Hemrovy skály

Hemrovy skály
Celkový pohled z vyhlídky Butovické hradiště v Jinonicích
Základní informace
Nadm. výška	280–305 m n. m.
Poloha
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Obvod	Praha 5
Umístění	Jinonice
Souřadnice	50°2′35,5″ s. š., 14°21′17,37″ v. d.
Hemrovy skály Hemrovy skály na mapě Prahy
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hemrovy skály tvoří v současnosti (rok 2021) asi 100 metrů dlouhý nápadný členitý skalní masiv^[1][2] táhnoucí se od Butovické planiny až k silnici pod Novou Vsí.^[3] Severní, západní jakož i převážná část jižních svahů hřebene jsou ohraničeny ulicí Novoveská, která v místech úpatí hřebene vytváří nepravidelný oblouk o pomyslném poloměru asi 100 metrů.^[2] Tento pozůstatek vulkanických hornin pochází z jižního svahu tělesa silurské podmořské sopky,^[1] která se zde nacházela přibližně před 430 miliony let.^{[2][pozn. 1]} Tato skalistá enkláva se rozkládá v severozápadním výběžku Prokopského údolí mezi Novou Vsí a Butovicemi;^[1] je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí;^[2][3] katastrálně spadá do území pražských Jinonic (Praha 5) a svoje jméno získala podle někdejšího majitele blízkého statku.^[3][2]

Základním materiálem Hemrových diabasových^[4] skal jsou starší vulkanické horniny.^[5][6] Asi před 423 až 430 milióny let (v prvohorním siluru)^[6] vyvřela tato hmota na mořské dno a dala tak vzniknout podmořské sopce.^[5][6] Svým vrcholem se tento podmořský útvar nejspíše dotýkal hladiny moře.^[5][6]

Vlastnímu vzniku podmořské sopky předcházelo vytvoření přírodní pukliny v mořském dně.^[5][6] Tato průrva byla asi 5 km dlouhá a jen několik metrů široká.^[5][6] Průrvou proudila ze zemského nitra rozžhavená láva,^[6] která se při styku se studenou mořskou vodou rychle^[6] a intenzivně ochlazovala.^[5] Erupce následovaly několikrát po sobě, byly doprovázeny vyvrhováním sopečného popela, kusů lávy a hornin a byly zakončovány dalšími opakovanými výlevy lávy.^{[5] [pozn. 2]}

Celková délka sopky byla asi 5,5 km^[6] při šířce kolem 2 km a výšce (nad mořským dnem) asi 200 až 300 metrů.^[5][6] Odhaduje se, že celkový objem vulkanických vyvřelin (nutných pro vytvoření sopky) činil asi 1 km³.^[5]

Dlouho po vniku sopky se v jejím širokém okolí usazovaly vulkanické horniny a především sopečný popel.^[5] Obě zmíněné komponenty (sopečné horniny a sopečný popel) byly rozplavovány mořem a jsou obsaženy i v okolních horninách (sedimentech).^[5][6] Dalším důsledkem vzniku podmořské sopky bylo změlčení dna silurského moře.^[5] Tento fakt umožnil jak vlastní život tak i rozvoj mnoha živočichů po celé silurské období.^[5] Tak vznikla zdejší četná a bohatá naleziště zkamenělin známých i v celosvětové komunitě geologů.^[5]

Po ústupu moře došlo k obnažení tělesa sopky a po stovky milionů let působení eroze a odnosu hornin byly nakonec vymodelovány z malého jižního svahu sopky současné Hemrovy skály.^[4]

Hemrovy skály tvoří pouze jižní svah silurské sopky.^[5] Vegetační podmínky na vrcholu a jižních svazích jsou velmi nehostinné.^[1] Z pohledu růstu vegetace nejsou sopečné lávy vhodným podkladem, neboť jsou silně drobivé a absorbují málo vody.^[5] K těmto vlastnostem se přidružuje i rychlý povrchový odtok vody, zvýšený splach zvětralin a humusu, rychlý výpar srážkové vody a velké kolísání teplot.^[5] Rostliny se zakořeňují jen ve štěrbinách skal nebo na pohyblivé suti.^[1] To vše vytváří na jižně orientovaných svazích extrémní podmínky skalní stepi až polopouště, kde je schopna žít a přežít jen omezená množina druhů rostlin, hub a živočichů.^[5] Vegetace Hemrových skal má tudíž stepní charakter^[6] s poměrně malým počtem druhů rostlin.^[1]

Vesměs holé povrchy skal (charakteristické nápadně tmavými barvami sopečných láv) jsou jen z části pokryté jednotlivými trsy trav, drobnými polodřevnatějícími keříčky (nebo i bohatými koberci) mateřídoušky (Thymus spp.), exempláři žlutě kvetoucích devaterníků šedých (Helianthemum canum), suchomilných tařic (tařinek) horských (Alyssum montanum) nebo jiných rostlin.^[5] Jedná se například o tučnolisté rostliny, jakými jsou rozchodník bílý (Sedum album) či rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare) nebo tráva s názvem kostřava přitvrdlá (Festuca pallens),^[7] která roste často na slunných, zvláště vápencových skálách. V zimě se zde vyskytují spíše mechy a lišejníky,^[5] částečně zde vegetace kvete a bují především brzy na jaře.^[5]

• Květena Hemrových skal (1. část, ilustrační fotografie)
• 
  Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides)
• 
  Devaterník šedý (Helianthemum canum)
• 
  Tařinka horská (Alyssum montanum)
• 
  Rozchodník bílý (Sedum album)
• 

  (c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0
  Rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare)
• 
  Kostřava sivá (Festuca pallens)

Na volných malých plochách ve štěrbinách skal a v sutích^[4] je možno nalézt drobné rostliny teplomilné stepní květeny^[4] jako je zjara bíle kvetoucí osívka jarní (Erophila verna), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), efemérní plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), modře kvetoucí rozrazil časný (Veronica praecox) a rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) a v některých létech i chráněný (kategorie C3) lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites).^[5][6] Vzhledem k diabasovému minerálnímu podkladu se tu vyskytuje také vzácný a silně ohrožený (kategorie C2) česnek tuhý (Allium strictum),^[6] který se přiřazuje k tzv. glaciálním reliktům. Zaznamenán byl i výskyt žlutě kvetoucí mochny písečné (Potentilla incana) a kavylů (Stipa spp.).^[1] Dále je zde možno objevit i koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) a vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa).^[1]

• Květena Hemrových skal (2. část, ilustrační fotogafie)
• 
  Osívka jarní (Erophila verna)
• 
  Plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum)
• 
  Rozrazil časný (Veronica praecox)
• 
  Rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii)
• 
  Lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites)
• 
  Česnek tuhý (Allium strictum)
• 
  Mochna písečná (Potentilla incana)
• 
  Kavyl vláskovitý (Stipa capillata)
• 
  Koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
• 

  (c) I, Denbert, CC BY 2.5
  Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)
• 
  Vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa)

Nad jižní částí údolí Jinonického potoka se vypíná zalesněná severní stěna silurské sopky^[1] – severní svah Hemrových skal, kde je klima méně extrémní a to jak svými výkyvy teplot, tak i z hlediska rozsahu změn vlhkosti.^[5] Díky těmto klimatickým poměrům je rostlinstvo severně orientovaných svahů Hemrových skal nejen druhově bohatší, ale dosahuje zde i většího územního pokrytí.^[5] Nalézá se tu kupříkladu řádně rozvinutý travní ekosystém pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea); vzácný, žlutě kvetoucí silně ohrožený (C2r), keřovitý devaterník šedý a daří se zde i dříve vysazeným dřevinám různých jehličnatých druhů.^[5]

Lokalita Hemrovy skály je známá i výskytem vzácných druhů hub, jako je kriticky ohrožená hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii).^{[5][1][pozn. 3]}

Celkem se zde na ploše 0,80 hektaru nachází v hustém sponu přes 200 třešňových stromů. Podle pozemkových knih patřil pozemek do rodového majetku Schwarzenbergů. V roce 1923 přešlo na základě smlouvy trhové vlastnické právo na hlavní město Prahu. Roku 1941 bylo změněno pole na zahradu a pravděpodobně v té době zde byly vysázeny ovocné stromy.^[9]

Ochrana stepního charakteru Hemrových skal vyžaduje průběžné, někdy jen částečné zásahy do náletových křovin, jež mají tendenci osidlovat povrch skály.^[6] Stejná péče je věnována odstraňování semenáčů invazivního agresivního akátu.^[6] Je též částečně redukován výskyt borovice černé, která má v oblibě slunné vápenaté stráně a která by opadem svého jehličí měnila vlastnosti půdy, což by v důsledku nebylo vhodné pro stepní vegetaci Hemrových skal.^[6]

• Hemrovy skály v Jinonicích
• 
  Pohled od Butovického hradiště, v pozadí sídliště Nové Butovice a ještě za ním stolová hora Vidoule
• 
  Pohled od rozhraní louky a lesa severně pod Butovickým hradištěm
• 
  Pohled ze skalní hřebenové partie západním směrem
• 
  Pohled ze skalní hřebenové partie směrem k retenční nádrži Asuán na Prokopském potoce, v pozadí sídliště Velká Ohrada
• 
  Detail rozeklaného skalního vrcholku

• Prokopské údolí
• Jinonický potok
• Suchá retenční nádrž N4 Jinonice
• Prokopský potok
• Albrechtův vrch
• Retenční nádrž Asuán (Jinonice)
• Hradiště Butovice
• Kovářovic mez

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemrovy skály na Wikimedia Commons
• HEMROVY SKÁLY - „Butovická sopka" (před 430 milióny let) / Praha, nad Prokopským údolím na YouTube – Datum: 22. května 2019; autor: Folklor Rataj; stopáž: 11 minut a 21 sekund
• Hemrovy skály v Prokopském údolí v Praze 5, 17. prosince 2022 na YouTube – Zasněžený pohled na Hemrovy skály v Prokopském údolí v Praze 5; Datum: 23. března 2023; Autor: Mojmír Churavý; Stopáž: 11 sekund