Hergetova cihelna (Bubeneč)

Hergetova cihelna (Bubeneč)
Základní informace
Výstavba	1803
Přestavba	1850
Zánik	1910
Stavebník	Josef Zobel
Další majitelé	Vilemína Hergetová, Antonín Herget, Max Herget
Poloha
Adresa	Dejvická, Praha 6 - Bubeneč, Česko Česko
Ulice	Dejvická, Na hutích, Národní obrany a V. P. Čkalova
Souřadnice	50°5′56,86″ s. š., 14°23′56,78″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hergetova cihelna v Bubenči je zaniklý průmyslový areál v Praze 6, který se rozkládal jihovýchodně od Vítězného náměstí přibližně mezi ulicemi Dejvická, Na Hutích, Národní Obrany a V. P. Čkalova, hliniště pak až k ulicím Eliášova a Čs.armády. ^[1]

Historie

V červnu roku 1803 koupil Josef Zobel (1746 Grän – 1814 Praha) v Bubenči od Josefa Ignáce Bučka pozemky statku čp. 1. U silnice postavil první domky pro šafáře a cihláře, první pece, studnu a kolny. Výrobu odhadoval na 36.000 cihel ročně.

Po jeho smrti získaly majetek jeho dcery Vilemína a Karolína, které si jej roku 1816 rozdělily tak, že cihelna v Bubenči připadla Vilemíně, provdané za Dr. Antonína Hergeta. Vilemína se soustředila pouze na vedení cihelny a zemědělské pozemky pronajímala. Roku 1819 patřily k cihelně dvě pece, dva domky, sedm dřevěných kolen a šest hlinišť. Pro rozvod vody vybudovala dřevěné potrubí a v letech 1825–1826, 1837 a 1840 přikoupila několik okolních pozemků vhodných na založení dalších hlinišť. Roku 1836 již měla vypalovací pec 6 komor a na hliništích byly sběrné nádrže na dešťovou vodu, nezbytnou pro zpracování cihlářské hlíny.

Po smrti Vilemíny roku 1849 přešla cihelna na jejího muže Antonína Hergeta (1789–1849) a na děti Rudolfa, Maxmiliána, Marii a Růženu, kterým po otcově smrti v říjnu téhož roku připadl také jeho podíl. Provoz bubenečské cihelny převzal Rudolf Herget (1823–1862). Ještě roku 1849 přikoupil dům čp. 4 a další pozemky na hliniště. Za jeho vedení byla cihelna značně přestavěna a rozšířena a opatřena strojovým zařízením. Vyráběl zdící cihly, hliněné roury a vápno. Modernizoval provoz, přistavěl druhou šestikomorovou žárovou pec a také soustavu sušáren s dvěma parními kotelnami (v Praze poprvé doložená umělá sušárna).

Po smrti Rudolfa roku 1862 se provozu ujal jeho bratr Max Herget (1823–1893) a vlastnické podíly sourozenců vykoupil. Založil protokolovanou firmu Max Herget, která již neměla jako svou prioritu výrobu cihel, ale soustředila se na vápenictví a cementářství. Bubenečská cihelna již nebyla rozšiřována, pouze byl přestavěn dům čp. 36 a otevřeno další hliniště.

Po smrti Maxmiliána roku 1893 připadla firma s bubenečskou cihelnou jeho dětem Vilemíně, Heleně, Marii a Antonínu. Ti roku 1898 připravovali postavit novou čtrnáctikomorovou pec na místě staré šestikomorové, postavené ještě Vilemínou Zobelovou roku 1836. Kruhová pec měla mít rozměry 52 x 12 metrů a hlína se do ní měla dopravovat tunelem pod státní silnicí do Podbaby. Měl být postaven také 40 metrů vysoký tovární komín. K modernizaci ale nedošlo, protože cena pozemků v okolí stoupla a sourozenci se nedohodli na dalším provozování firmy. Antonín si nechal roku 1903 vyplatit svůj podíl, odešel z firmy a otevřel samostatnou cihelnu v Sedlci, sestry roku 1909 cihelnu prodaly podnikatelům Potůčkovi a Tvrskému.

Celý areál byl roku 1910 zbořen, pozemek rozparcelován a zastavěn.

Odkazy

Reference

Literatura

• HÁJEK, Josef a kol. Cihly v historické architektuře Prahy: o výrobě a využití zdicích cihel: seznam pražských cihelen. Vydání první. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze, 2017. 238 stran. ISBN 978-80-87220-16-0. S. 108-113.

Externí odkazy

• Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 10. Vydáno v květnu 1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
• Sága rodu Hergetů. In: Česká televize. Z metropole. Premiéra: 9. 11. 2013, ČT1. iVysílání.