Herburský klášter
| Herburský klášter | |
|---|---|
 Bývalý herburský klášter s kostelem (písmeno O) na vedutě z roku 1617 | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Místo | Brno |
| Souřadnice | 49°11′47,7″ s. š., 16°36′38,37″ v. d. |
| Základní informace | |
| Řád | dominikánky |
| Založení | kolem 1240 |
| Zrušení | 1578 |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Herburský klášter je zaniklý klášter v Brně. Celý komplex i s kostelem Nanebevzetí Panny Marie získali po jeho zrušení 1578 jezuité, kteří jej přestavěli na jezuitskou kolej.
Historie
V Brně vznikla kolem roku 1240 komunita zbožných měšťanek. Existence konventu, jehož zakladatelem byl brněnský měšťan Oldřich Niger, je doložena k roku 1241, kdy se sestry řídily řeholí svatého Augustina. Majetek kláštera rozšířil král Václav I., v jehož službách se Niger nacházel. Ve vedení konventu stanula jako první převorka Herburga, podle které byl klášter označován jako herburský. V roce 1248 svěřil papeže Inocenc IV. herburky pod správu dominikánského řádu a od 30. let 14. století jsou zdejší sestry definitivně řazeny mezi dominikánské komunity. Klášter byl zničen požárem v roce 1279, takže musel být v následujících desetiletích obnoven. Členkami konventu se většinou stávaly brněnské měšťanky, takže jeho existence i ekonomické zázemí, které bylo rozšiřováno dary, úzce souviselo se samotným městem Brnem. Roku 1500 klášter podruhé poničil požár, po němž byl opět opraven. V průběhu 16. století se ale jeho ekonomická i morální situace zhoršovala a počet členek konventu vytrvale klesal. Císař Rudolf II. proto na dřívější návrh olomouckého biskupa Jana Grodeckého, který nejprve zamítl jeho předchůdce, císař Maxmilián II., rozhodl, že komplex připadne jezuitům. Převorka a poslední dvě sestry se dle tohoto rozhodnutí přestěhovaly do opuštěného benediktinského kláštera v Pustiměři. Jezuité získali celý areál kláštera v roce 1578 a následně z něj vytvořili jezuitskou kolej.[1] Ta byla kromě kostela zbořena v letech 1904–1906 v rámci brněnské asanace.[2]
Herburský klášter se nacházel v severovýchodní části historického jádra města Brna, v prostoru nynějších ulic Jezuitské, Beethovenovy, Dvořákovy a Mozartovy, a jeho součástí byl kostel Nanebevzetí Panny Marie, který na konvent navazoval na jeho severní straně. Po převzetí komplexu jezuity došlo k postupné celkové přestavbě areálu a výstavbě nového kostela,[1] jenž na jižní straně zřejmě využil zdi starého chrámu. Raně gotické trojdílné sedile z druhé poloviny 13. století, odhalené při asanaci areálu počátkem 20. století, bylo v roce 1940 druhotně osazeno do vnější zdi boční kaple kostela.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 160–167.
- ↑ KROUPA, Jiří, a kol. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2015. ISBN 978-80-86736-46-4. S. 427. Dále jen Dějiny Brna 7.
- ↑ Dějiny Brna 7, s. 428–429
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herburský klášter na Wikimedia Commons
Autoritní data  |
|
|---|
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Detail jezuitského kostela na vedutě od Jorise Hoefnagela zroku 1617.