Henryk Roman Gulbinowicz

Jeho Eminence ThDr. Henryk Roman Gulbinowicz, dr. h. c.
kardinál-kněz emeritní vratislavský arcibiskup
Církev	Římskokatolická církev
Arcidiecéze	Vratislavská
Jmenování	12. ledna 1976
Uveden do úřadu	3. ledna 1976
Období služby	1976–2004
Emeritura	3. dubna 2004
Předchůdce	Bolesław Kominek
Nástupce	Marian Gołębiewski
Titulární kostel	kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Grottarosse
Heslo	„Patientia et caritas[1]“ „Trpělivost a milosrdenství“
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Svěcení
Kněžské svěcení	18. června 1950 světitel Romuald Jałbrzykowski
Biskupské svěcení	8. února 1970 světitel Stefan Wyszyński 1. spolusvětitel Józef Drzazga 2. spolusvětitel Kazimierz Majdański
Kardinálská kreace	25. května 1985 kreoval Jan Pavel II.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Titulární biskup diecéze Acci (1970-1976) apoštolský administrátor Vilniusu (1970–1976) arcibiskup vratislavský (1976–2004) kardinál-kněz (od 1985)
Zúčastnil se	Papežské konzistoře v květnu 1985
Osobní údaje
Datum narození	17. října 1923
Místo narození	Vilnius, Polsko Polsko
Datum úmrtí	16. listopadu 2020 (ve věku 97 let)
Místo úmrtí	Vratislav, Polsko Polsko
Vzdělání	Doktor teologie
Alma mater	Katolická univerzita v Lublinu
Řády a ocenění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henryk Roman kardinál Gulbinowicz (17. října 1923, Vilnius – 16. listopadu 2020, Vratislav) byl polský římskokatolický kněz, kardinál, bývalý apoštolský administrátor bělostocký a emeritní arcibiskup vratislavský.

Život

Mládí a studia

Narodil se 17. října 1923 ve vilniuské nemocnici svatého Rafaela^[2][3] a své mládí prožil na statku svého otce ve vesnici Šukiškės blízko Vilniusu. Střední vzdělání získal na jezuitském gymnáziu ve Vilniusu.^[2]

Roku 1944 byl přijat na vilniuský Vyšší duchovní seminář a zároveň započal svá filosoficko-teologická studia na teologické fakultě Vilniuské univerzity.^[2] Po zisku maturity^[2] vstoupil roku 1945 do Sekulárního františkánského řádu a přijal jméno Alois.^[4] Toho roku také musel odejít na studia do Bělostoku, kam byly násilně přestěhovány obě univerzity, na kterých studoval. Dne 18. června byl v katedrále Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v Bělostoku vysvěcen na kněze.^[2]

Mezi lety 1951 a 1955 studoval morální teologii na Katolické univerzitě v Lublinu. V roce 1953 získal titul bakaláře a studium zde zakončil disertací a ziskem doktorátu.^[2]

Kněžství

V letech 1950–1951 pracoval jako vikář na farnosti svatého Vincenta Ferrerského a apoštola Bartoloměje v Szudziałowě a zároveň byl prefektem tamějších základních škol. Po studiích působil v letech 1956–1959 jako vikář v Bělostoku. V roce 1960 se stal dočasným správcem farnosti svatého Vojtěcha v Nidzice a stejnou funkci vykonával v roce 1962 u farnosti svaté Máří Magdalény v Leginách.^[2]

Od roku 1959 do roku 1970 přednášel na Vyšším duchovním semináři v Olštýně morální teologii a etiku. V roce 1960 se stal školním prefektem, v roce 1962 prorektorem a v letech 1963–1970 zastával funkci rektora.^[2]

Mimo učitelství působil mezi lety 1961 a 1962 také jako soudce prosynodálního biskupského soudu v Olštýně. V roce 1966 se stal členem diecézní umělecké komise a roku 1968 členem diecézní vydavatelské rady. V roce 1963 získal hodnost čestného kanovníka varmijské kapituy.^[2]

Biskup

12. ledna 1970 jej papež Pavel VI. jmenoval apoštolským administrátorem vilniuské arcidiecéze v Polsku se sídlem v Bělostoku a titulárním biskupem diecéze Acci.^[5] Do úřadu nastoupil 17. ledna^[2] a 8. února obdržel biskupské svěcení od kardinála a primase polského Stefana Wyszyńského.^[1][2] Krátce po převzetí úřadu apoštolského administrátora založil diecézní středisko pro výchovu kněží a pastorační katechetické centrum. Také dokončil reorganizaci správního rozdělení diecéze.^[2]

15. prosince 1975 byl jmenován a 3. ledna následujícího roku nastoupil do úřadu vratislavského arcibiskupa. Slavnostní uvedení do vratislavské katedrály se konalo 2. února 1976. Roku 1981 založil arcibiskupskou charitativní komisi a v roce 1989 arcidiecézní pobočku Caritas Internationalis. Na přelomu let 1989 a 1990 se stal patronem Evropského setkání mladých ve Vratislavi.^[2]

25. května 1985 kreoval papež Jan Pavel II. Henryka Gulbinowicze kardinálem.^[2] Jako titulární mu byl určen kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Grottarosse (italsky Santa Maria Immacolata a Grottarossa)^[1][2]. Slavnostní kardinálské uvedení do katedrály ve Vratislavi se konalo 1. června 1985.^[2]

V čele vratislavského arcibiskupství stál Henryk Gulbinowicz do 3. května 2004, kdy papež přijal jeho rezignaci a zároveň jmenoval jeho nástupce – Mariana Gołębiewského.^[6]

V den svých osmdesátých narozenin 17. října 2003 ztratil právo účastnit se konkláve^[7] a nebyl proto přítomen volbě v roce 2005 ani 2013.^[8]

Obvinění ze sexuálního obtěžování

Dne 6. listopadu 2020 bylo prostřednictvím apoštolské nunciatury ve Varšavě oznámeno, že kardinál Gulbinowicz byl potrestán za skutky sexuálního obtěžování a homosexuálního chování, kterých se v minulosti dopustil. Trest, který mu byl Svatým stolcem udělen, zahrnuje zákaz účasti na bohoslužbách, zákaz užívání biskupských insignií, ztrátu práva na pohřeb v katedrále a zaplacení příslušné sumy peněz jako dar Nadaci sv. Josefa ve prospěch obětí sexuálního zneužívání.^[9]

Řády a ocenění

Řády

• Dětské ocenění „SERCA“ – 2000^[10]
• Řád úsměvu – 2001^[11]
• Řád bílé orlice – 17. října 2008 usnesením polského prezidenta Lecha Kaczyńského^[12]
• Velkodůstojnický kříž s hvězdou řádu Polonia Restituta – 3. února 1995 usnesením prezidenta Lecha Wałęsy^[13]
• Záslužná zlatá medaile kultury Gloria Artis – 2006^[14]
• Zlatý odznak zásluhy o požární ochraně – 2009^[15]
• Litevská medaile Ministerstva kultury „Nes své světlo a věř“^[16]
• Čestný odznak za zásluhy Varmijsko-mazurského vojvodství^[17]

Čestná občanství

• Vratislav – 1996, Civitate Wratislaviensi Donatus^[1][2]
• Lądek-Zdrój – 1998^[1]
• Oława – 1999^[18]
• Bardo – 2000^[19]
• Bělostok – 2000^[20]
• Dzierżoniów – 2000^[21]
• gmina Ziębice – 2000^[22]
• Sobótka – 2003^[23]
• gmina Pieszyce – 2006^[24]
• gmina Orneta – 2010^[25]
• Slezské Zoubkovice – 2010^[26]
• město a gmina Ścinawa – 2011^[27]
• Třebnice – 2011^[28]
• Dolní Slezsko – 2004, Civi Honorario^[29]

Čestné doktoráty

• Papežská teologická fakulta, Vratislav – 1996
• Zemědělská univerzita, Vratislav – 2000
• Polytechnická univerzita, Vratislav – 2003
• Lékařská univerzita, Vratislav – 2009^[30]
• Katolická univerzita, Lublin – 2007, zároveň mu byl obnoven jeho stávající doktorát^[31][32]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henryk Gulbinowicz na polské Wikipedii.

Související články

• Seznam kardinálů zemřelých ve 21. století
• Seznam polských kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Henryk Roman Gulbinowicz na Wikimedia Commons
• Osoba Henryk Roman Gulbinowicz ve Wikicitátech
• (anglicky) Catholic-hierarchy
• (polsky) Oficiální stránky Vratislavské arcidiecézeArchivováno 16. 10. 2013 na Wayback Machine.
• (anglicky) Gcatholic
• (anglicky) Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy

Předchůdce: Wincenty Urban kapitulní vikář

Vratislavský arcibiskup 1976–2004

Nástupce: Marian Gołębiewski