Hieronymus von Colloredo-Mansfeld

Jeroným z Colloredo-Mansfeldu
Hieronymus Colloredo-Mansfeld.jpg
Narození30. března 1775
Wetzlar
Úmrtí23. července 1822 (ve věku 47 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánídůstojník
OceněníŘád sv. Jiří 3. třídy
Řád červené orlice 1. třídy
Řád sv. Alexandra Něvského
komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Choť(1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849)
Děti1. František (1802–1852)
2. Vilemína (1804–1871)
RodičeFrantišek de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794)
Příbuzníbratr: Rudolf z Colloredo-Mansfeldu (1772–1843)
bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848)
vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898)
zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836)
snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hieronymus hrabě von Colloredo-Mannsfeld, též Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (30. březen 1775 Wetzlar23. červenec 1822 Vídeň) byl rakouský polní zbrojmistr pocházející z šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Rodina

Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara von Colloredo-Mansfeld (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).

Život

Rakouský pomník bitvy u Chlumu, Busta Hieronyma Colloredo-Mansfelda

Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josef. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.

Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie.

Odkazy

Reference

  1. Petr Mašek, Modrá krev. Mladá fronta Praha 1999, s.45

Literatura

  • HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 21. 
  • MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Mladá fronta Praha 1999, s.45

Externí odkazy

Colloredo-Mansfeld, Hieronymus II. Graf in Constantin von Wurzbach. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 2. Band, Wien 1857, s. 426 on-line na literature.at [1]

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Schlacht bei Kulm - österreichisches Denkmal, Hieronymus von Colloredo-Mansfeld (01-2).JPG
Autor: Norbert Kaiser, Licence: CC BY-SA 4.0
Arbesau (Varvažov): Abbildung des österreichischen Generals Hieronymus von Colloredo-Mansfeld (1775-1822). Das Medaillon ist Bestandtei des österreichischen Denkmals in Erinnerung an die Schlacht bei Kulm 1813. Das Denkmal wurde 1825 nach einem Entwurf von Oberstleutnant Ourlandie errichtet wurde. Es handelt sich um einen gusseisernen Obelisk, dessen Teile in der Eisenhütte Neujoachimsthal (Nový Jáchymov) gegossen wurden. Mit einem Gewicht von 113 Tonnen und einer Höhe von 17 Metern handelt es sich um das bedeutendste Gusswerk der Hütte. Das Denkmal krönt ein Doppeladler mit Lorbeerkranz. Bildhauer war Wenzel Prachner aus Prag.