Helvéciové

Helvéciové (psáni také Helvétiové, někdy též nepřesně Helvéti) byli příslušníci keltského kmene, který přibližně ve 4. století př. n. l. osídlil území dnešního západního Švýcarska, a to především území od dnešního Eppenbergu přes Bern, Jensberg, Mont Vully až po Bois de Chátel. První písemné zmínky o nich pocházejí z 2. století př. n. l. V této době bylo jejich území pod nadvládou Římanů. Nejprve byli na římské vládě závislí, později byli Římem zcela ovládnuti. Kmen Helvéciů má výraznou úlohu v Caesarových Zápiscích o válce galské – Helvéciové se měli pokusit o migraci na jihozápad, což posloužilo Caesarovi jako záminka k vojenskému tažení (58–50 př. n. l.), při kterém si podrobil nejprve Helvécie a později celou zbylou Galii.^[1]

Helvéciové vyznávali stejné náboženství jako ostatní keltské kmeny.

Území, které obývali, získalo název Helvetia, který se jako latinský název Švýcarska užívá dodnes.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Helvéti na Wikimedia Commons
• CAESAR, Gaius Iulius. Zápisky o válce gallské. Překlad Josef V. Víta. Praha: Alexander Storch, 1882. 230 s. Dostupné online.