Helena Trubáčková-Zenklová
| Helena Trubáčková-Zenklová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Helena Zenklová |
| Narození | 3. prosince 1922 nebo 2. prosince 1922 Tábor  Československo |
| Úmrtí | 20. listopadu 2022 (ve věku 99 let) Praha Česko |
| Vzdělání | Reálné gymnázium v Táboře |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | sochařka, restaurátorka a keramička |
| Aktivní roky | 1948–2003 |
| Manžel(ka) | Stanislav Trubáček |
| Děti | Kryštof Trubáček |
| Příbuzní | Petr Zenkl (strýc) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Helena Trubáčková, rozená Zenklová, (3. prosince 1922 Tábor[1] – 20. listopadu 2022 Praha[2]) byla česká sochařka, restaurátorka a keramička.[1]
Život
Narodila se 3. prosince 1922 v Táboře, kde vystudovala tamní reálné gymnázium, dnes nesoucí název Gymnázium Pierra de Coubertina. Během druhé světové války pak studovala Státní odbornou školu keramickou v Bechyni.[3] V roce 1942 nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde studovala v ateliérech Josefa Wagnera a Jana Laudy.[3]
Jejím strýcem byl československý politik Petr Zenkl.
Tvorba
Zaměřovala se na volné sochařství a tvorbu keramických plastik, figurativních objektů pro interiéry a monumentální práce pro architekturu (reliéfy, zahradní práce, keramické obklady, dlažby apod.) Pro průmyslovou výrobu keramiky navrhovala modely figurální a dekorativní keramiky, příležitostně se uplatnila jako restaurátorka keramiky (např. štuková váza, voliéra ve Valdštejnské zahradě v Praze), sochařských prací, štukových prací a kachlových kamen (1969–1985, pro zámky v Náchodě, Častolovicích, Opočně aj.). Na nádvoří základní školy v Pařížské ulici na Kladně stojí její sousoší Slepička a kohoutek.
V pracích vyjadřovala tematiku lidství, přátelství, obavy z ekologických katastrof a destrukce přírody. Je zastoupena ve sbírkách Muzea keramického umění ve Faenze, Muzea keramiky v Bechyni a dalších místech.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Helena Trubáčková Zenklová. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-01-03]. Dostupné online.
- ↑ POTMĚŠILOVÁ, Radka. ODEŠLA KERAMIČKA HELENA ZENKLOVÁ-TRUBÁČKOVÁ. Uměleckoprůmyslové museum v Praze [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Osoby abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Slovnik českých a slovenských výtvarných umělců / 21, W - Ž : 1950-2010.. Příprava vydání Zbyšek Malý; redakce Petr Pavliňák. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 391 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86171-35-7, ISBN 80-86171-35-3. OCLC 700001721 S. 189–190.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Trubáčková-Zenklová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Tavildara, Licence: CC BY-SA 4.0
Sculptures by Helena Trubáčková at CAMP, Prague.
Autor: Helena Zenklová - Trubáčková, Licence: CC BY-SA 4.0
The artistic signature of Helena Trubáčková