Helena Fibingerová

Helena Fibingerová
Helena Fibingerová (2012)
Helena Fibingerová (2012)
členka Rady České televize
(v letech 2006-2010 také místopředsedkyně rady)
Ve funkci:
25. května 2001 [1] – 25. května 2005 [2]
Ve funkci:
29. června 2005 – 29. června 2011 [3]
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (strana rozpuštěna r. 1992)

Narození13. července 1949 (75 let)
Víceměřice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJaroslav Šmíd
Profeseatletka
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2015)
CommonsHelena Fibingerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
bronzLOH 1976vrh koulí
Mistrovství světa v atletice
zlatoMS 1983vrh koulí
Mistrovství Evropy v atletice
bronzME 1974vrh koulí
stříbroME 1978vrh koulí
stříbroME 1982vrh koulí
Halové ME v atletice
zlatoHME 1973vrh koulí
zlatoHME 1974vrh koulí
stříbroHME 1975vrh koulí
zlatoHME 1977vrh koulí
zlatoHME 1978vrh koulí
zlatoHME 1980vrh koulí
stříbroHME 1981vrh koulí
stříbroHME 1982vrh koulí
zlatoHME 1983vrh koulí
zlatoHME 1984vrh koulí
zlatoHME 1985vrh koulí
Mistrovství ČSSR v atletice
stříbroMČSSR 1967vrh koulí
bronzMČSSR 1968vrh koulí
stříbroMČSSR 1969vrh koulí
zlatoMČSSR 1970vrh koulí
zlatoMČSSR 1971vrh koulí
zlatoMČSSR 1972vrh koulí
zlatoMČSSR 1973vrh koulí
zlatoMČSSR 1974vrh koulí
zlatoMČSSR 1975vrh koulí
zlatoMČSSR 1976vrh koulí
zlatoMČSSR 1977vrh koulí
zlatoMČSSR 1978vrh koulí
zlatoMČSSR 1979vrh koulí
zlatoMČSSR 1981vrh koulí
zlatoMČSSR 1982vrh koulí
zlatoMČSSR 1983vrh koulí
zlatoMČSSR 1984vrh koulí
zlatoMČSSR 1985vrh koulí
stříbroMČSSR 1987vrh koulí
stříbroMČSSR 1988vrh koulí
Halové mistrovství ČSSR v atletice
stříbroHM ČSSR 1968vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1969vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1970vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1971vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1972vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1973vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1974vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1975vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1977vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1978vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1981vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1982vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1985vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1986vrh koulí
zlatoHM ČSSR 1987vrh koulí

Helena Fibingerová (* 13. července 1949, Víceměřice) je bývalá československá atletka, mistryně světa ve vrhu koulí, později sportovní funkcionářka, podnikatelka, členka Rady ČT.

Životopis

Dětství

Narodila se manželům Fibingerovým z Uherského Ostrohu v létě 1949. V základní škole ji k lehké atletice získal postupně učitel V. Příleský a sousedka atletka Jiřina Gottwaldová-Buchtová, která ji přivedla do oddílu ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. Zde se jí ujal trenér Jaroslav Brabec. Po absolvování devítileté základní školy pokračovala ve studiích na Střední všeobecně vzdělávací škole (gymnázium) ve Veselí nad Moravou, ale v trénincích po večerech v oddíle pokračovala. Otec jí upravil tréninkový prostor i u domu. Po maturitě získala místo v investiční účtárně Vítkovických železáren a v Ostravě i garsonku. Přeregistrovala se do tamního lehkoatletického oddílu TJ VŽKG. Zde získala nového trenéra, atletického reprezentanta Jaroslava Šmída a začala závodit v kategorii žen.

Úspěchy na závodech

V 16 letech vyhrála přebor jihomoravských dorostenek ve vrhu koulí, vrhla přes 13 metrů. Poprvé reprezentovala ČSSR ve svých 18 letech na závodech olympijských nadějí Družba v NDR-Rostocku v roce 1967. Skončila zde druhá s osobním rekordem 14,25 metru. A v témže roce následoval první start v ženách za ČSSR na mezistátním utkání s Maďarskem v Košicích, kde si zlepšila osobní rekord na 14,60 metru a porazila obě Maďarky.

V roce 1969 byla v týmu ČSSR na IV. evropských halových hrách v Bělehradě, zde i v dalších závodech roku stále ve výkonnosti zaostávala za čs. rekordmankou Vladimírou Srbovou. Porazila ji v osobním rekordu 16,01 až v srpnu během závodů v Praze se Švédskem a tím se nominovala na mistrovství Evropy 1969 v Athénách.

Koulařská královna

V roce 1970 se stala poprvé československou rekordmankou výkonem 16,32 metru při závodech v Ostravě a brzy poté jej začala postupně vylepšovat a tím upevňovat postavení čs.jedničky v tomto sportovním odvětví. Byla trvale nominována do reprezentace k různým mezistátním závodům, na halová i otevřená mistrovství Evropy. Objevila se první zranění.

Dalším milníkem byl rok 1972. Nejprve na Zlaté tretře v Ostravě překonala čs.rekord vrhem 18,70 metru, brzy poté na 18,81, avšak v olympijském závodě (její první olympiáda) v Mnichově se medaile nedočkala. Krátce po OH svůj čs. rekord dokázala zlepšit třikrát až na 19,18 metru, což bylo zhruba 2 metry za tehdejší světovou jedničkou Čižovovou ze SSSR.

V roce 1972 začala studovat pedagogickou školu v Přerově a v roce 1975 ji ukončila jako kvalifikovaná tělovýchovná instruktorka.

V únoru 1974 poprvé překonala hranici platného světového halového rekordu výkonem 20,36 metru a tehdejší halové mistrovství Evropy ve Švédsku vyhrála a rekord vylepšila na 20,75 metru. V témže roce se stala poprvé světovou rekordmankou i mimo halu výkonem 21.57 metru na domácích závodech v Gottwaldově. Zbytek sezóny ji však postihlo další zranění a její soupeřky jí přebraly i světový rekord.

V roce 1976 vylepšila svůj výkon na 21,89 metru, na olympiádě v Montrealu získala bronzovou medaili a po ní doma spolu s dalšími medailisty státní vyznamenání Za vynikající práci. Na závěr sezóny dokázala opět překonat světový rekord výkonem 21,99 metru. V únoru 1977 překonala na mistrovství ČSR v Jablonci také světový halový rekord vrhem 22,50 metru. Na konci května se vdala za svého trenéra Jaroslava Šmída. A v srpnu 1977 překonala světový rekord na otevřeném stadionu v Nitře výkonem 22,32 metru.

Helena Fibingerová patří k nejlepším koulařkám atletické historie. Její světový rekord v této disciplíně z haly (22,50 m) je k roku 2024 (po 47 letech) stále v platnosti, a patří tak k nejdéle platným ženským světovým rekordům vůbec.

Výčet medailí

  • 1977: Světový pohár – 2. místo
  • 1979: Světový pohár – 2. místo
  • 1981: Světový pohár – 2. místo
  • 1985: Světový pohár – 3. místo
  • 1985: GP IAAF – 1. místo
  • 1987: GP IAAF – 1. místo

Spekulace o dopingu

V souvislosti s jejím výkonem se spekuluje o systematickém použití dopingu ve formě anabolických steroidů, který v 80. letech v Československu řídil přímo komunistický režim.[4] Sama k dopingu uvedla: „Odmítám diskuse na toto téma, musím označit za velmi naivní, pokud si někdo mysli, ze někdo z minulých, současných i budoucích sportovců vpustí někoho druhého do tohoto jeho světa.“[5]

Dle pátrání Pavla Novotného ve svazcích StB měla Fibingerová o užívání dopingu vědět už během své aktivní kariéry. [6]

V únoru 2011 oznámil David Skopal z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol., že zastupuje Helenu Fibingerovou a Jarmilu Kratochvílovou a bude jejich jménem požadovat po Českém rozhlasu finanční kompenzaci kvůli tomu, že na stanici Vltava odvysílal hru Davida Drábka Koule, jejíž hlavní postava, bývalá koulařka Milena, vykazuje společné znaky s Helenou Fibingerovou, a postava Radmila s Jarmilou Kratochvílovou, a obě postavy jsou ve hře obviňovány z dopingu, což právní zástupce sportovkyň považuje za porušení jejich práva na ochranu osobnosti. Podle Lidovek.cz chce v téže věci podat na Český rozhlas žalobu i Český atletický svaz.[7]

Kariéra po skončení sportování

Později se stala podnikatelkou (spoluvlastní pekárnu), funkcionářkou Českého atletického svazu a místopředsedkyní Rady České televize. Česká televize o ní natáčela pořad pro cyklus Burianův den žen, ale Fibingerová nakonec natáčení odmítla.[8]

Dne 28. října 2015 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Osobní rekordy

Dráha

Hala

Odkazy

Reference

  1. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2001 [online]. Česká televize, 2002 [cit. 2014-03-08]. Dostupné online. 
  2. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2005 [online]. Česká televize, 2006 [cit. 2014-03-08]. Dostupné online. 
  3. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2011 [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2014-03-08]. Dostupné online. 
  4. Václav Pacina: Důkazy: doping sportovců řídil stát, iDnes.cz, 14. 8. 2006
  5. Helena Fibingerová ví, co od života chtít, Respekt, 30. 4. 2008, on-line rozhovor
  6. https://twitter.com/PavelNovotnak/status/1769886423081968069
  7. Bývalé atletky chtějí po rozhlasu peníze. Ve hře Koule je nařkl z dopingu, iDnes.cz, 7. 2. 2011, ČTK
  8. Petr Kolář: Mně je ten pořad šumák Archivováno 12. 2. 2008 na Wayback Machine., Lidovky.cz, 19. 11. 2007

Literatura

  • KOHLMAN, Čeněk. Neboj se jich Heleno. Praha: Olympia, 1980. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 248. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Helena Fibingerová Vyškov 2012.jpg
Autor: Pernak1, Licence: CC BY-SA 4.0
Helena Fibingerová Vyškov 2012