Hieronymus von Colloredo-Mansfeld

Jeroným z Colloredo-Mansfeldu
Narození	30. března 1775 Wetzlar
Úmrtí	23. července 1822 (ve věku 47 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	důstojník
Ocenění	Řád sv. Jiří 3. třídy Řád červené orlice 1. třídy Řád sv. Alexandra Něvského komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Choť	(1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849)
Děti	1. František (1802–1852) 2. Vilemína (1804–1871)
Rodiče	František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794)
Příbuzní	bratr: Rudolf z Colloredo-Mansfeldu (1772–1843) bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848) vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898) zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836) snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hieronymus hrabě von Colloredo-Mannsfeld, též Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (30. březen 1775 Wetzlar – 23. červenec 1822 Vídeň) byl rakouský polní zbrojmistr pocházející z šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Rodina

Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara von Colloredo-Mansfeld (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).

Život

Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josef. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.^[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805 v bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.

Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie.

Odkazy

Reference

Literatura

• HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 21. 
• MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Mladá fronta Praha 1999, s.45

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeroným z Colloredo-Mansfeldu na Wikimedia Commons
• Jeroným Colloredo na leipzig-lexikon.de

Colloredo-Mansfeld, Hieronymus II. Graf in Constantin von Wurzbach. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 2. Band, Wien 1857, s. 426 on-line na literature.at [1]