Helikoptérový rodič

(c) I, Greg Williams, CC BY-SA 3.0

Helikoptérový rodič (anglicky: helicopter parent) je rodič, který věnuje extrémní pozornost zkušenostem a problémům svého dítěte či dětí, obzvláště ve vzdělávacích institucích.^[1] Označení helikoptérový rodič vzniklo podle toho, že stejně jako helikoptéry tito rodiče neustále metaforicky „létají” nad svými dětmi a dohlíží na všechny aspekty jejich života včetně sociálních interakcí.^[1][2]

Etymologie

Metafora se objevila již v roce 1969 v betselleru Between Parent and Teenager (Mezi rodičem a teenagerem) od Dr. Haima Ginotta, který zmiňuje dospívající děti, které si stěžují: „Máma nade mnou lítá jako helikoptéra“.^[3]

Označení „helikoptérový rodič” se na Západě užívá od konce 80. let.^[4] Značnou váhu získalo po roce 2000, protože je začali užívat američtí akademičtí zaměstnanci; tehdy se nejstarší mileniálové dostávali do věku, kdy začali nastupovat na vysokou školu.

Generace rodičů označovaná jako baby boomers proslula svými praktikami, jako je telefonování dětem každé ráno, aby se včas vzbudily a nezmeškaly školu, nebo stěžování si profesorům kvůli známkám svých dětí.^[5][6] Vedoucí letních táborů popisují podobné chování.^[7]

Kořeny

Helikoptéroví rodiče se snaží pro své děti připravit úspěšnou životní dráhu, která povede k úspěchu. Vzestup helikoptérového rodičovství ovlivnily dvě sociální změny. První byla poměrně vzkvétající ekonomika 90. let s nízkou nezaměstnaností a vyšším disponibilním příjmem. Druhou bylo společenské vnímání zvýšení ohrožení dětí, které obhájkyně volného rodičovství Lenore Skenazy popisuje jako „zakořeněnou paranoiu”.^[8]

Deník The Chronicle of Higher Education uvedl, že helikoptéroví rodiče pokračují v hájení svých dospělých dětí i na vysokých školách a následně i po jejich stupu do zaměstnání.^[9] Helikoptéroví rodiče se objevují na pracovištích nebo volají manažerům, aby v zastoupení vyjednali pro své děti lepší platové podmínky.^[10]

Generační demograf Neil Howe popisuje helikoptérové rodičovství jako styl rodičů z generace Baby boomers, jejichž děti patří do generace tzv. Mileniálů. Howe popisuje tento styl rodičovství jako odlišný od rodičů z generace X, které naopak přirovnává k rodičům – „maskovaným stíhacím letounům”, kvůli jejich tendenci přecházet drobné problémy, zatímco v případě závažných problémů reagují energicky a bez varování. Howe toto dává do kontrastu se stálou participací rodičů generace Baby boomers ve vzdělávání svých dětí a popisuje je jako „občas nápomocné, občas otravné, ale vždy poletující nad svými dětmi a dělající povyk.” Howe o těchto rodičích říká, že neuvěřitelná blízkost jakou mají ke svým dětem je podle jeho názoru dobrá věc.^[10][11]

Čína

Univerzita Tianjin buduje tzv. stany lásky, aby ubytovala rodiče, kteří přijeli společně s dětmi právě přijatými ke studiu. Přespávají na matracích na podlaze tělocvičny. Komentátoři ze sociálních sítí uvádí, že faktorem, který v Číně výrazně přispěl k vzestupu helikoptérového rodičovství byla politika jednoho dítěte.^[12]

Literatura

Helikoptérové rodičovství popsala psycholožka Madeline Levine. Publicistka Judith Warner se věnuje líčení popisu rodičů podle Levine, kteří jsou fyzicky „hyper-přítomní“, ale psychicky nepřítomní.^[13] Práci Madeline Levine komentuje Katie Roihe v publikaci Slate, kde rozvádí mýty o helikoptérových rodičích: „Je to o přílišné přítomnosti, ale také je to špatný druh přítomnosti. Vlastně to lze odůvodněně číst z pohledu dětí jako nepřítomnost, jako nezájem o to, co se doopravdy děje v jejich životě… Jak poukazuje Levine, jde o zaměnění nadměrného zapojení za stabilitu.“ Podobně, připomíná čtenářům, že helikoptérové rodičovství není známkou „špatných nebo patetických lidí s pomatenými hodnotami… Není to známka patetických rodičů, kteří jsou směšní či nešťastní nebo mají tendenci až odporně kontrolovat. Může to být produkt dobrých úmyslů, které se zvrtly, nebo vliv kultury, která rodičům nahrává na jejich přirozené rodičovské obavy.“^[14]

Čínský rodičovský styl je popsán v knize Battle Hymn of the Tiger Mother (Bojový hymnus Tygří matky), kde je přirovnán k západnímu helikoptérovému rodičovství. Novinářka Nancy Gibbs v magazínu Time oba styly popsala jako „extrémní rodičovství“, ale s uvedením rozdílů mezi nimi. Gibbs popisuje Tygří matky jako zaměřené na úspěch v odvětví zaměřeném na preciznost, jako je hudba nebo matematika, zatímco helikoptéroví rodiče jsou posedlí „zamezením selhání za každou cenu“. Dalším rozdílem, který popsala, je empatie Tygřích matek s těžkou prací rodičů, kteří přijali „extrémní, rigidní a autoritářský přístup“ ke svým dětem, což dává do kontrastu se západními helikoptérovými rodiči, kteří podle ní „postavili své děti na piedestal a touží po jejich přátelství“.^[15]

Bývalá děkanka Stanfordovy univerzity Julie Lythcott-Haims napsala knihu How to Raise an Adult: Break Free of the Overparenting Trap and Prepare Your Kid for Success^[16] (Jak vychovat dospělého: vymaňte se z pasti přílišného rodičovství a připravte své dítě na úspěch), v níž čerpá ze zkušenosti se studenty, kteří přicházejí připraveni akademicky, ale nepřipravení postarat se sami o sebe.^[17]

Efekty

Profesor Richard Mullendore z University of Georgia uvádí, že mobilní telefony jsou faktorem, který výrazně přispěl k helikoptérovému rodičovství. Nazývá je „nejdelší pupeční šňůrou na světě“.^[6][18]

Někteří rodiče tvrdí na svou obhajobu, že kvůli zvyšujícím se poplatkům za studium jen chrání své investice jako jakýkoli jiný spotřebitel.^[19] Mezigenerační výzkum publikovaný v The Gerontologist sledoval jak učitelé a populární média spílají helikoptérovým rodičům, kteří létají kolem svých dětí, ale uvedl, že „komplex ekonomické a sociální poptávky stěžuje dětem rodičů z generace Baby boomers, aby získali vlastní oporu v dospělosti“.^[20]

Clare Ashton-James z mezinárodním průzkumu rodičů vyvodila, že helikoptéroví rodiče uvádějí vyšší míru spokojenosti.^[21] Některé studie naznačují, že přílišně ochranitelští, pánovití a kontrolující rodiče způsobují svým potomkům dlouhotrvající psychické potíže. Podle Univerzity College of London, popis těchto psychických problémů může být celoživotní a jejich dopad může být ve srovnatelném měřítku s jedinci, kteří trpí ztrátou blízké osoby.^[22] Podle rady pro lékařský výzkum „psychologická kontrola může limitovat nezávislost dítěte a zanechat je méně schopným regulovat své chování”.^[23][24][25]

Podle národního průzkumu o dětském zdraví z roku 2019 (dětská nemocnice C. S. Mott Childern's Hospital Michiganské univerzity) čtvrtina z dotazovaných rodičů uvedla, že jsou hlavní překážkou v nezávislosti svých dospívajících dětí, protože se nesnaží dát svým dětem více zodpovědnosti.^[26] V národním průzkumu sledujícím téměř 900 rodičů bylo zjištěno, že většina s dětmi mezi 14 a 18 lety přistoupila k „helikoptérování”, protože dle jejich slov bylo jednodušší, když si věci zařídí sami.^[27]

Ačkoli rodiče nebo zastánci helikoptérového rodičovství tvrdí, že restriktivní či pánovitý styl rodičovství může vnést disciplínu, jiní analytici mluví o důkazech, že tato forma rodičovství vede ke vzpouře teenagerů.^[28]

Studie realizovaná na Beijing Normal University (výzkum na 1500 studentech ve věku 14 let ve třinácti školách v Pekingu) uvádí, že rozmazlování může potlačit schopnost dítěte být vůdcem. Další studie (University of Florida) na skupině 500 studentů zjistila, že helikoptérové rodičovství je spojeno s větším množstvím emočních problémů, s obtížemi v rozhodování a s horšími studijními výsledky.^[29]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helicopter parent na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Helicopter parent