Hexakarbonyl chromu

Hexakarbonyl chromu
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevhexakarbonylchrom
Funkční vzorecCr(CO)6
Sumární vzorecCrC6O6
Vzhledbezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13007-92-6
PubChem518677
SMILESO=C=[Cr](=C=O)(=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O
InChI1S/6CO.Cr/c6*1-2;
Vlastnosti
Molární hmotnost220,06 g/mol
Teplota tání90 °C (363 K)
Teplota rozkladu210 °C (483 K)
Hustota1,77 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hexakarbonyl chromu je komplexní sloučenina se vzorcem Cr(CO)6. Jedná se o pevnou, na vzduchu stálou, látku, která snadno sublimuje. Atom chromu má v tomto komplexu oxidační číslo 0. Molekula má oktaedrickou geometrii, přičemž vazby Cr–C mají délku 191 pm a vazby C–O 114 pm.[1]

Historie

Příprava Cr(CO)6 byla popsána v několika článcích z let 1926–1927. Postup spočívá v reakci chromitých solí s oxidem uhelnatým o vysokém tlaku za přítomnosti fenylmagnesiumbromidu jako redukčního činidla.[2][3]

Deriváty

V tetrahydrofuranu (THF) se hexakarbonyl chromu zahřátím nebo působením ultrafialového záření mění za odštěpení jednoho CO ligandu na Cr(CO)5(THF); THF ligand lze snadno nahradit jinými. THF komplex se obvykle připravuje těsně před použitím.[4]

Působením ultrafialového záření na zmrazené roztoky hexakarbonylu chromu vznikají nestálé adukty, jako jsou komplexy s některými vzácnými plyny.[5]

Arenové deriváty

Zahřívání roztoků Cr(CO)6 v aromatických rozpouštědlech vedou k  náhradě tří CO ligandů (tyto reakce probíhají nejlépe u arenů bohatých na elektrony):

Cr(CO)6 + C6H5R → Cr(CO)3(C6H5R) + 3 CO

Produkty jsou, obvykle žluté, pevné látky. Jako příklad lze uvést (benzen)trikarbonyl chromu.

Fischerovy karbeney a karbyny

Alkylované a arylované organolithné sloučeniny se navazují na Cr(CO)6 za vzniku aniontových acylových komplexů.[6] Tyto komplexy lze poté alkylovat, například trimethyloxoniumtetrafluoroborátem (Me3O+) za vzniku (OC)5Cr=C(OMe)R, použitelného na přípravu komplexů Fischerových karbenů:[7]

Cyklopentadienylové sloučeniny

Reakcí hexakarbonylu chromu s cyklopentadienidem sodným se vytváří NaCr(CO)3(C5H5). Oxidace této soli vede k dimeru trikarbonylu cyklopentadienylchromu (Cp2Cr2(CO)6). Vzniklý komplex se vyskytuje v rovnováze s chromným radikálem CpCr(CO)3.[8]

Bezpečnost

Podobně jako řada dlších karbonylů kovů, jako jsou tetrakarbonyl niklu a pentakarbonyl železa, je hexakarbonyl chromu toxický a pravděpodobně i karcinogenní. Jeho tlak páry, 0,13 kPa při 36 °C,[9] je v porovnání s ostatními karbonyly vysoký.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium hexacarbonyl na anglické Wikipedii.

  1. ↑ A. Whitaker; J. W. Jeffery. The Crystal Structure of Chromium Hexacarbonyl. Acta Crystallographica. 1967, s. 977–984. DOI 10.1107/S0365110X67004153. 
  2. ↑ Andre Job; Antoine Cassal. Chromium Carbonyl. Bulletin de la Société Chimique de France. 1927, s. 1041. 
  3. ↑ B. B. Owen; J. English; H. G. Cassidy; C. V. Dundon. Chromium Hexacarbonyl. Inorganic Syntheses. 1950, s. 156–160. ISBN 9780470132340. DOI 10.1002/9780470132340.ch42. 
  4. ↑ J. A. Costamagna; J. Granifo. (Substituted Thiourea)Pentacarbonylchromium(0) Complexes. Inorganic Syntheses. 1985, s. 1–4. ISBN 9780470132548. DOI 10.1002/9780470132548.ch1. 
  5. ↑ Robin N. Perutz; James J. Turner. Photochemistry of the Group 6 Hexacarbonyls in Low-Temperature Matrixes. III. Interaction of the Pentacarbonyls with Noble Gases and Other Matrixes. Journal of the American Chemical Society. 1975, s. 4791–4800. DOI 10.1021/ja00850a001. 
  6. ↑ ELSCHENBROICH, C. Organometallics. Weinheim: Wiley-VCH, 2006. ISBN 978-3-527-29390-2. (anglicky) 
  7. ↑ James W. Herndon. e-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2001. Kapitola Pentacarbonyl(methoxyphenylcarbene)chromium(0). 
  8. ↑ A. R. Manning; Paul Hacket; Ralph Birdwhistell. Hexacarbonylbis(η5‐Cyclopentadienyl)Dichromium, Molybdenum, and Tungsten and their Analogs, M2(η5‐C5H4R)2(CO)6 (M = Cr, Mo, and W; R = H, Me or PhCH2). Inorganic Syntheses. 1990, s. 148–149. ISBN 9780470132593. DOI 10.1002/9780470132593.ch39. 
  9. ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill Professional, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. DOI 10.1002/jctb.5010050106. Kapitola Chromium hexacarbonyl, s. 222-223. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

FischerSyn2.svg
step 2 of synthesis of Fischer carbene
FischerSyn1.svg
step 1 of synthesis of Fischer carbene