Hermenegild von Francesconi

Hermenegild von Francesconi
Hermenegild von Francesconi, litografie od Josefa Kriehubera (1848)
Hermenegild von Francesconi, litografie od Josefa Kriehubera (1848)
Narození9. října 1795
Benátky
Úmrtí8. června 1862 (ve věku 66 let)
Sacile
Povoláníinženýr, státní úředník, architekt, stavební inženýr a železniční inženýr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermenegild von Francesconi (9. října 1795 Benátky – 8. června 1862 Benátky) byl italský železniční inženýr.

Život

Hermenegild Daniel von Francesconi se narodil v bohaté rodině Francesconiů, syn Giovanni Battisty (zemřel 1822) a Cateriny Carolli. Dědeček Lorenzo a bratr Giovani Battista (notář) vedli velkou společnost Mocenigo San Stae.

Hermenegild Daniel von Francesconi po vystudování v Padově pod vedením svého strýce Daniela, profesora univerzity, nastoupil v roce 1811 do vojenské dělostřelecké a ženijní školy v Modeně, kterou ukončil v roce 1815 v hodnosti  ženijního podporučíka. Pak pět let působil v důstojnickém sboru habsburské armády, v roce 1818 byl povýšen do hodnosti poručíka. Pracoval na mnoha fortifikačních zařízeních (pevnostech), zejména v Rastadtu.

V roce 1820 se vrátil na výzvu svého otce aby pomohl v řízení společnosti Mocenigo. 1820 se oženil s baronkou Leopoldine Faes von Tiefenthal, z jejich svazku se narodily tři dcery Maria, Elisa, a Teresa. Hermenegild von Francesconi od roku 1822 pracoval na stavebním úřadě v Benátkách.

Nejdříve se věnoval výstavbě silnic. V letech 1823–1830 společně s Giuseppe Malvoltim rekonstruovali silnici do Alemagna (dnešní La strada statale 51 di Alemagna (SS 51) z San Vendemiano do Dobbiaco).

V roce 1827 byl jmenován generálním inspektorem pro Friuli a o dva roky později pro úsek mezi Udine a Pontebba. V letech 1839–1841 vystavěl silnici Semmering. V roce 1829 byl jmenován dvorním architektem. Podílel se na regulaci Dunaje ve Vídni[p. 1], Bratislavě a Budapešti. Přispěl k zlepšení přístavů v Terstu, Benátkách a v Rijece.

V roce 1836 byl pověřen vedením výstavby Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDF)[1]. Stál v čele technické sekce ředitelství společnosti[2].

V roce 1842 se stal generálním ředitelem rakouských drah. V letech 1848 –1862 působil jako generální inspektor SDF.

V roce 1847 byl nobilitován[p. 2].[3][4]

Od roku 1858 pobýval ve svém rodném domě, kde zemřel v roce 1862.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Plán na regulaci předložil v roce 1831 a provedl v roce 1832.
  2. ↑ Přijat do šlechtického stavu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ermenegildo Francesconi na italské Wikipedii.

  1. ↑ JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. S. 579. 
  2. ↑ BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-66-0. S. 17. 
  3. ↑ citace AARAU, Friedrich – Gläsner, Franz (eds.):Österreichisches biographisches Lexikon 1815 – 1950, Band I. Wien 1957, s. 341 – 342
  4. ↑ JEMELKA, s.579

Související články

Média použitá na této stránce