Hendlův dvůr

Hendlův dvůr
Poloha
AdresaDejvice, ČeskoČesko Česko
UliceU Matěje
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40486/1-1484 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hendlův dvůr je usedlost, bývalý vrchnostenský dvůr v Praze 6 - Dejvicích, U Matěje 1, 3 a 5. Původně měl název Šárecký dvůr.

Popis

Hendlův dvůr - bývalý hostinec - budova č.p. 23

V dnešní době se skládá z domů čp. 23, 24, a 152. Dvůr stojí na místě staré šárecké krčmy z 16. století (dokladovaná od roku 1551). Mezi jeho nejvýznamnější majitele patřili Vratislavové z Mitrovic. V r. 1880 zde Antonín Hendl založil hostinec, který zde fungoval až do začátku 21. století, v posledních letech měl jméno U Matěje. V současné době je tento dvůr přestavěn na bytový komplex. Celý dvůr je památkově chráněný.[1][2][3]

Historie

Zmínka o krčmě v této lokalitě pochází z roku 1551, tehdy byla v místě dnešního domu č.p. 24, v domě č.p. bylo hospodářství. V letech 1559-1560 zde byl krčmářem Jan Chlum. Na konci 16. století zde hospodařil Jan Hermelín, měšťan z Malé Strany. V té době měl dvorec 17 strychů, velká část z toho byly vinice. Po něm zakoupil nemovitost Ondřej Koutek, měšťan a rychtář z Malé Strany, který dokoupil další pozemky a roku 1605 již měly pozemky 37 strychů. Další pozemky ještě přikoupila jeho vdova Kristina, takže v roce 1620 byla výměra 46 strychů. V roce 1621 koupil její zeť Linhart Švarcbart nejprve dům za 5 500 kop míšeňských grošů, v roce 1623 pak za 2 500 kop míšeňských grošů přikoupil i krčmu, pole, louky a vinice. Podle ceny domu se usuzuje, že se již tehdy muselo jednat o rozsáhlý a výstavný statek. Nový majitel ještě přikoupil vinice Fišlovku.[4][5]

Hendlův dvůr - hostinec č.p. 152

Ještě v roce 1623 koupil nemovitost malostranský řezník Balcar Tyliš, který již v té době na Hanspaulce vlastnil několik vinic. Po jeho smrti v roce 1624 se majetku ujala jeho manželka Mariana, která dále rozšířila hospodářství o další pronajaté pozemky a v té době už se o nemovitosti v pramenech mluví jako o dvoru. Asi v roce 1641 přešel majetek na zetě Mariany - Martina Frauensteina, taktéž řezníka z Malé Strany. Ten ho prodal dalšímu malostranskému řezníkovi Valentinu Ditrichovi. 24. 11. 1699 ho na základě tržní smlouvy od Ditrichových dědiců získal za 2 500 zlatých Ingnác Vratislav z Mitrovic. Nový majitel se zavázal, že bude v krčmě nadále čepovat proboštské pivo (gruntovním pánem byl probošt metropolitní kapituly) a slíbil, že zde nebude chovat více dobytka, než uživí louky nemovitosti. V roce 1713 měly pozemky výměru 79 strychů, podle soudobých pramenů se jednalo o výsadní krčmu, vinici, pole a pastvinu, které se nacházely na místě bývalých vinic proti kostelu. Josefínský katastr uvádí dům č.p. 71, hospodu č.p. 72, vinici, pole, pastvinu a háj, celková rozloha byla 46 jiter čtverečných sáhů. V 18. století byly postaveny nové budovy statku, dvě obytná a tři hospodářská stavení a špýchar a vznikl tak obdélníkový dvůr, otevřený na jihovýchod. Před statkem byla malá vodní nádrž. Dědici Ignáce Vratislava prodali v roce 1728 po částech - Krčmu, dvorec a pole o ploše 55 strychů koupil Kašpar Zachriáš Wussin, mědirytec a knihkupec. Ten již v té době vlastnil na Hanspaulce dvě vinice a v roce 1748 přikoupil ještě dva další viniční lisy.[4]

V dalším období docházelo k častému střídání majitelů, až v roce 1803 zakoupila Šárecký dvůr baronka Antonie Skronská z Bydžova. Někdy před rokem 1815 nechala stavení opravit a přestavět, takže dvůr získal prakticky dnešní podobu. V polovině 19. století přešel dvůr dědictvím na Antonína Hendla, podle něhož je dvůr pojmenován dodnes. V roce 1882 nechal Hendl nově postavit dům č.p. 152, který fungoval jako nový hostinec. Kromě hostince zde byla v pronájmu někdy také škola a hrálo se zde ochotnické divadlo. V roce 1939 zde došlo ke zřícení části klenby, obnova byla provedena v letech 1941-42 podle projektu Václava Suka. Po roce 1948 přešel dvorec do vlastnictví národního podniku Keramoprojekt, který provedl v objektu rozsáhlé zásahy. V letech 1974-79 byla rekonstruována budova čp. 152 a budova čp. 24, přiléhající k cestě ke kostelu sv. Matěje. Došlo k výměně stropní konstrukce a některých krovů. Na začátku 21. století koupila objekt společnost Skanska, která zde chce vystavět obytný komplex. Návrh přestavby byl označen jako nešetrný - měly být vyhloubeny podzemní garáže, severní křídlo zvýšeno o patro apod., takže došlo k protestům veřejnosti, především sdružení Přátelé Hendlova dvora.[4]

Popis dnešního areálu

Dnešní areál Hendlova dvora se skládá z několika odlišných budov, které mají dokonce vlastní popisná čísla. Na jihu je budova č.p. 152, která byla přestavěna v roce 1882. Do začátku 21. století sloužila jako hostinec U Matěje. Další budova, která má č.p. 23 a přiléhá k budově hostince byla původně hospodářskou částí, později byla upravena na kanceláře - jedná se budovu ve tvaru L. Poslední - v severní budově s č.p. 24 byl původní hostinec. Podle historiků byla tato budova vybudována ve třech etapách - nejstarší - barokní je část u vjezdu do dvora, nárožní část je o něco mladší a nejmladší je severní křídlo.[4]

Odkazy

Reference

  1. ŠVÁBÍK, Jakub. Dejvické usedlosti [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. 
  2. Občanské sdružení Pro Hanspaulku [online]. Heslo Hedlův dvůr – kousek historie. Dostupné online. 
  3. Rezidence Hendlův dvůr, Praha 6 - Hanspaulka. www.skanska.cz [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-03. 
  4. a b c d VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy, 5. díl - Velká Praha A/L. Praha: Academia, 2012. 1080 s. ISBN 978-80-200-2107-6. Kapitola Dejvice, s. 250–251. 
  5. VACEK, F. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Svazek IV.. [s.l.]: [s.n.], 1923. Kapitola Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí, s. 342–347. 

Literatura

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 96 - 98.

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Hendlův dvůr na Wikimedia Commons

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hendlův dvůr 02.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 4.0
Kulturní památka "Hendlův dvůr" - zemědělský dvůr u kostela sv. Matěje v ulici U Matěje, Dejvice, Praha 6. Budova čp. 24.
Hendlův dvůr 03.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 4.0
Kulturní památka "Hendlův dvůr" - zemědělský dvůr u kostela sv. Matěje v ulici U Matěje, Dejvice, Praha 6. Budova čp. 152.
Hendlův dvůr 04.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 4.0
Kulturní památka "Hendlův dvůr" - zemědělský dvůr u kostela sv. Matěje v ulici U Matěje, Dejvice, Praha 6. Budova čp. 23.