Heinrich Wolkenstein-Trostburg

Heinrich hrabě Wolkenstein-Trostburg
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora
Ve funkci: 1886 – 12. února 1897
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Volfgang hrabě Kinský
Nástupce	August hrabě Bellegarde
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	plukovník (1886), podplukovník (1884), rytmistr (1872)
Narození	7. ledna 1841 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. února 1897 (ve věku 56 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul	hrabě
Rodiče	Karel Bedřich Wolkenstein-Trostburg (1802–1875)
Příbuzní	Leopold Karel z Wolkenstein-Trostburgu, Vilém z Wolkenstein-Trostburgu a Antonín z Wolkenstein-Trostburgu (sourozenci)
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jindřich hrabě Wolkenstein-Trostburg (německy Heinrich Graf von Wolkenstein-Trostburg, Freiherr zu Trostburg und Neuhauß; 7. ledna 1841 Brno – 12. února 1897 Vídeň^[1]) byl rakouský šlechtic, důstojník a dvořan. Od mládí sloužil v c. k. armádě, vystřídal působení u různých jednotek jezdectva, několik let byl také císařským pobočníkem a dosáhl hodnosti plukovníka. Nakonec v letech 1886–1897 u vídeňského dvora zastával post nejvyššího kuchmistra.

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny původěm z Tyrolska,^[2] patřil k početnému potomstvu hraběte Karla Bedřicha Wolkenstein-Trostburga (1802–1875),^[3][4] prezidenta zemského soudu v Brně. Rod Wolkensteinů v té době na základě předchozích dědických dohod po vymřelém rodu Martiniců vlastnil v severních Čechách velkostatky Ahníkov a Prunéřov. Jindřich v mládí vstoupil do armády, službu zahájil jako podporučík u 12. kyrysnického pluku.^[5] U tohoto regimentu, reorganizací z roku 1867 přejmenovaného na 12. dragounský pluk strávil řadu let a byl povýšen na rytmistra (1872).^[6] Později sloužil u 1. hulánského pluku v Krakově^[7] a v roce 1880 byl povýšen na majora, zároveň se stal jedním z křídelních pobočníků císaře Františka Josefa a získal titul c. k. komořího.^[8][9] V roce 1884 dosáhl hodnosti podplukovníka a stal se velitelem 6. hulánského pluku v Komárně.^[10]

V roce 1886 byl povolán do Vídně a převzal funkci nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister),^[11] kterou pak zastával až do smrti.^[12] Funkce nejvyššího kuchmistra s ročním platem 4 000 zlatých byla podřízena úřadu nejvyššího hofmistra. Nejvyšší kuchmistr měl hlavní dozor nad císařskou kuchyní (tzv. velká dvorní kuchyně se nacházela ve Švýcarském dvoře paláce Hofburg) a byl zodpovědný za podávání jídel na dvorních slavnostech, plesech nebo diplomatických večeřích často pro několik set hostů.^[13] V roce 1886 byl zároveň penzionován v armádě v hodnosti plukovníka^[14] a jako vysoký dvorský hodnostář obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.

Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni v roce 1897 ve věku 56 let.

Jeho starší bratři Leopold (1831–1893) a Vilém (1836–1915) díky pozemkovému majetku v Čechách působili v české politice a zasedali jako poslanci v českém zemském sněmu. Další bratr Antonín (1832–1913) byl diplomatem, nakonec dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem v Rusku (1882–1894) a Francii (1894–1903)

Ve funkci nejvyššího kuchmistra byl u vídeňského dvora hostitelem mnoha významných návštěv a díky tomu získal řadu ocenění od zahraničních panovníků.^[15]

• Řád červené orlice I. třídy (Německo)
• Řád koruny (Německo)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Řádu Kristova (Portugalsko)
• velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
• Řád Leopolda (Belgie)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
• Řád Fridrichův (Württembersko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád Takova (Srbsko)
• Řád bílého orla (Srbsko)
• Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
• Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
• Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)