Henry Addington
| Henry Addington | |
|---|---|
 | |
| Premiér Spojeného království | |
| Ve funkci: 17. březen 1801 – 10. květen 1804 | |
| Panovník | Jiří III. |
| Předchůdce | William Pitt mladší |
| Nástupce | William Pitt mladší |
| Předseda Dolní sněmovny | |
| Ve funkci: 8. června 1789 – 10. února 1801 | |
| Předchůdce | William Wyndham Grenville |
| Nástupce | John Freeman-Mitford |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Toryové |
| Narození | 30. květen 1757 Holborn, Londýn |
| Úmrtí | 15. únor 1844 Richmond, Londýn |
| Místo pohřbení | St Mary the Virgin, Mortlake |
| Choť | Ursula Mary Hammond (od 1781) Marianne Scott (od 1823) |
| Rodiče | Anthony Addington a Mary Hiley |
| Děti | Mary Anne Ursula Addington Henry Addington Charles Anthony Addington Frances Addington William Leonard Addington, 2nd Viscount Sidmouth Charlotte Addington unknown Addington Henrietta Addington |
| Alma mater | Brasenose College, Oxford |
| Profese | politik |
| Náboženství | anglikánství |
| Podpis |  |
| Commons | Henry Addington, 1st Viscount Sidmouth |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Henry Addington, 1. vikomt ze Sidmouthu (30. května 1757 – 15. února 1844) byl britský státník a premiér v letech 1801 až 1804.
Mládí
Henry Addington byl synem Anthonyho Addingtona, lékaře Williama Pitta staršího, a Mary Addingtonové, dcery Havilanda Johna Hileyho, ředitele školy v Readingu. Z pozice svého otce byl v mládí přítelem Williama Pitta mladšího. Studoval na Winchesterské škole, později na Brasenose College v Oxfordu a nakonec právo na Lincoln's Inn.
Politická kariéra
Addington byl roku 1784 zvolen do Dolní sněmovny za obvod Devizes a roku 1789 stal se předsedou dolní komory parlamentu. V březnu 1801 Pitt mladší ostentativně odstoupil z funkce premiéra, protože se mu nepodařilo Jiřího III. přesvědčit o odstranění některých restrikcí pro irské katolíky. Dalšími důvody bylo zhoršující se Pittův zdravotní stav, neúspěch ve válce, ekonomická krize, úroveň nespokojenosti obyvatelstva se zhoršující se hospodářskou situací a rozpory uvnitř vlády. Pitt i král trvali na tom, aby se dalším premiérem stal Addington, ačkoli ten se tomu bránil a neuspěl ani v urovnání sporů mezi oběma osobnostmi.
Premiér
Addingtonovými hlavními počiny jako premiéra bylo zdvojnásobení účinnosti výběru daně z příjmu a jednání vedoucí roku 1802 k uzavření míru s Francií. Podmínky mírové dohody z Amiensu byly minimum, které byla Británie schopna dosáhnout, ale britský rozpočet byl vyčerpán válečnými výdaji, ztrátou obchodu s kontinentem a neúrodou ve dvou letech, která vedla k hladomoru a sociálním nepokojům a tak byl mír pro zemi nutností.
Na počátku roku 1803 se finanční a politická situace Británie zlepšila a to umožnilo vyhlásit Addingtonovi válku Francii, když ta zabránily vytvoření osady pro obranu Malty. Addington se také snažil vylepšit situaci Británie ve válce vytvořením spojenectví s Ruskem, Rakouskem a Pruskem, které později vyústilo ve vznik třetí koalice. Obrana země proti možné francouzské invazi byla posílena výstavbou obranných tvrzí na jižním pobřeží země a sestavením armády čítající více než 600 000 mužů.
Další politická kariéra
Addington byl odvolán z funkce premiéra v květnu roku 1804 spojenectvím Pitta, Charlese Jamese Foxe a Williama Wyndhama Grenvilleho, kteří si chtěli rozdělit křesla ve vládě pro sebe. Addingtonovou chybou byla neschopnost zajistit si většinu v dolní komoře parlamentu vytvořením spojenců mimo okruh svých přátel. Další jeho slabinou byl nevýrazný slovní projev. To Pitt, který měl v parlamentu dobré styky a byl skvělým řečníkem, dokonale využil.
Addington zůstal významným politikem i poté a následující rok byl jmenován vikomtem z Sidmouthu. V Pittově druhé vládě zastával do roku 1806 pozici předsedy tajné rady, poté strážce tajné pečeti a od roku 1807 znovu předsedy tajné rady.
Roku 1812 se stal znovu členem vlády a v červnu byl jmenován ministrem vnitra. Jako ministr přispěl k potlačení radikální opozice, roku 1817 zrušil právo na spravedlivý proces habeas corpus, prosadil potlačení protestů v Peterloo a inicioval přijetí dalších šesti represivních zákonů. Roku 1822 byl na pozici ministra vnitra nahrazen Robertem Peelem, ale zůstal ve vládě jako ministr bez portfolia. I později se aktivně zapojoval do politiky jako člen Sněmovny lordů.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henry Addington, 1st Viscount Sidmouth na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henry Addington na Wikimedia Commons
Osoba Henry Addington ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
| “ | Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. | ” |
- PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
| “ | Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. | ” |
- PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.
Britannia between Death and the Doctor's
Js Gillray inv. & fect.
SUMMARY: A faint Britannia seated on bed with three "doctors," William Pitt kicking Henry Addington and stepping on Charles James Fox. The figure of death, with Napoleon's head, strides from behind bed curtains.
MEDIUM: 1 print : etching, hand-colored.
CREATED/PUBLISHED: [London] : pubd. by H. Humphrey, 1804 May 20th.
According to Wright & Evans, Historical and Descriptive Account of the Caricatures of James Gillray (1851, OCLC 59510372), p. 243, "On Pitt's return to office in 1804. Doctor Addington's course of treatment has nearly thrown his patient into the power of political death, personified in her arch-enemy Napoleon, and she is only relieved by the sudden return of her old physician. Pitt is represented as kicking Addington out of the House, and has overturned a phial in Addington's hand, labelled 'Composing Draft.' Pitt holds a bottle of 'Constitutional Restorative' in his hand, and 'The Art of Restoring Health' is hanging out of his pocket. He is treading upon Fox's prostrate body. By Fox's side are 'Whig Pills,' and in his uplifted hand is 'Republican Balsam.'"Henry Addington, 1st Viscount Sidmouth's signature.