Hennin

Hans Memling Podobizna Marie Moreelové, 1480

Hennin nebo též burgundský čepec je vysoká kuželovitá dámská pokrývka hlavy, jež se nosila v 14. a 15. století. Jeho pojmenování je odvozeno z arabského slova hanin (mile znějící).[1] Tento druh klobouku se nosil převážně ve francouzském království, v burgundském vévodství, v Německu, v Nizozemsku, v zemích Koruny české a v polském a uherském království.

Jeho rozšíření je údajně spojeno s Isabelou Bavorskou, která jej měla mít na hlavě při svém zasnoubení s francouzským králem Karlem VI. v roce 1385.[1]

Druhy henninů

Jednoduchý hennin

Byl typickým atributem vrcholné rytířské kultury.[1] Jednalo se o vysoký klobouk z tvrdého papíru nebo škrobeného plátna potažený hedvábím či jinými dražšími látkami,[2] protažený do homolovité špičky. Výška henninu se lišila podle společenského stavu nositelky – jeden metr pro šlechtičnu, 60 cm pro měšťanku. Po celé zadní straně henninu, někdy i přes obličej, splýval průhledný závoj, který dosahoval často až k zemi.[2]
V Nizozemsku se tento klobouk stal součástí oděvu žen z měšťanského stavu, jež si ho oblíbily. Aby bylo možné se s ním pohodlně pohybovat, měl podstatně prostší podobu, menší kornout a kratší a lehčí roušky.[1]
U nás je tento druh klobouku často spojován s podobou bílé paní.

Dvojitý či dvourohý hennin

Tomuto druhu henninu se německy říkalo hörnerhaube, tj. čepec s rohy (česky chomúty či rohy), francouzsky coiffure.[1] Dvourohý hennin se stal převažující pokrývkou hlavy na burgundském dvoře. Svoji zvláštní podobu získal spojením náročně zdobeného a tvarovaného čepce, silně vyztuženého a upraveného do dvou rohů, s jemnou, většinou průhlednou rouškou.[1] Patřily k němu i takzvané náušky neboli ozdoby, jež zakrývaly uši. Hennin často kryla ozdobná síťka ze zlatých nití nebo potah ze vzácné látky. Vlasy, které zakrýval, byly pevně stočené na temeni a pomáhaly jej tvarovat. Nad čelem pak byly vyholené, aby co nejlépe vynikl ovál tváře.
Také v případě dvojitého henninu vznikla v Nizozemsku měšťanská varianta burgundského stylu, jemuž bohaté měšťanské prostředí dodalo vážnost kontrastující s dvorskou okázalostí.[1]

Tento druh henninů se nosil prakticky až do renesance. Jeden z typů, zvaný sturz, byl zřejmě obvyklý i v českém prostředí.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Kybalová, Ludmila. Dějiny odívání. Středověk. 1. vyd. Praha: NLN, 2002. 279 s. ISBN 80-7106-146-8
  2. ↑ a b Kybalová, Ludmila, Herbenová, Olga, Lamarová, Milena. Obrazová encyklopedie módy. 1. vyd. Praha: Artia, 1973. 623 s. bez ISBN

Externí odkazy

Média použitá na této stránce