Heinsa

Chrám Heinsa, místo uložení desek Tripitaka Koreana
Světové dědictví UNESCO
(c) Lauren Heckler, CC BY 2.0 Heinsa
Smluvní stát	Jižní Korea Jižní Korea
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Heinsa
Souřadnice	35°48′ s. š., 128°6′ v. d.
Typ	Kulturní dědictví
Kritérium	iv, vi
Odkaz	737 (anglicky)
Oblast	Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení	1995 (19. zasedání)

Klášter zrcadlení moře Heinsa (Haeinsa Čanggjong Pchandžon, korejsky 해인사) je klášterní komplex buddhistického směru Son, v němž je uložena sbírka dřevěných tiskařských desek ze 13. století s úplným překladem buddhistických kanonických spisů. Nachází se v provincii Jižní Kjongsang. Patří do jednoho z klášterů Tří drahokamů, z nichž každý reprezentuje jedno Buddhistické útočiště. Heinsa reprezentuje Dharmu. ^[1]

Klášter Heinsa se nachází na hoře Kaja a byl založen již na počátku 9. století. Na příkaz krále Kodžonga byly buddhistické texty vyryty oboustranně do dřevěných desek v době mongolské invaze, neboť Mongolové zničili podobný, starší soubor s texty Tipitaky z 11. století. Text je vyryt v čínštině. Sbírka vytvořená v letech 1236-1251 čítá celkem 81 258 dřevěných matric a je ceněna nejen jako vzácná dějinná (tisk znali Korejci dlouho před Gutenbergem) a náboženská památka, ale též jako hodnotné umělecko-řemeslné dílo. Soubor desek bývá přezdíván Tripitaka Koreana.

V roce 1995 se stal Klášter zrcadlení moře Häinsa společně se souborem desek Tripiṭaka Koreana jednou z prvních korejských památek zařazených na seznam Světového dědictví UNESCO.Podle výboru UNESCO se jedná o velmi unikátní historickou budovu, která byla jako jediná postavena specifickým způsobem z důvodu zachování vzácných artefaktů.^[2]

Chrám byl postaven v roce 802 n. l. Podle legendy král Aečang rozeslal úředníky, aby našli mnichy, kteří by ji byli schopni vyléčit jeho nemocnou ženu. To se povedlo dvěma mnichům jménem Sunǔng a Ilčŏng. Jako projev vděčnosti mnichům a zároveň jako dar Buddhovi za jeho milosrdenství, král založil klášter Heinsa na místě, které kdysi sloužilo jako poutní.^[3][4]

V historii byl klášter několikrát renovován. Poprvé v 10. století, a poté v letech 1488, 1622 a 1644. Finanční podpory se mu dostávalo od krále Tchädžo, který jej využíval jako místo pro královské rituály a náboženské obřady. ^[5] V roce 1817 budova shořela, avšak o rok později byla znovu postavena.

Hlavní hala Däčŏkkwangčŏn (대적광전, 大寂光殿: Hala proslulého ticha a světla) je jako jedna z mála korejských chrámů zasvěcena Buddhovi Vairóčanovi. Většina korejských buddhistických klášterů v hlavních halách používá obrazy Buddhy Gautamy.^[4]

Během Korejské války se okolí kláštera stalo místem konfliktu mezi severokorejskými partyzány a jihokorejskou armádou. V září roku 1951 dostal jihokorejský plukovník letectva Kim Jông Hwang příkaz k bombardování budovy, rozkaz však odmítl. Během pozdějšího vyšetřování uvedl, že nemohl spálit vzácnou kulturní památku národa pouze proto, aby se zbavil komunistických partyzánů.^[6][7]

Komplex známý jako Čanggjong Pchandžon (korejsky 장경판전) je jedna z nejstarších částí kláštera Heinsa a dodnes slouží jako depozitář pro sbírku tzv. Tripitaky Koreany. V roce 1962 byl zapsán na seznam korejských národních památek.

Čanggjong Pchandžon zahrnuje čtyři budovy, dvě podlouhlé a dvě menší, které svým rozmístěním vytváří obdélník kolem vnitřního nádvoří.^[8] Vznikly v 15. století a jsou postaveny v tradičním stylu raného období dynastie Čoson. Tento styl je charakterizován jednoduchostí a harmonií. V komplexu se nachází okna různých velikostí a střechu i podlahu z jílu. Budovy tak odolaly zamoření hlodavci, plísněmi či hmyzem pomocí přirozené ventilace. Díky struktuře, která byla navržena specificky pro dlouhodobé uskladnění, v ní kanonické spisy (napsané na dřevěných deskách) vydržely přes 500 let bez jakékoli škody.^[8]

V roce 1970 byl postaven nový skladovací komplex, který využíval moderní techniky archivnictví. Když ale při testech pokusné dřevěné bloky začaly plesnivět, byl plánovaný přesun zrušen a desky zůstaly v klášteře.^[4]

Tripitaka Koreana je korejská sbírka Tipitaky, která je vryta do cca 80,000 dřevěných tiskařských bloků. Jedná se o nejstarší udrženou sbírku kánonů napsaných písmem Hanča. Sbírka je složena z 1 496 titulů rozdělených do 6 568 knih a 81 258 stránek. ^[9] Každý blok je 24 cm vysoký a 70 cm dlouhý.

Desky jsou vytvořeny z březového dřeva, které pochází z jižních ostrovů Koreje a prošly ošetřením proti rozkladu. Bloky byly nejprve tři roky namáčeny v mořské vodě, poté zkráceny a vyvařeny ve slané vodě. Následně byly desky tři roky ve stínu vystaveny větru, čímž byly připraveny k rytí. Po vyřezání textu bylo dřevo natřeno jedovatým lakem, který jej chránil před hmyzem. Na závěr byly bloky orámovány kovem, což zabránilo deformaci dřeva.^[10]

Práce na sbírce započala v roce 1011 (ve válečném období) a byla dokončena v roce 1087. Vyřezávání textu do dřevěných bloků měl být způsob, který měl přinést změnu a vyzvat Buddhu k pomoci. Původní kolekce bloků byla zničena požárem v roce 1232 a to během Mongolské invaze do Koreje. Jako formu vzdoru vůči invazi přikázal tehdejší král opětovné vyhotovení tipitaky, které začalo v roce 1237 a skončilo 12 let poté. V roce 1398 byla přesunuta do chrámu Heinsa, kde se nachází doposud.^[11]

Podle akademika Roberta Bushwella Jr. bylo znovuvytvoření sbírky obrovským národním projektem, který stál mnoho peněz a námahy. Projekt porovnává s přistáním na Měsíci programu Apollo. Na vyrábění tripitaky koreany se podílely tisícovky akademiků a řemeslníků.^[11]

Tripitaka Koreana byla v období Edo jeden z nejžádanějších předmětů mezi japonskými buddhisty. Japonsko nebylo nikdy schopné vytvořit tipitaku složenou z dřevěných bloků a neustále se snažilo sbírku přivlastnit. Snaha o zisk tipitaky započala již od roku 1388. Od období Muromači Korea darovala Japonsku 45 kompletních otisků. Tripitaka Koreana byla použita jako základní zdroj pro vznik moderní japonské Taishō Tripiṭaky.^[12]

• 

  (c) Lauren Heckler, CC BY 2.0
• 
• 
• 

• (anglicky) Suh Jae-sik: World heritage in Korea, Hollym, Soul 2001, ISBN 1-56591-171-7
• Jiří Janoš: Dokonale utajená Korea, Libri, Praha 1997, ISBN 80-85983-26-5
• Jiří Janoš: Japonsko a Korea – dramatické sousedství, Academia, Praha 2007, ISBN 978-80-200-1503-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinsa na Wikimedia Commons