Helga Hošková-Weissová
| Helga Hošková-Weissová, Dr.h.c. | |
|---|---|
 Helga Hošková-Weissová vpravo vedle spisovatele Arnošta Lustiga a jeho sestry Hany během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně. Libeňská synagoga, říjen 2008 | |
| Narození | 10. listopadu 1929 (94 let) Praha  Československo |
| Povolání | malířka, sochařka, ilustrátorka a kreslířka |
| Děti | Jiří Hošek |
| Příbuzní | Dominika Hošková (vnučka) |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (2009) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helga Hošková-Weissová (* 10. listopadu 1929 Praha) je česká akademická malířka, která se ve své tvorbě výrazně věnuje tématu holokaustu, který sama, jakožto terezínské dítě, na vlastní kůži zažila. Její spolubydlící Francka v Terezíně jí do deníku napsala:„Hodiny utrpení zapomeň, ale čemu tě naučily, nikdy."[1]
Mimo jiné je autorkou kreseb z terezínského ghetta. Kromě České republiky vystavovala svá díla na četných výstavách v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii a ve Spojených státech. Za svou celoživotní tvorbu byla v roce 1993 vyznamenána udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. V roce 2009 jí za její tvorbu byla udělena Medaile Josefa Hlávky a 28. října 2009 jí byla Václavem Klausem udělena Medaile Za zásluhy.[2] V roce 2023 převzala ocenění Beauty of Help Award od Nadace Krása pomoci.
V souvislosti s jejím životním jubileem pořádalo Židovské muzeum v Praze v Galerii Roberta Guttmana od 15. října do 29. listopadu 2009 výstavu její retrospektivní tvorby.[3]
Biografie
V deseti letech byla pro svůj židovský původ vyloučena ze školy a v roce 1941 společně s rodiči deportována do koncentračního tábora Terezín.
„Já jsem měla takovou malinkou panenku, protože velkou jsem si s sebou vzít nemohla, ta by se byla nevešla do předepsaného zavazadla, měli jsme povolených 50 kilo. A tak jsem si vezla jen malinkou panenku, měla jsem jí v kapse. Udělala jsem jí batoh, upletla jsem jí svetr a dala jsem jí transportní číslo. Jela se mnou do Terezína.“Helga Hošková-Weissová v Hyde Parku Civilizace na ČT24 28.8.2021[4]
Zde si vedla deník a kreslila dění kolem sebe. Od července 1942 žila v dívčím domově L410.
„Hlavní samozřejmě bylo sehnat něco k jídlu. Takže jsme někde sehnali třeba kousek toho tuřínu. V Terezíně nebyla žádná vozidla. K dispozici dali staré pohřební vozy. A na těch pohřebních vozech se dopravovalo úplně všechno. Nejen mrtvoly, ale třeba i chleba. Takže pohřebním vozem s nápisem „Péče o mládež“ si děti vozily chleba. Chleba na pohřebním voze je jeden z typických obrázků."Helga Hošková-Weissová v Hyde Parku Civilizace na ČT24 28.8.2021[4]
V roce 1944 byla společně s matkou deportována do koncentračního tábora Auschwitz a poté do Freibergu, kde pracovala v letecké továrně. V polovině dubna 1945 byla poslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dočkala osvobození americkou armádou 5. května.[5]
V roce 1950 začala studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Svá studia dokončila o pět let později v ateliéru Aloise Fišárka. Začátkem 60. let se začala vypořádávat s hrůzami druhé světové války a koncentračních táborů, které vyjádřila v díle „Kalvárie“. V roce 1965 odjela na studijní stipendium do Izraele a na jaře 1968 vystavila v pražské Španělské synagoze obrazy, které během své studijní cesty namalovala. Název expozice byl „Obrázky z putování po Svaté zemi“. V období po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 ji nebylo umožněno vystavovat svá díla a přestala na několik let tvořit. Po sametové revoluci v listopadu 1989 vystavovala v různých evropských zemích.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Helga Hošková-Weissová - Hyde Park Civilizace. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Klaus udělil vyznamenání. Ocenil hrdiny z války, Gotta i žokeje Váňu [online]. iDNES.cz [cit. 2009-10-28]. Dostupné online.
- ↑ TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Helga Hošková-Weissová předává poselství i varuje [online]. ČT24, 2009-10-14 [cit. 2009-10-28]. Dostupné online.
- ↑ a b STACH, Daniel. Hyde Park Civilizace [online]. ČT24, 2021-8-28. Čas 55:50 od začátku stopáže. Dostupné online.
- ↑ a b "Terezínské dítě" Helga Hošková-Weissová vystavuje v Praze [online]. Český rozhlas, 2009-10-16 [cit. 2009-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-18.
Literatura
- Weissová, Helga. Deník 1938–1945, Jota 2012, 204 stran, ISBN 978-80-7217-965-7, databazeknih.cz
- Weiss, Otto. I viděl Bůh, že je to špatné, Jota 2016, 112 stran, ISBN 978-80-7462-994-5, databazeknih.cz
- (anglicky) Juliet Gardiner: „We knew it would be worse. But we had no idea.“ A Czech artist's childhood diary of life in a concentration camp is a moving testimony to courage and endurance, Financial Times 2. 3. 2013, str. 11
Externí odkazy
- Helga Hošková-Weissová v Hyde Parku Civilizace na ČT24 28.8.2021 (moderátor Daniel Stach)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helga Hošková-Weissová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helga Hošková-Weissová
- Český rozhlas – Někdejší terezínské dítě, malířka Helga Hošková-Weissová, vystavuje v Praze výběr obrazů a kreseb ze svého celoživotního díla (včetně interview)
- Pražský hrad – Prezident udělil státní vyznamenání (medailon o Helze Hoškové-Weissové)
- Helga Hošková-Weissová na portálu Paměť národa
- Helga Hošková-Weissová v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Talmidavi, Licence: CC BY-SA 4.0
Synagoga na Palmovce během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně, spisovatelem Arnoštem Lustigem, jeho sestrou Hanou a malířkou Helgou Hoškovou-Weissovou.