Hieronymus VIII. Colloredo-Mannsfeld

Jeroným VIII. z Colloredo-Mansfeldu
Rakousko-uherský námořní atašé v Berlíně
Ve funkci: 28. srpna 1911 – březen 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Rakousko-uherský námořní atašé v Tokiu (od roku 1906 pro Japonsko a Čínu)
Ve funkci: 28. ledna 1904 – červenec 1907
Panovník	František Josef I.
C. k komoří
Ve funkci: 1895 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko, Československo Československo
Doba služby	1889 – 1. listopadu 1918 – 1. ledna 1919
Hodnost	plukovník lodního vojska
Narození	3. listopadu 1870 Dobříš Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. srpna 1942 (ve věku 71 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Opočno
Titul	hrabě (z knížecí rodiny) (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť	(1909–1926) Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
Rodiče	Hieronymus VII. Colloredo-Mannsfeld (1842–1881) a Aglaja Festeticsová de Tolna (1840–1897)
Děti	1. Josef III. (1910–1990) 2. Hieronymus IX. (1912–1998) 3. Weikhard (1914–1946) 4. Friedrich (1917–1991)
Příbuzní	bratr: Josef II. Colloredo-Mannsfeld (1866–1957) sestra: Johanna Colloredo-Mannsfeldová, provd. Schönburg-Hartensteinová (1867–1938) sestra: Marie Terezie Colloredo-Mannsfeldová, provd. Trauttmansdorff-Weinsbergová (1869–1960) sestra: Ernestina Colloredo-Mannsfeldová, provd. Steinlechnerová (1873–1961) sestra: Ida Colloredo-Mannsfeldová (1875–1887) děd: Josef I. z Colloredo-Mannsfeldu (1813–1895) vnuk: Jerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld (* 1949) švagr: Alois Schönburg-Hartenstein (1858–1944)
Zaměstnání	politik
Profese	námořník a diplomat
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rytíř Řádu železné koruny 3. třídy (1907) rytíř Císařského rakouského řádu Leopoldova (1918)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Hieronymus VIII. z Colloredo-Mannsfeldu, případně Jeroným starší z Colloredo-Mannsfeldu (celým jménem Hieronym František de Paula Alfréd Arnošt Hubert Maria hrabě z Colloredo-Mannsfeldu,^[1] německy Hieronymus Franz de Paula Alfred Ernst Hubert Maria Graf von Colloredo-Mannsfeld;^[2] 3. listopadu 1870 Dobříš^[1] – 29. srpna 1942 Praha)^[3][4] byl český šlechtic z rodu Colloredo-Mannsfeldů, námořní důstojník, vojenský diplomat, ústřední ředitel colloredovských majetků a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1939.

Narodil se jako mladší syn následníka knížete a pozdějšího ministra zemědělství Předlitavska Hieronyma Ferdinanda z Colloredo-Mannsfeldu (1842–1881)^{[pozn. 1]} a jeho manželky Aglaji, roz. hraběnky Festeticsové z Tolny (1840–1897). Otec mu brzy zemřel, proto ho ovlivňovala především matka a dědeček Josef I. František (1813–1895), který byl hlavou rodu. Měl pět sourozenců. Jeho starší bratr Josef II. (1866–1957) se stal 6. knížetem. Strýc František (1847–1925) zdědil statek Sierndorf v Dolních Rakousích a stal se zakladatelem sierndorfské linie.^{[pozn. 2]}

V roce 1895 získal čestný úřad c. k komořího.^[3][7] Zvolil si kariéru důstojníka. Sloužil v rakousko-uherském vojsku, byl námořním kapitánem.^[3] Jako správný dobrodruh přeplul s dvoučlennou posádkou na malé jachtě Atlantský oceán.^[2] Po složení maturity byl v listopadu 1889 přiřazen na tehdy už zastaralou fregatu Novara, později na šroubovou korvetu Minerva nebo Radetzky. Jeho úkolem bylo provádět meteorologická měření.^[8] Na spodní část pravého předloktí si nechal vytetovat své iniciály HCM.^[8] Do února 1891 navštěvoval námořní školu v Pule a stal se námořním kadetem 2. třídy. Potom byl důstojnickým čekatelem, musel si doplnit znalosti z nautických předmětů. V prosinci 1896 se stal praporčíkem řadové lodi.^[8] Povolání ho ne zcela uspokojovalo, proto službu přerušil na půl roku v červnu 1897 a znovu, to už byl poručíkem řadové lodi 2. třídy, od srpna 1900 do října 1901. Placené volno využil k cestám po Severní, Střední a Jižní Americe.^[8] Dne 28. ledna 1904 byl jmenován námořním atašé v Tokiu, v roce 1906 i pro Čínu.^[9] Byl několikrát odměněn. V roce 1906 přijal turecký Řád Osmanie 4. třídy a japonský Řád posvátného pokladu 4. třídy.^[9] V roce 1907 se stal rytířem Řádu železné koruny 3. třídy.^[3] Po odchodu z vojenské diplomacie v červenci 1907 se vrátil k námořnictvu. K 1. lednu 1908 byl povýšen na poručíka řadové lodi 1. třídy.^[10] Působil na několika plavidlech, mezi nimi od konce února do konce srpna 1911 na bitevní lodi Erzherzog Franz Ferdinand.

Mezi 28. srpen 1911 a březnem 1918 zastával úřad prvního rakousko-uherského námořního atašé v Berlíně.^[10] Tehdy se jeho kariérní postup uspíšil. Povýšil na korvetního kapitána (major, 1912), fregatního kapitána (podplukovník, 1915) a konečně na kapitána řadové lodi (plukovník, květen 1918).^[10] Získal také mnoho řádů – pruský Řád červené orlice 3. třídy (1912), Železný kříž 2. (1915) a 1. třídy (1917), Hanzovní kříže měst Brémy, Hamburk a Lübeck (1918), tureckou stříbrnou Válečnou medaili (1917), pruský Řád koruny 2. třídy s meči (1918), rakouský Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací (1916), v roce 1917 mu k Řádu železné koruny 3. třídy přibyla válečná dekorace a u příležitosti jeho odchodu z úřadu v roce 1918 se stal rytířem Leopoldova řádu s válečnou dekorací.^[11][3] Dne 31. března byl jmenován velitelem bitevní lodi Zrinyi. Z aktivní služby odešel 1. listopadu 1918. K 1. lednu 1919 odešel v hodnosti československého plukovníka lodního vojska do výslužby, protože češtinu ovládal jen velice špatně.^[12]

V dubnu 1918 se usídlil na zámku Zbiroh.^[13] Tam se setkával s Alfonsem Muchou (1860–1939), který na zámku pracoval na svém monumentálním díle Slovanská epopej. Na Zbiroh často přijížděl i Hieronymův švagr a automobilový závodník Alexander Kolowrat (1886–1927). Bydlel tak také Hieronymův stejnojmenný synovec zvaný Motus (1895–1948), syn Marie Terezie z Colloredo-Mannsfeldu (1869–1960) a Karla z Trauttmansdorffu (1864–1910).

I v době republiky zůstal Hieronymus Starorakušanem (Altösterreicher, nikoli ve významu národnostním) a legitimistou (stoupencem Habsburků).^[7] Při sčítání lidu se přihlásil k německé národnosti.^{[12][pozn. 3]} Od poloviny 20. let 20. století se naplno věnoval správě majetku. Kvůli nerovnému sňatku syna Josefa (III.) s Annou Marií Rablovou se zhoršily vztahy s bratrem Josefem (II).

Dobře maloval, texty jeho deníků doplňovaly obrázky.^[2] Sbíral mince,^[15] zajímal se o automobilismus. Měl automobily značek Austro-Daimler a Tatra.^[16]

Zemřel v Praze 29. srpna 1942 na rakovinu plic s následnými metastázemi do mozku.^[17] Bývalým zaměstnancům bylo zakázáno se zúčastnit jeho pohřbu a on nesměl být uložen v rodinné hrobce v Opočně.^{[18][pozn. 4]}

Vlastnil akcie opočenského pivovaru v hodnotě 2 miliony korun a dále měl uloženy 2 miliony korun v cenných papírech.^[19] V roce 1912 koupil od dědiců Karla Wesselého za 4 250 000 korun velkostatek Žinkovy se zámkem,^[20] již v roce 1916 tento majetek prodal plzeňskému podnikateli Karlu Škodovi.^[21] Po roce 1918 koupil dům na Novém Městě pražském v Palackého ulici 1 za 2,4 milionu korun. Ve Vršovicích nechal postavit činžovní dům za 1,3 milionu korun. Na Zbirohu provozoval prodělečnou farmu na chov stříbrných lišek.^[19]

Kníže Josef II. adoptoval v roce 1929 Hieronymovy syny a už v roce 1925 na ně přepsal majetek. Hieronymus byl jmenován doživotním ústředním ředitelem všech colloredovských majetků (Opočno, Zbiroh a Dobříš) v Československu.^[15] Josef II. si ovšem nechal vyplácet vysokou několikamilionovou roční rentu a náhrady za pozemkové reformy. Kvůli marnotratnému Josefově přístupu bylo Hieronymovi znemožněno provádět na velkostatcích jakékoli větší investice.^[22]

Hieronymus koupil v roce 1929 v dražbě od banky Bodencreditanstalt za 6 milionů šilinků lesní velkostatek o výměře téměř 13 tisíc hektarů a zámek Gstatt u města Öblarn ve Štýrsku. Na koupi si Hieronymus půjčil u bratra.^[23] Předtím ho do konkurzu přivedl v roce 1924 Karl Heinrich hrabě Bardeu.^{[13][pozn. 5]}

V prosinci 1940 uvalili nacisti vnucenou správu na Opočno (podíl Josefa III.), v listopadu 1941 na Dobříš (podíl Weikharda) a v roce 1942 byly všechny rodové statky zkonfiskovány.^[17]

V katedrále svatého Štěpána ve Vídni se 10. srpna 1909 oženil s o dvacet let mladší Bertou Kolowrat-Krakowskou (21. června 1890 Týnec u Klatov – 28. ledna 1982 Auch, Francie), dcerou Leopolda Filipa hraběte Krakowského z Kolowrat (1852–1910) a jeho manželky Nadine baronesy von Huppmann-Valbella (1858–1942).^[3] Sňatek skončil 8. ledna 1926 rozvodem. Berta se totiž zamilovala do amerického černošského zpěváka Rolanda Hayese (1887–1977) a rodinu opustila.^{[24][pozn. 6]} Narodili se jim čtyři synové. Kromě nejmladšího všichni podepsali Prohlášení české šlechty ze září 1939.

• HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. 
• PATOČKA, Jaromír; HOŘEJŠ, Miloš. Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka. Praha: Národní technické muzeum, 2022. 215 s. ISBN 978-80-7037-374-3. 

• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)