Hieronymus Colloredo-Mannsfeld

Hieronymus (Jeroným) IX. Colloredo-Mannsfeld
8. kníže z Colloredo-Mannsfeldu
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 12. prosince 1998
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
PředchůdceJosef III. Colloredo-Mansfeld
NástupceJerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld
Narození9. června 1912
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí2. prosince 1998 (ve věku 86 let) nebo 12. prosince 1998 (ve věku 86 let)
Zbiroh
ČeskoČesko Česko
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
RodičeHieronymus (Jeroným) VIII. Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) a Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
Příbuznístrýc a adoptivní otec: Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu (1866–1957)
bratr: Josef Colloredo-Mansfeld (1910–1990)
bratr: Weikhard Colloredo-Mannsfeld (1914–1946)
bratr: Friedrich Colloredo-Mannsfeld (1917–1991)
synovec: Jerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld (* 1949)
děd: Hieronymus VII. z Mannsfeldu (1842–1881)
babička: Aglaja Festeticsová de Tolna (1840–1897)
děd: Leopold Filip Kolowrat-Krakowský (1852–1910)
babička: Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942)
neteř: Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 1940)
strýc: Alexander Kolowrat-Krakowský (1886–1927)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hieronymus IX. Colloredo-Mannsfeld, také Jeroným mladší Colloredo-Mannsfeld, přezdívaný Honomé[1] (celým jménem německy Hieronymus Medarus Alexander Felicianus Maria Fürst von Colloredo-Mannsfeld;[2] 9. června 1912 Berlín – 12. prosince 1998 Zbiroh)[3] byl český šlechtic z rodu Colloredo-Mannsfeld, signatář Národnostního prohlášení české šlechty ze září 1939 a restituent zámků Zbiroh a Dobříš.

Život

Zámek Zbiroh

Narodil se jako druhý syn Hieronyma (Jeronýma) VIII. Colloredo-Mannsfelda (1870–1942) a jeho manželky Berty Kolowrat-Krakowské (1890–1982). Měl staršího bratra Josefa (1910–1990), 7. knížete, a mladší bratry Vikarda (Weikharda, 1914–1946) a Bedřicha (Friedricha, 1917–1991). Sourozenci vyrůstali bez matky, ta se totiž zamilovala do amerického černošského zpěváka Rolanda Hayese (1887–1977) a rodinu opustila.[1][pozn. 1]

V roce 1918 se rodiče usadili na zámku Zbiroh. Jak bylo ve vyšší společnosti běžné, měl Hieronymus soukromé učitele. Základní školu a gymnázium vychodil tudíž pouze externě.[4] V mladí pozoroval Alfonse Muchu při jeho malování Slovanské epopeje na Zbirohu.[5]

Tři roky navštěvoval univerzitu v Mnichově, kde studoval ekonomii, chodil také na přednášky z dějin umění. Po převzetí moci nacisty se zapsal na filozofii na německé univerzitě v Praze, ale po jednom semestru na protest přešel na její českou sestru.[1] Během studií se seznámil s Annou Masarykovou.[6] Studia nemohl dokončit, protože v listopadu 1939 nacisté zavřeli české vysoké školy.

Ovládal dokonale češtinu, angličtinu, francouzštinu a italštinu.[7]

V roce 1929 ho spolu s bratry adoptoval bezdětný strýc Josef II. Colloredo-Mannsfeld (1866–1957), 6. kníže,[8] a už v roce 1925 jim předal rodový majetek.[9] Sourozenci byli tehdy ovšem ještě nezletilí. Jeroným získal Zbiroh.[1] Strýci žijícímu ve Francii museli vyplácet vysokou rentu. Doživotním ústředním ředitelem všech colloredovských majetků v Československu se stal otec.[10]

V září 1939 připojil stejně jako jeho otec a dva bratři svůj podpis k Národnostnímu prohlášení české šlechty. V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za „nepřátele říše“ a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší. Nejednalo se tedy pouze o vnucenou správu. Zbiroh zabral wehrmacht. V této době se ze zámku ztratilo téměř veškeré vybavení[6] Jeroným byl povolán na nucené práce v brdských lesích, kde stavěl vojenskou střelnici wehrmachtu. Přes týden bydlel ve vesnici Kolvín, neděle trávil ve srubu ve Zbirohu, který mu půjčil přítel.[6]

Po válce mu byl majetek navrácen, ale v roce 1948 mu byl komunisty vyvlastněn. V listopadu 1948 opustil v kufru automobilu italského diplomata přes Bratislavu Československo. Z Vídně pak jel přes Linec do americké okupační zóny. Pět měsíců žil ve Švýcarsku.[11] Pak žil čtyřicet let v Kanadě. Měl finanční prostředky, zabýval se obchodem realit, investoval do akcií. Cestoval po USA a Mexiku.[11] O československé občanství nepřišel.[12]

Do Československa jezdil od roku 1971 téměř pravidelně každý rok na deset dní. Pokaždé navštívil Bouchalku a jezdil také do Prahy.[12]

Po Sametové revoluci restituoval majetek, což obnášelo třináct tisíc hektarů lesa, přibližně tři sta hektarů zemědělské půdy, zámek ve Zbirohu a jako dědictví po bratru Weikhardovi zámek v Dobříši.[13] Zámek ve Zbirohu prodal armádě. V roce 2004 byl převeden na město Zbiroh, které ho prodalo společnosti Gastro Žofín.[14] Jeroným také prodal také rybník a pivovar, aby měl finanční prostředky pro nutné investice.[5] Bydlel uprostřed lesů v komplexu hájovny u Zbirohu.[15] Ve stáří onemocněl rakovinou.[16] Zemřel svobodný a bezdětný.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Z tohoto vztahu se dokonce narodila dcera Maria (1926–1982), zpěvák však Bertu opustil. Berta s holčičkou potom žila ve Francii.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 74. Dále jen Návraty české šlechty. 
  2. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Colloredů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-23 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 71. 
  4. ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 691. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  5. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 90
  6. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 75
  7. ↑ Návraty české šlechty, s. 71
  8. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 647
  9. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 646
  10. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 677
  11. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 85
  12. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 88
  13. ↑ Návraty české šlechty, s. 89–90
  14. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 335. 
  15. ↑ Návraty české šlechty, s. 86
  16. ↑ Návraty české šlechty, s. 91

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 3. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Knize.png
Autor: orginal Tomek Steifer; modifications marv1N, Licence: CC BY 2.5
Knížecí hodnostní korunka
Zámek Zbiroh, Rokycany.jpg
Autor: Kkatryna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: