 let) Suomussalmi, Finsko
Národnost	Finsko Finsko
Web	www.heikkikovalainen.com
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	2007–2013
Týmy	Renault (2007) McLaren (2008-2009) Team Lotus (2010-2011) Caterham (2012) Lotus (2013)
Závody	112 (111 startů)
Mistr světa	0
Vyhrané závody	1
Stupně vítězů	4
Body celkem	105
Pole positions	1
Nejrychlejší kola	2
Nejlepší umístění v sezóně	7. místo (2007–2008)
Nejlepší umístění v závodě	1. místo
První závod	Grand Prix Austrálie 2007
První vítězství	Grand Prix Maďarska 2008
Poslední vítězství	Grand Prix Maďarska 2008
Poslední závod	Grand Prix Brazílie 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heikki Kovalainen (* 19. října 1981 Suomussalmi) je bývalý finský pilot Formule 1. Na kontě má jedno vítězství.

Kovalainen umí velmi dobře hrát na bicí a má rád heavy metal. Členové skupiny Nightwish jsou jeho přáteli a občas si spolu zahrají.

Tak jako většina pilotů Formule 1 začínal závodit s motokárami, konkrétně v roce 1991 a jezdil na nich do roku 2000. V roce 1999 byl druhý ve finském šampionátu třídy Formula A a o rok později se stal Skandinávským šampionem ve stejné kategorii. Byl také zvolen nejlepším finským pilotem roku.

Svoji kariéru zahájil v závodních vozech v šampionátu britské Formule Renault, kde v předchozím roce startoval i současný pilot F1 a Fin, Kimi Räikkönen, který ale v tu dobu už závodil za tým Sauber. Celkově skončil v šampionátu na čtvrtém místě, když 2× vyhrál, 2× zajel pole position a 3× nejrychlejší kolo. Stal se tak nováčkem roku 2001.

Pozornost přitahoval díky podpůrnému programu týmu Renault pro mladé jezdce a tak se v roce 2002 dostal do série Britské Formule 3, do týmu Fortec, který používal motory Renault. Svůj výkon předvedl hlavně v druhé půlce šampionátu, kde v posledních devíti závodech vyhrál pětkrát. S třemi pole position a třemi nejrychlejšími koly, skončil celkově třetí, za Robbie Kerrem a Jamesem Courtneyem. Opět byl vyhlášen nováčkem roku.

Svou sílu předvedl i v mezinárodním kole F3, kde skončil druhý v Grand Prix Macau a čtvrtý na Zandvoortu, v sérii Marlboro Masters.

V roce 2003 se přesunul do Světové série Nissan, kterou vlastní Renault. Tady byl ale zastíněn stájovým kolegou v týmu Gabord, Franckem Montagnym. Ten v této sérii jezdil už dva roky a vyhrál titul v roce 2001. Montagny v roce 2003 vyhrál devět závodů a opět slavil titul, zatímco on sám vyhrál jen jeden závod.

V sérii Nissan zůstal i pro rok 2004, ale přestoupil do týmu Pons a tentokrát šampionát vyhrál se 192 body a šesti vítězstvími, před druhým Tiagem Monteirem.

V roce 2004 absolvoval i Závod šampiónů, který se uskutečnil v Paříži na Stade de France. Stal se prvním „nerallyovým“ jezdcem, který vyhrál trofej Henri Toivonena a titul šampión šampiónů, když ve finále porazil světového šampióna v rally, Sébastiena Loeba. Společně se svým krajanem Marcusem Grönholmem se Heikki účastnil i závodu o Pohár národů. Jejich tým skončil na druhém místě poté, když jeho Ferrari 360 Modena vypovědělo službu a z vítězství se radoval tým Francie s Loebem. Porazil Loeba ale i ve voze WRC, i když v něm nikdy předtím neseděl a porazil i sedminásobného mistra světa v F1, Michaela Schumachera ve Ferrari 360 Modena.

Kolo	Soupeř	Vůz	Čas	Rozdíl	Výsledek
1	David Coulthard	Race of Champions Buggy	1:45.8988	-11.905	1 - 0
2	Jean Alesi	Ferrari 360 Modena	1:48.9325	-1.7085	1 - 0
Semifinále	Michael Schumacher	Ferrari 360 Modena	1:45.3851	-10.9954	1 - 0
Finále	Sébastien Loeb	Peugeot 307 WRC	1:42.2602	-0.7977	1 - 0
	Sébastien Loeb	Ferrari 360 Modena	1:47.4383	-8.1459	2 - 0

Kovalainen se v roce 2005 objevil i v díle Top Gear, kde si vybral masku Stig a objel jedno kolo na testovací trati Top Gear. Kovalainen zajel první a na dlouho také poslední kolo pod 60 sekund.

Roku 2005 se také vrátil do Závodu šampiónů, ale skončil v semifinále po porážce od Toma Kristensena.

V roce 2005 vstoupil Heikki do série GP2, která se stala takovou juniorskou F1 a nástupkyní Formule 3000. Kovalainen vyhrál úplně první závod v novém šampionátu a vedl šampionát společně s týmem Arden Internaional. V posledních čtyřech závodech ale převzal vedení Nico Rosberg a zajistil si titul. Kovalainen skončil druhý, když zaostal 15 bodů za vítězem.

Kovalainen, Montagny a José María López testovali formulový vůz Renault R23B v prosinci 2003. Heikki poté také testoval pro Minardi, ale Renault ho nakonec jmenoval druhým testovacím jezdcem za Montagnym. Fin nastoupil na Montagnyho místo na konci roku 2005 a na celý rok 2006, ve kterém se věnoval jenom testování a najel přes 23 000 km. Když Fernando Alonso podepsal s McLarenem smlouvu na rok 2007, dostal Kovalainen šanci v F1 jako jezdec. Jeho místo bylo potvrzeno 6. září 2006.

Svůj debut v F1 si odbyl v Grand Prix Austrálie 2007. Nevedl si ale moc dobře a po mnoha chybách dojel desátý. Flavio Briatore na rovinu řekl, že jeho výkon byl zklamáním. V druhém závodě v Malajsii už bodoval, když skončil osmý. Další dva body přidal za sedmé místo ve Španělsku. Svůj potenciál projevil v zámořských závodech, kde opět bodoval a porazil svého týmového kolegu, Giancarla Fisichellu. Závod ve Francii mu zase nevyšel, ale ve Velké Británii vybojoval bodovanou sedmou pozici. V dalších závodech pokaždé bodoval a v Japonsku vybojoval úžasnou druhou pozici. Před posledním závodem byl jediný jezdec, který v sezóně dokončil všechny závody. O tento primát však přišel, když v Brazílii nedokončil. Celkově skončil se 30 body na 7. místě a porazil stájového kolegu Fisichellu.

Po oznámení jezdecké dvojice Renaultu pro rok 2008 bylo jasné, že si bude muset hledat angažmá u jiné stáje. Bez dlouhého váhání se rozhodl pro tým McLaren, kde byl dne 14. prosince 2007 oficiálně potvrzen jako týmový kolega Lewise Hamiltona. Hned v prvních dnech se dle vlastních slov pokoušel o co největší integraci do týmu. Navštívil továrnu týmu ve Wokingu, jejímž cílem bylo jak poznání týmu z blízka, tak i seznámení se s jednotlivými inženýry. Situace z loňské sezony, kdy se nepovedlo Fernandu Alonsovi přesvědčivě zapadnout do týmu by se tak neměla opakovat.

Den po představení nového vozu MP4-23 se stal perspektivní Fin prvním závodním jezdcem, který se mohl s novým vozem projet po pronajmuté trati ve španělském Jerezu. Spolu s testovacím pilotem Pedrem de la Rosou odkroužili dohromady prvních 69 kol, jejichž cílem bylo ověření systému vozu, spolehlivosti a jízdních vlastností. Druhý testovací den nového monopostu mu posloužil jako první přímé srovnání se svým novým kolegou, ve kterém si vedl obstojně, když zaostal o pouhých 330 tisícin, čímž dokázal, že si místo v jednom z nejúspěšnějších týmů v historii Formule 1 plně zasluhuje.

Do prvního závodu sezóny se kvalifikoval na třetím místě za svým stájovým kolegou Hamiltonem a Polákem Kubicou a svou pozici si udržel i po startu závodu. Během prvních zastávek v boxech se dostal na druhou příčku a zdálo se, že si ji až do konce udrží. Divoký průběh závodu pro něj však znamenal smůlu v podobě kombinace safety car fáze a zastávky v boxech. Stmelené jezdecké pole s minimálními rozestupy pro něj tak při výjezdu z pit stopu propad až na samotný chvost. Probojoval se až na čtvrté místo, ale omylem sepnutý omezovač rychlosti pro něj znamenal závěrečnou pátou příčku.

V dalším závodě v Malajsii dosáhl podruhé v životě na stupně vítězů, když dojel jako třetí.

Následujících 5 závodů mu přineslo pouze 5 bodů, pak začal opět výrazněji bodovat, což vyvrcholilo v 10. závodě sezony, v Maďarsku. Zde se dočkal prvního vítězství v kariéře. Po startu z druhého místa se držel na třetí pozici, ale dostal se dopředu poté, co se Lewis Hamilton propadl kvůli problémům s pneumatikou a co Felipe Massa, který v podstatě celý závod vedl, musel odstavit vůz na cílové rovince pouhá tři kola před cílem, protože mu vypověděl službu motor.

Start do nové sezóny byl pro něj přímo katastrofální. V prvních dvou závodech ani jednou nedokončil první kolo. Své chyby částečně napravil v Číně, kde za deště dojel na 5. místě. To byly na delší dobu ale jeho poslední body. V následujících 5 závodech 3× nedokončil a jinak zaznamenal 12. a 14. místo. Druhá polovina sezóny už přinesla zlepšení a sérii 6 bodovaných závodů v řadě, přičemž Heikki dojížděl od 4. do 8. místa. Poslední tři závody ale opět přinesly zklamání, když se pohyboval na začátku druhé desítky, tedy bez bodu. Celkově zakončil sezónu s 22 body na 12. pozici a tedy výrazné pohoršení od minulých sezón. 18. listopadu 2009 podepsal smlouvu s týmem McLaren novopečený mistr světa Jenson Button, a jelikož pod smlouvou byl i Lewis Hamilton, Heikki Kovalainen musel tým opustit.

14. prosince 2009 podepsal smlouvu pro rok 2010 s nově vzniklým týmem Caterham F1 Team (tehdy ještě Lotus Racing). Jeho týmovým kolegou se stal Jarno Trulli.

Po devatenáctém místě v kvalifikaci na Grand Prix Austrálie vypadl ve 44. kole kvůli závadě na zavěšení. Po devatenáctém místě v kvalifikaci odstartoval z posledního místa, kam jej odsunula penalizace z Austrálie za předjíždění za safety carem,^[1] v malajsijské velké ceně obsadil osmnáctou příčku. Devatenáctý skončil i v kvalifikaci na Velkou cenu Číny a v závodě obsadil poslední 23. místo. Zatím nejlepší letošní umístění v kvalifikaci zaznamenal 16. příčkou v GP Bahrajnu,^[2] v závodě si o jedno místo pohoršil. Ze 19. místa v kvalifikaci Grand Prix Španělska dokončil šestnáctý. Třináctý skončil v GP Monaka po startu z 18. příčky.

Před 18. závodem sezóny 2013 v USA oznámil pilot Lotusu Kimi Räikkönen, že ze zdravotních důvodu sezónu nedokončí.^[3][4] Kovalainen byl oznámen jako náhrada pro poslední dvě Grand Prix.^[5][6]

Od roku 2003 v roli příležitostného spolujezdce (navigoval například Janne Tuohina, ex-pilota týmu Škoda) a od roku 2015 v roli jezdce se věnuje též rally. V roce 2015 startoval doma ve Finsku na Arctic Lapland Rally. Od roku 2016 pak na soutěžích v Japonsku.