Hermann von Colard

Hermann von Colard
Místodržitel v Haliči
Ve funkci: 1915 – 1916
Předchůdce	Witold Korytowski
Nástupce	Erich von Diller
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1914 – 1915
Předchůdce	Eduard von Gangl
Nástupce	Eduard von Kreysa
Velitel pevnosti Přemyšl
Ve funkci: 1911 – 1914
Předchůdce	Jan Terkulja
Nástupce	Hermann Kusmanek
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1909), generálmajor (1905)
Narození	11. února 1857 Ivano-Frankivsk
Úmrtí	8. dubna 1916 (ve věku 59 let) Bělá
Ocenění	Řád Františka Josefa, Řád železné koruny, Leopoldův řád
Commons	Hermann von Colard
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann von Colard (11. února 1857 Stanislawów – 8. dubna 1916 Biała) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1876 a pobýval u různých posádek po celé monarchii, byl také důstojníkem generálního štábu. Před první světovou válkou zastával funkci velitele pevnosti v Přemyšlu (1911–1914) a v roce 1914 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V průběhu války byl jmenován místodržitelem v Haliči (1915–1916), kde krátce poté zemřel.

Pocházel z francouzské šlechtické rodiny usazené v Rakousku od 17. století, byl synem důstojníka Hermanna Ignaze Colarda (1828–1905).^[1] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten (1870–1872), poté v letech 1872–1876 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[2] V hodnosti poručíka nastoupil k 10. pěšímu pluku ve Vídni (1876)^[3] a v roce 1881 byl povýšen na nadporučíka. Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1880–1882)^[4] a poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u jednotek pěchoty v Lublani a ve Lvově, v hodnosti kapitána (1886) byl přidělen ke štábu 11. armádního sboru ve Lvově. V letech 1887–1889 byl štábním důstojníkem 100. pěšího pluku v Krakově a poté působil přímo na generálním štábu ve Vídni.^[5] V hodnosti majora (1893) se stal šéfem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu.^[6] V roce 1898 byl povýšen do hodnosti plukovníka a v letech 1898–1905 byl velitelem 24. pěšího pluku ve Lvově.^[7][8]

K datu 1. května 1905 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 6. pěší brigády v Salzburgu (1905–1908).^[9] V letech 1908–1911 byl velitelem 24. pěší brigády v Přemyšlu^[10] a mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1909).^[11][12] V letech 1911–1914 zastával funkci velitele pevnosti v Přemyšlu.^[13][14] V lednu 1914 byl povolán do Vídně, kde byl jmenován prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora a téhož roku byl povýšen do hodnosti generála pěchoty (1. září 1914).^[15]

K datu 21. srpna 1915 byl v armádě penzionován,^[16] ale krátce poté byl jmenován místodržitelem v Haliči.^[17] Do této funkce byl povolán mimo jiné díky své předchozí službě a znalosti místních poměrů, kromě toho dokonale ovládal polštinu. Jako místodržitel byl zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství a předsedou zemské školní rady.^[18] V té době již ale trpěl aterosklerózou, kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu bylo upuštěno od plánovaného převozu k léčení do Vídně.

Zemřel 8. dubna 1916 ve věku 59 let a na základě své poslední vůle byl pohřben na hřbitově Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě.^[19]

V roce 1888 se ve Lvově oženil s Paulou Oesterreicherovou (1867–1931). Z manželství se narodily dvě děti, dcera Alice (1889–1960) a syn Guido (1894–1983).^[20] Po první světové válce žila rodina ve Vídni na adrese Skodagasse 14.^[21]

V roce 1907 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Colard, příslušný diplom byl vystaven až k datu 12. listopadu 1908. Ve funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora obdržel v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[22] Během vojenské kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku,^[23] při návštěvě britského krále Eduarda VII. byl dekorován také britským Viktoriiným řádem. Po jeho smrti byla vdova Paula s dětmi povýšena do stavu svobodných pánů (1917).^[24][25]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1897)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901)
• Řád železné koruny III. třídy (1902)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1910)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911)
• velkokříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1915)

• rytíř Viktoriina řádu (1908, Spojené království)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 98 (heslo Hermann von Colard) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermann von Colard na Wikimedia Commons
• Biografie Hermanna Colarda na webu austro-hungarian army