Heinrich Brüning

Heinrich Brüning
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-0630-504 / NeznámýUnknown / CC-BY-SA 3.0 Heinrich Brüning (1930)
12. německý říšský kancléř
Ve funkci: 30. března 1930 – 30. května 1932
Prezident	Paul von Hindenburg
Předchůdce	Hermann Müller
Nástupce	Franz von Papen
Stranická příslušnost
Členství	Centrum
Narození	26. listopadu 1885 Münster, Německé císařství
Úmrtí	30. března 1970 Norwich, Vermont, USA
Místo pohřbení	Zentralfriedhof Münster
Alma mater	Londýnská škola ekonomie Mnichovská univerzita Univerzita v Bonnu Gymnasium Paulinum
Profese	ekonom
Ocenění	společník Americké akademie umění a věd (1938) Železný kříž čestné občanství Goethe-Medaille für Kunst und Wissenschaft
Commons	Heinrich Brüning
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Brüning (26. listopadu 1885, Münster, Německo – 30. března 1970, Norwich, Vermont, USA) byl německý politik strany Centrum, v období od 30. března 1930 do 30. května 1932 říšský kancléř.

Politika

V roce 1928, již jako předseda konzervativně-nacionálně-katolické frakce v říšském sněmu, podporoval Müllerovu druhou vládu, která vládla ve formě velké koalice (SPD, DVP, DDP, Centrum a BVP). Ta se však roku 1930 rozpadla

Brüning byl posledním kancléřem Výmarské republiky, jehož vláda měla demokratické základy. Jeho tzv. „Brüningův systém“ se opíral o tzv. „nouzové nařízení“ („Notverordnung“, též „článek 48“) říšského prezidenta Paul von Hindenburga, které tak nahradilo stávající legislativu říšského sněmu, jelikož prezidentu umožňovalo v určitých případech schvalovat některá nařízení bez souhlasu říšského sněmu.

V květnu 1932 Brüning ve funkci kancléře skončil, jelikož jeho vláda byla prakticky neustále odkázána na toleranci opoziční SPD ve sněmu. Ještě krátce předtím se též Brüning úspěšně zasadil o Hindenburgovo znovuzvolení do funkce prezidenta. Jedním z jeho cílů bylo skoncovat s německým závazkem o plnění válečných reparací, ten byl dosažen až krátce po jeho odstoupení.

Brüning nebyl v důsledku úsporných opatření jako kancléř oblíbený. Jeho podpora utrpěla také tím, že svým systémem "nouzových nařízení" přispěl k oslabení parlamentarismu v tehdejším Německu.

Jeho postoje vůči nacionalistům v čele s Adolfem Hitlerem nebyly zcela jasné. Ve své pravicové koalici se pohyboval mezi bojem s nacionalisty a jejich podporou. V březnu 1933 souhlasil se schválením tzv. "Zmocňovacího zákona", díky němuž se dostal k moci Adolf Hitler.

V roce 1934 utekl před nacisty z Německa, zbytek svého života strávil především v USA, kde přednášel na univerzitě.

Rozruch^[zdroj?] vzbudilo posmrtné vydání jeho vzpomínek v roce 1970. V nich se potvrzuje^[zdroj?], že v roce 1932 chtěl zřídit parlamentní monarchii po anglickém vzoru a proto chtěl zamezit nacionalismu. Historikové v tomto vidí však pouhý alibismus, jelikož pro to v dobových dokumentech není žádný důkaz. Nicméně o uvedených úmyslech a snahách Heinricha Brüninga se zmiňuje i Winston S. Churchill v díle Druhá světová válka, I. díl Blížící se bouře, kapitola 4.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Brüning na německé Wikipedii.

Související články

• První vláda Heinricha Brüninga
• Druhá vláda Heinricha Brüninga

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Brüning na Wikimedia Commons