Hilde Holgerová

Hilde Holgerová
Hilde Holgerová (1925)
Rodné jméno	Hilde Sofer
Narození	18. října 1905 Vídeň
Úmrtí	22. září 2001 (ve věku 95 let) Londýn
Příčina úmrtí	kašel
Místo pohřbení	Golders Green Crematorium
Bydliště	Camden Town
Povolání	tanečnice, choreografka, hudební pedagožka a taneční mistr
Zaměstnavatel	osoba samostatně výdělečně činná
Ocenění	Goldener Rathausmann Zlatá medaile za zásluhy města Vídně
Web	www.hildeholger.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hilde Holgerová, občanským jménem Hilde Boman-Behramová, rodným jménem Hilde Soferová (18. října 1905 Vídeň – 22. září 2001 Londýn) byla rakousko-britská tanečnice a choreografka židovského původu. Byla významnou představitelkou expresionistického tance první poloviny 20. století. V jeho druhé polovině začala experimentovat s tzv. integrálním tancem, který zapojil do umění lidi s mentálními handicapy, a s taneční terapií.

Život

Narodila se v liberální židovské vídeňské rodině. Její otec Alfred psal poezii a zemřel v roce 1908. Od té doby žila v domě svých prarodičů na vídeňském předměstí Pötzleinsdorf, spolu se svou matkou a sestrou Heidi.^[1] Začala tančit v šesti letech. Ve čtrnácti vstoupila na Státní akademii hudby a múzických umění ve Vídni, kde se její učitelkou stala radikální tanečnice Gertrud Bodenwieserová, propagátorka expresionistického tance, který vznikl jako avantgardní vzpoura proti tradičnímu baletu, zvláště ve střední Evropě a USA. Holgerová se brzy stala hlavní tanečnicí ansámblu Bodenwieserové a cestovala s touto společností po celé Evropě. Časem vytvořila i vlastní taneční skupinu (Hilde Holger Tanzgruppe). V osmnácti, tedy roku 1923, měla své první sólové vystoupení v Pavilonu Secese, který se pak stal její hlavní platformou. Její choreografie využívaly klasické autory jako byl Bach, Schubert, Debussy, Handel, ale postupně si hledala cestu i k moderním skladatelům (Bartók, Prokofjev), k nimž patřil i český modernista Karel Boleslav Jirák, na jehož hudbu vytvořila v roce 1929 představení Lebenswende. Vystupovala v té době i ve Francii, Polsku a Československu. V roce 1926 založila Novou školu pohybových umění v Palais Ratibor, přímo v srdci Vídně. Její dětská představení se tančila v parcích a před vídeňskými památkami. Hlásila se k levici a některá její představení to jasně deklarovala. V reakci na nacismus a rostoucí antisemitismus vytvořila i některá díla s židovskou tematikou (Hebräischer Tanz, 1929; Kabbalistischer Tanz, 1933; Ahasuerus, 1936).

Poté, co nacistické Německo obsadilo Rakouskou republiku, Holgerová uprchla z Vídně (její matka i nevlastní otec později zahynuli během holokaustu). Chtěla do Anglie, ale vstup jí byl odepřen. Odešla proto do Indie, kde se zpočátku živila jako masérka, ale brzy se vrátila k tanci. V Indii měla příležitost začlenit do své práce nové zkušenosti, zejména pohyby rukou indického tance. V Bombaji potkala umění milujícího lékaře Ardershira Kavasjiho Boman-Behrama, kterého si v roce 1940 vzala za manžela. V roce 1941 založila v Bombaji novou školu tance, do níž přijala studenty všech kast i náboženství. K jejím žačkám patřila například Rukmini Devi Arundale.

V roce 1948, kvůli rostoucímu napětí mezi indickými muslimy a hinduisty, Holgerová s manželem emigrovali do Británie. Zde obnovila svou Holger Modern Ballet Group, s níž v roce 1952 uvedla mj. představení Slavic Dance s využitím hudby Antonína Dvořáka. Průlomovým se stalo však zejména představení Under the Sea na scéně Sadler's Wells Theatre. Dílo inspirované hudbou Camille Saint-Saënse zde prvně prezentovala v roce 1955. V Londýně znovu založila i vlastní školu, The Hilde Holger School of Contemporary Dance. Škola byla známa tím, že z ní vycházeli lidé kreativní nejen v oblasti tance, k jejím žákům patřili například herečka Jane Asherová, filozof Ivan Illich, klavíristka Marion Steinová nebo mim Lindsay Kemp.

Holgerová měla s manželem dvě děti, dcera Primavera (* 1946) se stala tanečnicí, sochařkou a návrhářkou šperků, druhé dítě, syn jménem Darius, se narodil v roce 1949 s Downovým syndromem. To Holgerovou přimělo k práci s postiženými lidmi. Vytvořila formu taneční terapie pro mentálně postižené děti. Byla prvním choreografem, který míchal profesionální tanečníky s dětmi a dospívajícími s mentálními poruchami. V této souvislosti se začalo hovořit o "integrálním" (či integračním) tanci, v němž jde tanečníkovi o vyjádření prapůvodních infantilních emocí a zážitků, což postižené děti činí samovolně a profesionální tanečník se to od nich vlastně učí. Holgerová vždy zdůrazňovala, že s postiženým studentem je nutno zacházet zcela stejně jako s nepostiženým, což ovšem vedlo někdy i ke kritice, že je na handicapované žáky příliš tvrdá. Výsledky ovšem byly nepopiratelné, průkopnickým se stalo zejména představení Towards the Light v roce 1968 na scéně Sadler's Wells Theatre. Kus využíval hudbu Edvarda Griega. Šlo o jedno z prvních integrálních děl na profesionální scéně.

Jeden z Hildiných studentů, Wolfgang Stange, pokračoval v práci s lidmi s poruchami jako je Downův syndrom a autismus, stejně jako s lidmi s tělesným postižením. Jeho Stange's Amici Dance Theatre Company vytvořila v roce 1996 představení s názvem Hilde, k poctě Holgerové. Bylo uvedeno v divadle Riverside v Londýně a později i v Odeonu ve Vídni v roce 1998. Ona sama se vždy hlásila ke svým vídeňským kořenům a v několika dílech vzdala poctu tvůrčí atmosféře Vídně začátku 20. století.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hilde Holgerová na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hilde Holger na anglické Wikipedii.