Heinrich Mann

Heinrich Mann
Narození	27. března 1871 Lübeck
Úmrtí	11. března 1950 (ve věku 78 let) Santa Monica
Místo pohřbení	Dorotheenstädtischer Friedhof
Povolání	spisovatel, básník, romanopisec, esejista, scenárista, životopisec, autor autobiografie, prozaik a dramatik
Alma mater	Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně
Témata	literární tvorba, poezie, drama, překlad, ilustrace, žurnalistika a próza
Významná díla	Profesor Neřád, Poddaný, Mládí krále Jindřicha IV., Zrání krále Jindřicha IV.
Ocenění	Národní cena Německé demokratické republiky
Manžel(ka)	Maria Kanová (1912–1930) Nelly Kröger (1939–1944)
Děti	Leonie Mann-Aškenazy[1]
Rodiče	Thomas Johann Heinrich Mann[1] a Julia da Silva-Bruhnsová[1]
Příbuzní	Carla Mannová[1], Julia Löhrová[1], Thomas Mann[1] a Viktor Mann[1] (sourozenci) Jindřich Mann (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Heinrich Mann (27. března 1871, Lübeck – 12. března 1950, Santa Monica, Kalifornie, USA) byl německý spisovatel,^[2] bratr Thomase Manna a strýc několika významných osobností. Leonie, jediná dcera Luize Heinricha Manna, byla provdána za českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho.

Studoval v Berlíně a Mnichově. Roku 1915 napsal pro časopis Die weißen Blätter esej, kde odsoudil válku a postavil se za demokracii (toto vedlo k roztržce mezi ním a jeho bratrem). Roku 1933 byl vyloučen z Pruské akademie umění a jeho knihy byly nacisty zakázány a ničeny, téhož roku (1933) emigroval do Francie.

V roce 1935 získal československé státní občanství.^[3] Domovské právo mu udělilo město Proseč, když ho předtím odmítla radnice Liberce.^[4] Od roku 1940 žil v USA, kde i zemřel. Protože byl československý občan, byly jeho ostatky převezeny z USA do Prahy, a odtud po 10 letech do NDR. Heinrich Mann byl velice aktivní v antinacistickém hnutí – účastnil se mnoha protinacistických akcí (kongresů, konferencí, atp.). Roku 1949 byl zvolen prezidentem Akademie umění NDR, ale do Evropy se z USA již nikdy nevrátil.

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny naturalismem, jeho pozdější tvorba byla ovlivněna expresionismem, ke konci života se přiklonil ke kritickému realismu.

• Haltlos (1891)
• In einer Familie (1894)
• Das Wunderbare und andere Novellen (1897)
• Ein Verbrechen und andere Geschichten (1898)
• V zemi hojnosti (Im Schlaraffenland, 1900)
  • protest proti vztahu (provázanosti s politikou) společnosti k umění
• Bohyně, aneb, Tři romány vévodkyně z Assy (Die Göttinnen oder Die drei Romane der Herzogin von Assy, 1903)
  • trilogie
• Honba za láskou (Die Jagd nach Liebe, 1903)
• Flöten und Dolche (1905)
• Pippo Spano (Pippo Spano, 1905)
• Profesor Neřád (Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen, též Der Blaue Engel, 1905)
  • zfilmováno pod názvem Modrý anděl
  • román o maloměstském tyranovi, středoškolském profesoru Raatovi – Unratovi
• Stürmische Morgen (1906)
• Mnais und Ginevra (1906)
• Zwischen den Rassen (1907)
• Malé město (Die kleine Stadt, 1909)
• Die Rückkehr vom Hades (1911)
• Chudáci (Die Armen, 1917).
• Poddaný (Der Untertan, 1918)
  • ostře zesměšnil maloměšťáctví, považuje ho za základ přednacistické doby a následného vývoje k nacismu
• Die Ehrgeizige (1920)
• Vereinigte Staaten von Europa (1924)
• Hlava (Der Kopf, 1925)
• Eugénie oder Die Bürgerzeit. 1928.
• Velká věc (Die große Sache, 1930)
• Ein ernstes Leben (1932)
• Der Haß, deutsche Geschichte (1933)
• Mládí krále Jindřicha IV. (Die Jugend des Königs Henri Quatre, 1935)
• Zrání krále Jindřicha IV. (Die Vollendung des Königs Henri Quatre, 1938)
  • historická alegorie nacistického Německa
• Lidice (1942)
  • protest proti nacistickému vyvraždění Lidic, napsán bez znalosti reality, česká emigrace ho přijala nepříznivě, do češtiny dodnes nepřeložen
• Die traurige Geschichte von Friedrich dem Großen. Fragment zu einem aufklärerisch-historischen Dialogroman (1948)
• Der Atem (1949)

• Geist und Tat (1910–18)

• Ein Zeitalter wird besichtigt (1946)

• Novelly (1906) ^[5]
• Pippo Spano a jiné novelly (1915) ^[6]
• Hlava (1925) ^{[7] [8] [9]}
• Chudáci (1925) ^[10]
• Poddaný (1925) ^[11]
• Neznámý (1931) ^[12]
• Mládí krále Jindřicha Čtvrtého (1950) ^[13]

• 
  Júlia Mann, roz. da Silva Bruhns, matka bratrů Mannových
• 
  Fotografie bratrů Mannových, Heinrich Mann stojící
• 
  Fotoportrét Heinricha Manna
• 
  Pamětní deska v Berlíně (Fasanenstraße 61, Berlin-Wilmersdorf)

• REICH-RANICKI, Marcel. Mannovi: Thomas Mann a jeho rodina. Vyd. 1. Jinočany: H & H Vyšehradská, 2010. 293 s. ISBN 978-80-7319-097-2. [O Heinrichu Mannovi viz str. 133–183.]
• LEFÈVRE, Frédéric. Rozhovor s Heinrichem Mannem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 5, čís. 32, s. 405. Dostupné online. 

• Německá literatura
• Profesor Neřád
• Rodina Mannových
• Seznam německých spisovatelů
• Thomas Mann

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Mann na Wikimedia Commons
• Autor Heinrich Mann ve Wikizdrojích
• Osoba Heinrich Mann ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Mann
• Plné texty děl autora Heinrich Mann na projektu Gutenberg (anglicky)
• Digitalizovaná díla Heinricha Manna v Národní digitální knihovně.
• K československému občanství Heinricha a Thomase Manna (česky a německy, magazín Goethe-Institutu)
• Heinrich a Thomas Mannovi v českých překladech (česky a německy, magazín Goethe-Institutu)