Henry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu
Henry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu | |
---|---|
Ministr kolonií Spojeného království | |
Ve funkci: 21. února 1874 – 4. února 1878 | |
Předchůdce | John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley |
Nástupce | Sir Michael Hicks-Beach |
Ve funkci: 6. července 1866 – 8. března 1867 | |
Předchůdce | Edward Cardwell |
Nástupce | Richard Grenville, 3. vévoda z Buckinghamu a Chandosu |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konzervativní strana |
Narození | 24. června 1831 Londýn |
Úmrtí | 29. června 1890 (ve věku 59 let) Portman Square |
Choť | Evelyn Stanhope (od 1861) Elizabeth Howard (od 1878) |
Rodiče | Henry Herbert, 3rd Earl of Carnarvon a Henrietta Howard-Molyneux-Howard |
Děti | George Herbert, 5. hrabě z Carnarvonu Aubrey Herbert Lady Winifred Herbert Lady Margaret Herbert Lady Victoria Herbert Mervyn Herbert |
Příbuzní | Auberon Herbert[1] a Eveline Herbert[1] (sourozenci) Henry Herbert, 6th Earl of Carnarvon a Evelyn Leonora Almina Beauchamp[2] (vnoučata) |
Alma mater | Christ Church Etonská kolej |
Profese | politik a archeolog |
Ocenění | společník Královské společnosti Fellow of the Society of Antiquaries |
Commons | Henry Herbert, 4th Earl of Carnarvon |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Henry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu (Henry Howard Molyneux Herbert, 4th Earl of Carnarvon, 4th Baron of Porchester) (24. června 1831 Londýn – 29. června 1890 Londýn) byl britský státník z šlechtického rodu Herbertů. Jako člen Konzervativní strany byl dvakrát britským ministrem kolonií, který prosadil zásadní změnu státoprávního postavení Kanady v rámci britského impéria (Zákon o Britské Severní Americe). Jeho syn George proslul financováním archeologických vykopávek v Egyptě, je známý také ve spojitosti s objevem Tutanchamonovy hrobky.
Politická kariéra
Byl nejstarším synem 3. hraběte z Carnarvonu, po jehož úmrtí zdědil rodové tituly (1849) a po dosažení plnoletosti vstoupil do Sněmovny lordů (1852). Mezitím studoval v Oxfordu. Na půdě Horní sněmovny získal pozornost již svým prvním proslovem a později patřil k předním mluvčím peerů z řad konzervativců. První vládní post získal jako státní podsekretář kolonií (1858–1859), poté cestoval po britských koloniích, do vlády se vrátil jako státní sekretář kolonií (1866–1867)[3] a od roku 1866 byl též členem Tajné rady. Jako ministr kolonií v roce 1867 navrhl, předložil a v parlamentu obhájil zásadní změnu státoprávního postavení Kanady (Zákon o Britské Severní Americe). Dosavadní náboženské a národnostní rozpory v jednotlivých provinciích byly utišeny sloučením v jeden státní celek, federativní stát Dominion of Canada. Zatímco dosavadní označení Kanada platilo v podstatě jen pro největší provincii Quebec, nyní byl název rozšířen na všechny sloučené provincie (Québec, Ontario, Nové Skotsko, Nový Brunšvik, Britská Kolumbie a Manitoba). Generálním guvernérem Kanady s novým statutem jako zástupce britské královny zůstal nadále 4. vikomt Monk. Státoprávní změna Kanady byla uskutečněna zákonem z 1. července 1867, ale hrabě z Carnarvonu mezitím odstoupil ze své funkce, protože nesouhlasil s předloženou parlamentní reformou, kterou považoval za příliš demokratickou. Novým státním sekretářem kolonií se pak stal 3. vévoda z Buckinghamu. Ze stejného důvodu jako Carnarvon odstoupil v březnu 1867 také ministr pro Indii, markýz ze Salisbury. Na Carnarvonovu a Salisburyho abdikaci navazovalo vzápětí dalších šest změn v obsazení nejvyšších státních úřadech.
Ministrem kolonií byl znovu v letech 1874–1878 v Disraeliho a stejně jako předtím v Kanadě se ve svém druhém funkčním období snažil prosadit změnu uspořádání kolonií v jižní Africe[4]. Z vlády odešel předčasně po Rusko-turecké válce, v níž prosazoval britskou neutralitu. Pro Turecko nepříznivý vývoj však přiměl Disraeliho požádat parlament o mimořádnou válečnou dotaci ve výši 60 miliónů liber a britské loďstvo vplulo do Dardanelského průlivu. Výsledný mír z roku 1878 však neodpovídal britské angažovanosti v této záležitosti, což vedlo k tomu, že již na jaře 1878 odstoupil ministr zahraničí 15. hrabě z Derby a Carnarvon, na jejich rezignaci navazovala rozsáhlá rekonstrukce vlády. Poté v opozici předsedal vládnímu výboru na námořní obranu kolonií (1879–1882), zastával též řadu čestných funkcí, byl prezidentem Společnosti starožitností, konstáblem hradu Caernarfon, důstojníkem dobrovolnickým sborů a zástupcem místodržitele v hrabství Nottingham. Proslul jako spisovatel a překladatel antické literatury a získal dva čestné doktoráty.
Rodina
Poprvé se oženil s Evelyn Stanhope (1836–1875), dcerou 6. hraběte z Chesterfieldu, jeho druhou manželkou byla Elizabeth Molyneux-Howard (1856-1929) z vedlejší linie vévodů z Norfolku. Nejstarší syn George (1866–1923) byl dědicem peerských titulů a proslul především jako objevitel Tutanchamonovy hrobky v Egyptě. Ddalší syn Aubrey Molyneux Herbert (1880–1923) sloužil v armádě, byl členem Dolní sněmovny a působil i v diplomacii. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Highclere Castle v hrabství Berkshire. Čtvrtý hrabě z Carnarvonu pokračoval v novogotické přestavbě zámku započaté již jeho otcem.
Odkazy
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997), s. 168 ISBN 80-7203-133-3
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Henry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu na Wikimedia Commons
- Rodokmen hrabat z Carnarvonu Archivováno 21. 7. 2018 na Wayback Machine.
Reference
Média použitá na této stránce
Autor: Richard Munckton from Windsor, Melbourne, Australia, Licence: CC BY 2.0
Highclere Castle (Downton Abbey)
A portrait from the Welsh Portrait Collection at the National Library of Wales. Depicted person: Henry Herbert, 4. hrabě z Carnarvonu – britský státník
Autor: http://en.wikipedia.org/wiki/User:Ugen64, Licence: CC BY-SA 3.0
The Rt Hon. 4th Earl of Carnarvon