Helena Emingerová

Helena Emingerová
Vlastní podobizna, nedatováno, kresba, pastel, papír
Rodné jméno	Helena Maria Carolina Eminger
Narození	17. srpna 1858 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. srpna 1943 (ve věku 84 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Alma mater	Colarossiho akademie
Povolání	ilustrátorka, grafička a malířka
Příbuzní	Kateřina Emingerová sestra
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Emingerová (17. srpna 1858, Praha-Nové Město^[1] – 4. srpna 1943, Praha^[2]) byla ilustrátorka, grafička a malířka, pseudonym A. Holanová.

Narodila se v rodině JUDr. Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky Julie, rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: profesorku pražské konzervatoře Kateřinu (1856–1934), profesorku francouzštiny Julii (1860) a Prokopa (1864), který po dokončení studia práv zemřel na tuberkulózu.

Na doporučení Amálie Mánesové studovala soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera (1882). Pokračovala studiem kresby u Wilhelma Dürra v r. 1890 a rok poté navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži.^[3] V technice leptu se zdokonalila u prof. M. Dasia v Mnichově v r. 1896. Podnikla i studijní cestu do Itálie (1891) a často jezdila do Mnichova za polskou malířkou Olgou Boznańskou a do Paříže za Františkem Bílkem a Zdenkou Braunerovou. ^[4]

Během studií kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Pod vlivem Fr. Bílka vznikají i sochařské pokusy, vč. dřevořezby Kristovy hlavy.

Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Postupně (přibližně po dobu dvaceti let) působila v aristokratických rodinách nejenom v Čechách, Polsku, Rakousku a Uhersku, ale i ve Francii, Německu a Rusku. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika.^[5]

V Praze III, bydlela na adrese Všehrdova 5. Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. Do Kostelce jezdila nejdříve do Diakonie (Lázeňská 462), později pobývala v domku č. p. 567 v Ruské ulici.

Zemřela roku 1943 a byla pohřbena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.^[6]

Tvorba Heleny Emingrové je v počátečním období spojována zejména s technikou pastelu. Arne Novák (1902) poukazuje na šířku její citlivé portrétní tvorby šlechtičen, umělkyň, malířek, hudebnic, spisovatelek a zejména dětí. Zároveň zmiňuje její význam v oblasti grafiky: "Její lepty po čistě technické stránce stojí v první řadě českých umělců, ovládajících toto moderní umění - mají sílu reliéfu a působivost plastiky." Portrétní tvorbě Heleny Emingrové se věnuje i Růžena Jesenská (1916): "Nalezneme na jejích cestách uměleckých tu a tam s láskou načrtnutou krajinu, jako v mlze kus řeky, milý kout města, ale hlavní doména její jest portrét." A dále píše "Helena Emingrová má užasnou paměť, a nejen podoba, ale i určitá vybádaná zajímavost nitra neztrácí se jí snadno a odnáší si ji i s možností reprodukce z koncertů, společnosti, ulice ..." Arthur Novák (1939) z časového hlediska řadí Helenu Emingrovou mezi zakladatele moderní české grafiky. Její první pokusy jsou datovány obdobím 1896 až 1898. Postupně tvoří v technikách suché jehly, liniového leptu a litografie. Její soupis grafického díla obsahuje 46 položek.

Přestože hlavní doménou malířské tvorby Heleny Emingrové byl portrét, její drobná krajinářská privatissima dosahují vysoké úrovně citlivosti a odrážejí impresionistické (oleje V zahradě a V přístavu) a secesní (pastel U potůčku) dobové tendence, které můžeme pozorovat u předních žáků Mařákovy školy.

Helena Emingerová je autorkou ilustrovaných národních pořekadel a přísloví Příroda a děti (nakl. Grosman a Svoboda). Pro mateřské školy připravila ilustrovanou naučnou knihu s názvem Pekaři. Dále ilustruje Učebnici francouzského jazyka pro školy občanské, jejíž autorkou je její sestra Julie Emingerová. Václav Neubert vydává v r. 1946 reprodukce jejích kreseb na šesti pohlednicích s názvem Děti z opatrovny.

Významný soubor jejích portrétních kreseb a grafických listů je ve sbírce Památníku národního písemnictví. Rovněž Česká Diakonie byla vlastníkem vetšího počtu olejů, kreseb a pastelů z pozůstalosti autorky, které v roce 2022 byly draženy (přibližně 70) pražskou aukční společností OriginalArte.

Již v roce 1879 ve svých jednadvaceti letech debutovala na umělecké výstavě Krasoumné jednoty v Praze. Členkou Spolku výtvarných umělců Mánes byla v letech 1898–1905. Patřila k zakladatelské generaci Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavovala v letech 1898-1943. Dále patřila mezi významné členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar a vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň.

• Národní galerie v Praze, např. obraz Děvčátko ze siročince a soubor kreseb
• Národní muzeum v Praze, např. obraz Podobizna dr. Albína Bráfa a Podobizna Václava Bráfa
• Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, např. obrazy Matka s dítětem a Holandská dívka
• Oblastní galerie Liberec, např. obrazy Portrét malíře Zavřilého a Podobizna malíře Karla Javůrka
• Galerie výtvarného umění v Hodoníně, např. obraz Portrét stařeny
• Památník národního písemnictví, soubor kreseb a grafiky
• Lobkowiczké sbírky, např. obrazy Princezna Wilhelmina Lobkowicz a Princezna Gabriela Lobkowicz

• 
  Helena Emingerová Portrét malíře K. Javůrka
• 
  Helena Emingerová Princezna Gabriela Lobkowicz
• 
  Helena Emingerová Princezna Wilhelmina Lobkowicz
• 
  Helena Emingerová Holandská dívka
• 
  Helena Emingerová Studie děvčátka
• 
  Helena Emingerová Půlakt
• 
  Helena Emingerová Zátiší s hruškou
• 
  Helena Emingerová Děvče s kytičkou
• 
  Helena Emingerová Letní odpoledne
• 
  Helena Emingerová Malířka
• 
  Helena Emingerová Jan Křtitel
• 
  Helena Emingerová U potůčku (pastel)
• 
  Helena Emingerová V zahradě
• 
  Helena Emingerová Poustka v Kostelci nad Č. L.
• 
  Helena Emingerová V přístavu
• 
  Helena Emingerová Čtenářka
• 
  Helena Emingerová Matka s dítětem
• 
  Helena Emingerová Podobizna malířky Olgy Boznańské (1899)
• 
  Helena Emingerová Portrét Marie Kalašové (1899)
• 
  Helena Emingerová Mme Nielsen
• 
  Helena Emingerová Podobizna dámy (lept)
• 
  Helena Emingerová Portrét M. Kalašové (lept)
• 
  Helena Emingerová Portrét mal. Javůrka (lept)

• Novák, Arne: Helena Emingerová. Ženský svět, 1902, roč. VI, č. 14, s. 166-66.
• Kalvoda, Alois: Helena Emingerová. Dílo, 1911, roč. IX, s. 181-182.
• Jesenská, Růžena: Portréty Heleny Emingrové. Ženský svět, 1916, roč. XX, č. 3, s. 60-62.
• Novák, Arthur: Grafické práce malířky Heleny Emingrové. Hollar, 1939, roč. XV, s. 152-161.
• Kavinová, Anna: Helena Emingerová. Žena a domov, 1943, roč. XXII, s. 154-155.
• Bužgová, Eva: Helena Emingerová. Výtvarná práce, roč. VI, č. 16, 15. 9. 1958.
• Hubičková, Libuše: Život plný obrázků a odříkání. Naše rodina, roč. 12, č. 2, s. 13, 10. 1. 1979.
• Birnbaumová, Alžběta: Helena Emingerová (1858–1943) (katalog, 8 s). Praha: Kruh výtvarných umělkyň (Tempo), 1950.
• Mrázová, Marcela: Helena Emingerová 1858–1943, výběr z díla (katalog, 32 s.). Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1982.
• Orltová, Jana: Helena Emingerová. Praha: FFUK v Praze, 1959. Diplomová práce.
• Vágnerová, Sylvie: Hledání vlastního osudu. Helena Emingerová a její místo ve společnosti. České Budějovice: Filozofická fakulta JCU, 2004. Diplomová práce.

• České a moravské malířky portrétů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Emingerová na Wikimedia Commons
• Helena Emingerová v informačním systému abART
• Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Emingerová, Helena, 1858–1943
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Johanna Emingera *1826