Hervé Le Tellier

Hervé Le Tellier
(c) librairie mollat, CC BY 3.0
Narození	21. dubna 1957 Paříž
Národnost	francouzská
Alma mater	Centre de formation des journalistes Université Paris VII Diderot
Povolání	spisovatel
Zaměstnavatel	Le Monde
Ocenění	Prix Guanahani du Roman d’amour (2007) Prix de l'Humour noir (2013) Prix Botul (2016) Prix Goncourt (2020)
Politická strana	Revoluční komunistická liga
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hervé Le Tellier (* 21. dubna 1957 Paříž) je francouzský spisovatel, lingvista a předseda mezinárodní literární skupiny Oulipo. Je nositelem Goncourtovy ceny.^[1]

Život a dílo

Původně vystudoval matematiku, v roce 1983 absolvoval žurnalistiku na Centre de formation des journalistes v Paříži, doktorem humanitních a sociálních věd se stal v roce 2002 na Université Paris VII Diderot (Univerzitě Paříž VII). Svou kariéru zahájil jako vědecký novinář, v roce 1992 vstoupil do Oulipo a publikoval práci Esthétique de l'Oulipo^[2], od roku 2019 je prezidentem skupiny. Od roku 1991 se účastnil pořadu Des Papous dans la tête^[3], kultovního literárního kvízu France Culture francouzské kulturní rozhlasové stanice, vystupoval i ve vysílání Caroline Broué La Grande Table. V devadesátých letech uveřejňoval své fejetony pod pseudonymem „Doktor H“ v satirickém časopise La Grosse Bertha. V letech 2002–2016 publikoval v deníku Le Monde^[4], přispíval také do Mon Lapin Quotidien (MLQ), čtvrtletníku kulturního časopisu L'Association^[5]. Je jedním ze zakládajících členů sdružení přátel Jean-Baptisty Botula, fiktivního francouzského filozofa. Vyučuje žurnalistiku a redakční praxi v Paříži. Jako nakladatel vydal několik děl.

Je autorem románů, povídek, poezie, krátkých, často humorných forem, například Joconde jusqu'à cent (Sto variací na Monu Lisu). Podílel se na sérii Le Poulpe románem La Disparition de Perek.^[6] Pracoval pro divadlo, operu a film. Vystoupil mimo jiné na jevišti s textem Moi et François Mitterrand^[7], za který obdržel v roce 2016 Prix Botul. Epistolární román Le voleur de nostalgie vyšel v roce 1992. V roce 1998 vydal knihu Les amnésiques n'ont rien vécu d'inoubliable.^[8] Prix Guanahani du Roman d’amour získal v roce 2007 za román Je m’attache très facilement.^[9] V roce 2013 obdržel Cenu černého humoru (Prix de l'Humour noir) za fiktivní překlad knihy Contes liquides^[10] od Jaimeho Montestrely. Jeho román L'Anomalie získal Goncourtovu cenu za rok 2020.^[11][12]

Bibliografie – česky vydané knihy

• Anomálie, 2021 (L'Anomalie, 2020)^[13][14][15]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hervé Le Tellier na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hervé Le Tellier
• Rozhovor s překladatelkou