Hellmuth Straka

Hellmuth Straka
Narození	31. března 1922 Nové Hrady
Úmrtí	17. března 1987 (ve věku 64 let) Caracas
Bydliště	Venezuela
Povolání	antropolog a archeolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hellmuth Straka (31. března 1922 Nové Hrady – 17. března 1987 Caracas) byl rakouský antropolog, speleolog a archeolog.

Životopis

Narodil se v rodině novohradského učitele Viktora Straky.^[1] Jeho rodina byla složena z českých i německých členů, byl ale vychován především v německy mluvícím prostředí. Jakmile bylo Československo připojeno k Třetí říši, byl proto v 18 letech povolán německou armádou. Během druhé světové války bojoval u Smolenska, Kyjeva, Charkova a Stalingradu, kde byl zraněn. Jeho divize v této bitvě zanikla a Hellmuth Straka pak zbytek války strávil v Jugoslávii. Díky znalosti češtiny a ruštiny se stal instruktorem chorvatských jednotek. Když byla Benešovými dekrety z Československa vysídlena německá menšina, Hellmuth Straka odešel do Rakouska, jehož státní příslušnost získal a s nímž měl úzké rodinné vazby. Díky své dobrodružné povaze nikdy nestrávil mnoho času na stejném místě; pracoval například v cirkusu jako ošetřovatel slonů, poté odešel do Itálie a v roce 1952 přesídlil do Venezuely, kde se usadil.

Ve Venezuele

Ve Venezuele zastával různá zaměstnání a využíval co nejvíce času na prohlídku celé země. Nakonec se usadil v Maracaibu, kde byla ještě početná německá kolonie, a pracoval pro firmu Siemens – za války se totiž vyučil jako radiotelegrafista. Během 8 let podnikl řadu výprav do pohoří Sierra de Perija, a to zejména na území Jukpů obývajících hory Serranía del Perijá, kde s domorodými lidmi žil, naučil se jejich jazyk a dokonce si dělal seznam slovní zásoby. Vzdělával se jako samouk v oblastech jako antropologie, speleologie a botanika, ale přispěl především k popularizaci indigenismu, nauky o domorodých kulturách. Hellmuth Straka byl prvním, komu se podařilo objevit několik členů etnické skupiny Japrieria.

Byl na straně domorodého obyvatelstva a projevoval solidaritu s tím, za co bojovali.^[ujasnit] Během této doby začala jedna z jeho velkých vášní, psaní. V různých marabinských denících, zejména Panorama, si stěžoval na porušování domorodých práv, a v roce 1967 dosáhl dokonce zahrnutí těchto informací do zprávy Bertranda Russella pro OSN, což vyústilo v atentáty a útoky proti jeho osobě ze strany chovatelů dobytka státu Zulia. V roce 1960 se usadil v Caracasu, kde získal trvalé zaměstnání v národní telefonní společnosti. Od té doby se jeho výzkum odvíjel po dvou nových osách: archeologie a speleologie. V té době také vstoupil do speleologické sekce venezuelské Společnosti přírodních věd (SVCN).

Z Venezuely dvakrát cestoval do západní Afriky. V roce 1965 navštívil Senegal a poté mezi květnem 1967 a lednem 1968 projel Rovníkovou Guineu, žil s domorodci a zabýval se jejich tradicemi a zvyky. V blízkosti města Ebediyín poblíž bodu setkání hranic tří států (s Kamerunem a Gabonem), 19. července 1967 objevil jeskyni otevřenou do velkého žulového ústí, jež byla pojmenována Caracas na počest 400 let od založení hlavního města Venezuely. V březnu 1967 se stal zakládajícím členem Venezuelské speleologické společnosti. V roce 1977 se stal členem National Geographic Society.

Byl neúnavným průzkumníkem petroglyfů a skalních rytin. Mezi jeho nejdůležitější spisy patří počáteční dokumentace geoglyfů v lokalitě Chirgua, kterou navštívil v roce 1962, skalní obrazy Los Corozos ve státě Aragua, první, které se nachází severně od řeky Orinoko. Jeho dílo Venezuelské petroglyfy je povinnou literaturou na toto téma.

V letech 1978 až 1987 uskutečnil několik výprav, zejména za účelem návštěvy opuštěných důlních tunelů a jeskyní v centrální oblasti kvůli určitým archeologickým zájmům. Na Katolické univerzitě Andrése Bella na několika svých antropologických studiích spolupracoval s Dr. Angelinou Pollak- Eltz. Novinářsky v tomto období publikoval více než dvě stě popularizačních článků o antropologii, jeskyních a historii v časpoisech Cábala a Mecánica Nacional a méně často i v různých novinách. V roce 1980 popsal své zkušenosti ze Sierra de Perijá ve své knize Osm let mezi Jukpy a Chaprerii (orig. Ocho años entre yukpas y japrerias), čímž prokázal spojení svých profesí novináře, antropologa a aktivisty ve sféře domorodého obyvatelstva.

V Caracasu se oženil s Luisou Medinou, se kterou měl dvě děti, Úrsulu a Tomáse Straku. V tomto městě v roce 1987 i zemřel, a to na rakovinu žaludku.

Bibliografie

• 1964 – Legenda Bochica ve Venezuele, demonstrována na petroglyfech (španělsky La leyenda Bochica en Venezuela, demostrada por petroglifos)
• 1965 – Hádanka kamenných sloupů (El enigma de los Pilones de Piedra)
• 1967 – Bateítovéco to vlastně jsou? (Las Bateítas ¿qué son realmente?)
• 1968 – Jeskyně Caracas. Španělská kontinentální Guinea (La Cueva Caracas. Guinea continental español)
• 1972 – The Earthglyph of ChirguaVenezuela
• 1975 – Petroglyfy Venezuely (Los Petroglifos de Venezuela)
• 1980 – Osm roků mezi Yukpasy a Chaprerii ( Ocho años entre Yukpas y Japrerias)
• 1982 – Petroglyfy v Caicaře. Řemesla a folklór Venezuely (Los Petroglifos de Caicara. Artesanía y Folklore de Venezuela)
• 1987 – Petroglyfy v La Victorii (Los Petroglifos de La Victoria)
• 1997 – Objev strážní věže Cerro El Papelón v Macutu a autentické ruiny pevnosti San Rafael v La Guaiře ( Descubrimiento del Vigía del Cerro El Papelón en Macuto y de las auténticas ruinas del Fuerte San Rafael en La Guaira)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hellmuth Straka na španělské Wikipedii.

Literatura

• Chabert Claude & Paul Curbon. 1997. Atlas des Cavités Non Calcaires du Monde. Union Internationale de Spéléologie.
• Valencia R. de, J. Sujo Volsky, R. Lairet & P. Albiñana. 1987. El diseño en los petroglifos venezolanos. Fundación Pampero, Caracas.
• Straka, Tomás y Urbani, Franco. Veinte años de la desaparición de Hellmuth Straka (1922-1987): Explorador y Espeleólogo. Boletín de la Sociedad Venezolana de Espeleología. 41: 43-47, 2007.
• Información compilada por Guillermo Ramos Flamerich, mediante una serie de entrevistas con el historiador Tomás Straka Medina. Caracas, 2009.