Henrietta Ritterová z Rittersbergu

Henrietta Ritterová z Rittersbergu
Antonín Machek: Henrietta Ritterová z Rittersbergu (Národní galerie Praha)
Antonín Machek: Henrietta Ritterová z Rittersbergu (Národní galerie Praha)
Narození1811 nebo 1812
Terezín
Úmrtí15. srpna 1880
Praha
Povoláníspisovatelka, vychovatelka
RodičeJan Ritter z Rittersberka
PříbuzníLudvík Ritter (bratr), Jindřiška Slavínská (neteř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henrietta Ritterová z Rittersbergu,[pozn. 1] též Jindřiška Ritterová z Rittersberka (rytířka z Rittersberka) apod., německy Henrietta Ritter von Rittersberg (1811 nebo 1812 Terezín – 15. srpna 1880 Praha) byla spisovatelka, vychovatelka a překladatelka, autorka prací v češtině a němčině.

Život

Mládí

O jejím mládí nejsou známy podrobné údaje. Narodila se v roce 1811[1] nebo 1812[2] v Terezíně[pozn. 2] v rodině c. k. setníka Jana (Johanna) Ritter z Rittersbergu (1780–1841) a jeho manželky, původem Belgičanky, dcery barona z Vogelsangu. (Šlechtický titul z Rittersbergu získal její děd Maxmilian Ritter za obranu Prahy před Prusy v roce 1775.[3]) Ve výslužbě byl Jan Ritter též editor českých lidových písní a vojenský historik. V jeho salonu se scházely přední osobnosti českého kulturního života jako František Palacký, Václav Hanka a Josef Dobrovský.[1] Bratr Ludvík Ritter (1811–1880) byl spisovatel a hudební skladatel.

Pobyt v Praze

V Praze žila nejspíš již od 1. poloviny 20. let 19. století.

Přátelila se s významnými vlastenci své doby (manželka Františka Palackého, Bohuslava Rajská, František Ladislav Čelakovský, Josef Václav Frič, Karel Purkyně, Josef Mánes aj.), kteří ji považovali za vzdělanou a duchaplnou. Poté, co její bratr Ludvík Ritter ovdověl, vychovávala jeho dceru Jindřišku, pozdější herečku Národního divadla Jindřišku Slavínskou. (Dopisy, které Josef Mánes adresoval jí a její neteři Jindřišce byly vydány v roce 1912.[4]) Její byt sloužil jako penzionát, ve kterém vychovávala i dcery z dalších rodin vlastenců, např. dcery Františka Ladislava Čelakovského a Františka Ladislava Riegera.[5] Obsahem vyučování byly ruční práce a francouzská konverzace.[6] Francouzsky se u ní učila i dcera Boženy Němcové Dora.[7]

V 60. letech 19. století přesídlila na kratší dobu do Plzně, kde Jindřiška Slavínská získala divadelní angažmá.

Zemřela bezdětná a neprovdána v Praze 15. srpna 1880.[8])

Dílo

Henrietta Ritterová z Rittersbergu: Raci (1870)

Svá díla publikovala pod pseudonymy Johanna, Johanna M., Johanna Marie, Johanna Marie z R., Marie Johanna. Vyslovovala své demokratické přesvědčení o možnosti přátelství mezi různými společenskými vrstvami. Překládala též pohádky Boženy Němcové do němčiny.[1]

Časopisecky

  • Růže v údolí – 1855, první práce, zveřejněná almanachu Lada Nióla pod pseudonymem Johanna Marie[9][pozn. 3]
  • Rodina pastorova – 1856, časopis Lumír 6. a 13. 3.[10]
  • Konvenience a láska – 1856, časopis Lumír 17. 1, 24. 1. a 7. 2., satira strnulé etikety šlechty[11]
  • Les enfants terribles – 1859, časopis Lumír 27. 10., humoristická próza[12]
  • Černá Pepi – 1861, časopis Lumír, 19. 12. a 26. 12[13]

Knižně

  • Raci, čili, Zachování od smrti ohněm (povídka z dějin moravských, pod pseudonymem Marie Johanna; V Praze, Jaroslav Pospíšil, 1862 a 1870)[pozn. 4]

Zajímavost

V roce 1855 poslala Božena Němcová tehdy čtrnáctiletou dceru Doru do ústavu sester Elisy a Eugenie Clottyových, kde se měla nadále učit francouzsky u rodilých Francouzek. O kvalitě předchozího vyučování francouzštiny u Henrietty Ritterové se v dopise manželovi zmínila takto:[7]

„Já myslila, že se Dora u Rit.[pozn. 5] nic nenaučila, řekla jsem to také té paní, ale když Doru zkoušela, dobře četla, hezky i psala, jen že špatně vyslovovala, tedy hned byla mezi větší přijata a půjde to rychleji kupředu.“

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ritter je původní příjmení, nemá zde český význam rytíř.
  2. ↑ Literatura udává místo nazození neznámé. Terezín je uveden v matrice zemřelých a na jedné z policejních přihlášek . V terezínských civilních matrikách záznam nedohledána.
  3. ↑ V tomtéž almanachu zveřejnila např. Božena Němcová pohádku O dvanácti měsíčkách.
  4. ↑ Omylem je v databázi NK Henriette Ritterové přisouzeno dílo i Berthy Ritter de Rittershein 50 poésies enfantines
  5. ↑ Míněna Henrietta Ritterová.

Reference

  1. ↑ a b c Henrietta Ritterová z Rittersberku. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. Dostupné online. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1252–1253.
  2. ↑ Soupis pražských obyvatel:Rittersberg Johann [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Tragické události v rodině z Rittersbergů. S. 3. Národní listy [online]. 1908-07-15 [cit. 2021-07-05]. S. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ Dopisy Josefa Manesa Henriettě z Rittersbergů a Jindřišce z Ritterbergů (Slavínské) [online]. Moravská galerie [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Henrietta Ritterová z Rittersberku. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. Dostupné online. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1252–1253.
  6. ↑ HOLLOVÁ, Helena. Žena loutkou muže? Sexualita v Čechách 19. století. Praha, 2010 [cit. 2021-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Jan Tuček. s. 13. Dostupné online.
  7. ↑ a b NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence III., 1857–1858:. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-764-4. Kapitola Dopis č. 345 (B. N. Josefu Němcovi), s. 100. 
  8. ↑ Matrika zemřelých, sv. Jindřich 1877-1894, snímek 70 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Růže v údolí. In: Lada Nióla. [s.l.]: [s.n.], 1855. Dostupné online. S. 85–92.
  10. ↑ M., Johanna. Pastorova rodina. S. 218–221, 242–245. Lumír [online]. 1856-03-06 a 1856-03-13 [cit. 2021-07-17]. S. 218–221, 242–245. Dostupné online. 
  11. ↑ M., Johana. Konvenience a láska. S. 49–53. Lumír [online]. 1856-01-17 [cit. 2021-07-17]. S. 49–53. Dostupné online. 
  12. ↑ MARIA Z R., Johanna. Les enfants terribles. S. 1009–1015; 1041-1047; 1067-1072; 1092-1097. Lumír [online]. 1859-10-27 [cit. 2021-07-17]. S. 1009–1015; 1041-1047; 1067-1072; 1092-1097. Dostupné online. 
  13. ↑ Černá Pepi. S. 1199–1206; 1228–1233. Lumír [online]. 1861-12-12 [cit. 2021-07-17]. S. 1199–1206; 1228–1233. Dostupné online. 

Literatura

  • Henrietta Ritterová z Rittersberku. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. Dostupné online. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1252–1253.

Související články

Média použitá na této stránce

Antonín Machek Henrietta Ritter von Rittersberg after 1827 after.jpg
Antonín Machek: Henrietta Ritterová z Rittersbergu (Národní galerie)
Henritta Ritter von Rittersberg Raci 1870.jpg
Henrietta Ritterová z Rittersbergu: Raci (1870)