Heinkel Kabine

Heinkel Kabine
Heinkel Kabine
Výrobce	Heinkel
Roky produkce	1956–1958
Místa výroby	Německo
Konkurence	BMW Isetta
Karoserie	1dveřová karoserie
Třída	miniautomobily
Technické údaje
Délka	2 550 mm
Šířka	1 370 mm
Výška	1 320 mm
Rozvor	1 760 mm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinkel Kabine byl 2+2místný miniautomobil nabízený od října 1956 firmou Ernst Heinkel AG ve Stuttgartu-Zuffenhausenu. Šlo o její jediný typ automobilu vůbec. Prototyp byl představen už začátkem roku 1955. Výroba byla pro ztrátovost a i z důvodu úmrtí Ernsta Heinkela ukončena v červnu 1958.

Po druhé světové válce nesměl Heinkel stavět letadla. Jednou z náhrad, kterou začal vyrábět v roce 1953 byl velký a těžký skútr Tourist poháněný jednoválcovým 174 cm³ vzduchem chlazeným čtyřdobým motorem s rozvodem OHV. Prodej se brzy začal zpomalovat a Ernst Heinkel se na Ženevském autosalonu v březnu 1954 inspiroval minivozem Isetta a pověřil své konstruktéry návrhem podobného vozu. Prodejní cena se měla pohybovat na úrovni skútru s postranním vozíkem.

Aerodynamičtější boubelatý tříkolový vůz vyráběný od března 1956 měl odklápěcí čelní stěnu. Zepředu vypadal jako Isetta, zezadu spíše jako kabinový skútr Messerschmitt. Připomínal prosklené kabiny bombardovacích letounů Heinkel soustřeďující za války celou posádku. Název Kabine byl příznačný.^[1] Byl o 25 cm delší a mnohem prosklenější než Isetta. Karoserii podepíral lehký trubkový příhradový rám, nenesl ji těžký žebřinový rám. Letecky konstruovaný vůz byl o třetinu lehčí, ovšem bez náležitě těžké izolace motoru v něm byl větší hluk.

Do vozu se vešli 2 dospělí a 2 děti^[2], které měly lavici vzadu nad motorem.^[3] Přístup dozadu umožňovalo sklopné přední opěradlo.^[4][5] Pro nesklopný volant se zdál složitý.^[6] Dveře se však daly otevřít dokořán.^[7] Mezi dospělé vepředu se v případě potřeby vešlo další menší dítě jako u Isett.^[8][9] Dozadu se vešel kufr, na další zavazadla byl potřeba nosič.^[10][11] Skládací plátěný velkoryse rozměrný vrchlík střechy dovoloval nouzový výstup. Přední boční okénka se dala vyklápět.

Vozy byly osazovány osvědčeným 174 cm³ motorem motocyklu Tourist umístěným před zadní kolo.^[12] Výkon byl přenášen přes čtyřstupňovou převodovku zapouzdřeným řetězem na zadní kolo. Mimo tohoto modelu s kódem 150 se ve stejném roce začal vyrábět silnější typ 153 objemu 204 cm³ se zvětšeným vrtáním válce.^[13] Měl podvozek se čtyřmi koly – poháněná zadní dvě s rozchodem 220 mm nepotřebovala diferenciál. Od března 1957 byl objem motoru z daňových důvodů snížen na 198 cm³, označení změněno na 154 a vozům na export do zemí s úlevami na tříkolové vozy, například Británie nebo Rakousko, bylo ubráno kolo zadní nápravy.^[14]

Heinkel Kabine se i přes vysokou cenu (2 750 DM místo plánovaných 2 500 DM) těšil stále větší oblibě kupujících. Přes většinou kladné reakce na jeho jízdní výkon v motoristickém tisku však nestačila na dosažení zisků nezbytných pro další vývoj. Povolení stavět letadla přišlo v roce 1956. Krátce po smrti Ernsta Heinkela v roce 1958 a vyrobení téměř 12 000 vozů došlo k prodeji licence s výrobním zařízením firmě Dundalk Engineering Company v Irsku, která ale měla problémy s kvalitou. Posléze výroba pokračovala v britské společnosti Trojan pod jménem Heinkel Trojan až do roku 1965.^[15] Souběžně s irskou výrobou se v letech 1958 až 1961 licenčně montoval také pro jihoamerický trh v Argentině. Vozítek typu 153 bylo do roku 1957 vyrobeno 6 438 kusů, typu 153 a 154 do roku 1958 5 537. Celkem bylo v továrnách v Německu, Argentině, Irsku a Anglii vyrobeno přibližně 17 000 vozů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinkel Kabine na německé Wikipedii.

• Oswald, Werner: Deutsche Autos 1945-1990, Band 4, 1. Auflage, Motorbuch Verlag Stuttgart (2001), ISBN 3-613-02131-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinkel Kabine na Wikimedia Commons
• Fotogalerie s popisem
• Technický popis
• Prodejní brožura