Helmina von Chézy
Helmina von Chézy | |
---|---|
Helmina von Chézy na podobizně Wilhelma Hensla | |
Rodné jméno | Helmina von Klencke |
Narození | 26. ledna 1783 Berlín |
Úmrtí | 28. ledna 1856 Ženeva |
Pseudonym | Helmina |
Povolání | spisovatelka, básnířka, žurnalistka, libretistka, novinářka |
Národnost | německá |
Témata | poezie |
Manžel(ka) | Antoine-Léonard de Chézy (1805–1810) |
Děti | Wilhelm Chezy Max Chézy |
Rodiče | Karoline Louise von Klencke |
Příbuzní | Anna Louisa Karschová, Karoline Louise von Klencke, Karl Friedrich von Klencke, Max von Chézy, Wilhelm Theodor von Chézy, Antoine-Léonard von Chézy |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Helmina von Chézy, uváděna též jako Helmine v. Chezy, roz. v. Klecke, nebo Sylvandra. původně Wilhelmine Christiane de Chézy, (26. ledna 1783, Berlín – 28. ledna 1856, Ženeva) byla německá žurnalistka, básnířka a libretistka.
Život
Helmina von Chézy byla dcerou německé básnířky Karoliny Louisy von Klencke a pruského důstojníka Karla Friedricha von Klencke. Babička z matčiny strany byla básnířka Anna Louisa Karschová. Během jejího narození se rodiče pohádali a došlo k rozvodu, a tak byla Helmina vychovávána u své babičky. V jejích čtrnácti letech léta páně 1797 vypukla její spisovatelská dráha.
Léta páně 1799 se provdala za barona Gustava von Hastfer, ale za rok se s ním zase rozvedla. Po smrti její milované matky roku 1801 se odstěhovala do Paříže, kde pracovala jako korespondentka pro různé německé časopisy. V letech 1803 a 1807 vydávala svůj vlastní časopis Französische Miszellen. Jelikož ve svých časopisech kritizovala politiku a zmiňovala tam své politické postoje, tak někdy schytala ostrou kritiku.
Prostřednictvím Friedricha Schlegla, s jehož ženou se přátelila, poznala orientalistu jménem Antoine-Léonard de Chézy a roku 1805 s ním vstoupila do svazku manželského. S tímto měla dvou synů: pozdějšího spisovatele Wilhelma Theodora von Chézy a malíře Maxe von Chézy. Léta páně 1810 Helmina překládá společně s Adelbertem von Chamisso přednášky Augusta Wilhelma Schlegla z francouzštiny do němčiny. S Chammisem a Josephem von Hammer-Purgstall vedla krátké milenecké vztahy - spekuluje se o tom, že s Hammrem zplodila svého třetího syna Leopolda (*/† 1811) - a s oběma muži vedla velikou a rozsáhlou korespondenci.
Manželství s Chézym skončilo tragicky a Helmina se od něho roku 1810 oddělila a vrátila se do Německa. Žila zde střídavě v Heidelbergu, Frankfurtu nad Mohanem, Aschaffenburgu a v Amorbachu; od roku 1812 žila v Darmstadtu.
Během osvobozujících válek a i po jejich konci pracovala v lazaretech v Kolíně a Namuru (Valonsko). Když Chézy v roce 1816 veřejně kritizovala převládající podmínky, byla obviněna z pomluvy proti komisi pro zkoušku zdravotního postižení . Berlin odvolací soud , kterému předsedá ETA Hoffmanna , se jí zhostil tohoto trestného činu.
Od roku 1817 žila Chézy v Drážďanech, kde se také stala členem drážďanské Liederkreis a napsala libreto pro „Velkou hrdinsko-romantickou operu“ napsané pro Carla Maria von Weber. I její některé básničky byly zhudebněny (Ach, jak jest tedy možným, / že já Tě opustiti mohu, / ze srdce Tě miluji, / toť mi věř). Franz Schubert napsal scénickou hudbu k jejímu dramatu Rosamunda, hraběnka to z Kypru, které se mělo hráti ve Vídni 2. prosince 1823 propadlo a viděli jen druhé představení. Představení bylo ovšem také hráno ve Isartortheatru v Mnichově (se scénického hudbou Philippa Jakoba Rötha). Na toto drama se málem zapomnělo. Báseň v něm obsažená Úplněk září na Bergeshöh'n (v prostředí Schuberta zvlášť s klavírním doprovodem známým jako Romance Axy ) složil také Charles Ives. V jejích básních zůstala Chézy spojená s romantickou školou.
Krátce před uvedením Euryanthy a Rosamumdy se Chézy přesídlila do Vídně. V roce 1826 se Chézy znovu zabývala sociálními otázkami, tentokrát pro solné dělníky v Solné komoře. Synové se od ní poprvé oddělili kolem roku 1828/1829, Max šel do Paříže studovat se svým otcem, Wilhelm studoval v Mnichově a ona ho následovala o něco později. Po smrti svého manžela (1832) byla jistota ročního základního zabezpečení rezervy pryč a jen s obtížemi se mohla zmocnit akademického a soukromého majetku Chézy a malého důchodu z Paříže. Znovu se usadila v Mnichově, tentokrát s Maxem, který se s ní v roce 1843 přestěhoval také do Heidelbergu. Na druhou stranu to brzy přišlo k závěrečnému pádu s Wilhelmem, který žil se svou rodinou v Baden-Badenu. Roku 1846 umírá její syn Max a zdrcená již ani neměla chuť psát, ovšem roku 1848 potkala jistého Georga Herwegha a ten jí přesvědčil, aby se vzdala násilí a revolučních prostředků za účelem zavedení demokracie v Německu.
Znovu a znovu se pokoušela oživit své kontakty s redakcí Morgenblattu, aby mohla znovu působit jako spisovatelka nebo korespondentka, což se možná nepodařilo, protože její syn William byl po mnoho let úspěšný. Zdá se, že její žádosti byly zamítnuty z poněkud chatrných důvodů a s odkazem na jejich nedostatečnou dostupnost, a proto se cítili povinni uvést místa jejich pobytu v posledních letech, která dosud nebyla použita pro biografická posouzení [4].
Léta páně 1852 se odstěhovala do Ženevy v klamné naději, že se prostřednictvím známých lékařů vyhne stále zhoršující se oční chorobě. Byla jí svěřena do péče její praneteř Bertha Borngräberová, které Helmina diktovala své vzpomínky, jejíž rukopis zaslala také Karlovi Augustu Varnhagenovi von Enseovi do Berlína k redakční kontrole.
28. ledna 1856 Helmina umírá v požehnaných třiasedmdesáti letech v Ženevě.
30. října roku 1856 píše Karl Ludwig Costenble ve svém deníku:
Weber vyprávěl o Helminině hamižnosti a uzavřel své poznámky těmito slovy: ›Je dobrou a milou básnířkou, ovšem nesnesitelnou ženou‹“
Dílo
- Historie ctnostné Euryanthe Savoye . Lipsko 1804. Libreto
- Život a romantické básně dcery Karschin. (1805).
- Vzpomínky z mého života, do roku 1811 Online.
- Básně vnučky Karschin. (2 svazky, Aschaffenburgu 1812).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helmina von Chézy na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Helmina von Chézy na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helmina von Chézy
Média použitá na této stránce
Autor:
- Translation_Latin_Alphabet.svg: Jesse Burgheimer, Ladislav Faigl and David Levy
- derivative work: Bazi
An icon representing translation from one language to another, with the destination language written in the Latin alphabet. The characters are a Japanese "あ" Hiragana symbol and a central Europe Latin letter "Č".
Portrait of Helmina von Chézy