Hemoragická horečka Marburg
Hemoragická horečka Marburg | |
---|---|
virus pod elektronovým mikroskopem | |
Klasifikace | |
MKN-10 | [3] |
Minimální inkubační doba | 2 d |
Maximální inkubační doba | 16 d |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hemoragická (krvácivá) horečka Marburg, též Marburská nemoc, virové onemocnění Marburg, Marburg hemoragická horečka, je zoonózou, způsobenou filovirem (Filoviridae) Marburg, blízce příbuzným viru Ebola. Nemoc byla pojmenována po městě prvního výskytu v Evropě – Marburgu.
Byl prokázán mezilidský přenos.[1]
Původce
Nemoc vyvolává virus Marburg z rodu Filovirus a čeledi Filoviridae.
Rezervoár (zdroj)
Rezervoárem tohoto viru jsou jak primáti (první případ v Marburgu byl způsoben importem kočkodana obecného), tak letouni (netopýři a kaloni[1]).[2][3]
Výskyt
Nemoc se vyskytuje v Subsaharské Africe.[3][1]
Přenos
Přenáší se krví[3], slinami, močí nebo stolicí nemocného[4], přímým[3] kontaktem s infikovaným organizmem (netopýr/kaloň, opice, člověk), kontakt se zpracovávanou zvěřinou, u laboratorních primátů i přenos vzduchem.
Klinický obraz (příznaky nemoci)
Nemoc začíná bolestmi svalů a kloubů, bolestmi hlavy,[5] zad a končetin,[4], náhlým vzestupem[4] teploty (horečky) a zimnicí,[3] těžkým zánětem hltanu,[4] zvracením, průjmy ústícími v dehydrataci a selhání ledvin.
- obvykle výskyt žloutenky[1]
- krvácení a nekrózy prakticky všech orgánů (multiorgánové postižení)[5]
- časté kožní krvácivé projevy[1], tj. výsev skvrn a pupínků (makulopapulózní exantém) 5.–8. den[5]. Začíná na obličeji[5], dochází k rozvoji vyrážky na trupu a končetinách[4]
- postižení CNS z důvodu poškození mozkové tkáně[4] se projevuje nejprve zmateností, posléze přechází do bezvědomí a končí kómatem[3]
U těžkého průběhu nastává smrt do 15–20 dnů. Příčinou smrti je velká krevní ztráta a oběhový šok.[4][5]
Inkubační doba
3–9 dní.[4]
Léčba
Léčba je pouze symptomatická (neřeší příčinu nemoci, pouze potlačuje potíže),[4] očkovací látka není zatím k dispozici.[4]
Míra úmrtnosti
Úmrtnost je vysoká - 23% až 90%[6]), případně 27-88%.[1]
Následky nemoci
- Retinitida (zánět sítnice očí)[6]
- Orchitida (zánět varlat)[6]
- Hepatitida (zánět jater)[6]
- Uveitida (zánět uvnitř pigmentované vrstvy oka)[6]
- Příčná myelitida (zánět části míchy)[6]
- Encefalitida (zánět mozku)[6]
Případy výskytu
- 1967 Marburg a Bělehrad
- 10.7.2008 cestovatelka[7] po návratu z Ugandy byla v kontaktu s kaloni malými v jeskyních[3]. K přenosu člověk-člověk v tomto případě nedošlo[8]
- 2012 Uganda - z patnácti nakažených čtyři zemřeli, tj. úmrtnost 27%)[9]
- 2014 Uganda - 1 zdravotník zemřel[9][p 1]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d e f TROJÁNEK M., ROHÁČOVÁ H., MAREŠOVÁ V., STEJSKAL F. Virové hemoragické horečky [online]. Prakt. Lék. 2015; 95 (1), 2015 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Virové krvácivé horečky [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Případ hemoragické horečky typu Marburg v Nizozemí - import z Ugandy, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11.
- ↑ a b c d e f g h i j Marburgská horečka - Cestovní nemoci. www.cestovni-nemoci.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Hemoragické horečky – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Rehabilitace.info [online]. 2020-01-10 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, Tomáš. Africká krvácivá horečka zabila poprvé v Evropě. Deník.cz. 2008-07-11. Dostupné online [cit. 2021-05-06].
- ↑ Dodatek ke zprávě o úmrtí na hemoragickou horečku Marburg u nizozemské turistky, SZÚ. www.szu.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Rehabilitace.info [online]. 2020-01-10 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemoragická horečka Marburg na Wikimedia Commons
- http://www.szu.cz/tema/prevence/nove-infekcni-nemoci
Související články
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Média použitá na této stránce
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.
This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.
Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.This negative stained transmission electron micrograph (TEM) depicts a number of filamentous Marburg virions, which had been cultured on Vero cell cultures, and purified on sucrose, rate-zonal gradients. Note the virus’s morphologic appearance with its characteristic “Shepherd’s Crook” shape; Magnified approximately 100,000x. Marburg hemorrhagic fever is a rare, severe type of hemorrhagic fever which affects both humans and non-human primates. Caused by a genetically unique zoonotic (that is, animal-borne) RNA virus of the filovirus family, its recognition led to the creation of this virus family. The four species of Ebola virus are the only other known members of the filovirus family. Marburg virus was first recognized in 1967, when outbreaks of hemorrhagic fever occurred simultaneously in laboratories in Marburg and Frankfurt, Germany and in Belgrade, Yugoslavia (now Serbia).