Hildprandtové z Ottenhausenu

Hildprandtové z Ottenhausenu
Země	Bavorské vévodství České království Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Tituly	rytíř svobodný pán (od roku 1756)
Rok založení	1530 (znakové privilegium)
Vymření po meči	Bedřich Hildprandt z Ottenhausenu († 1981)
Současná hlava	Jana Germenis Hildprandt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hildprandtové z Ottenhausenu (německy Freiherr von und zu Ottenhausen) jsou starý šlechtický rod původem snad z Tyrolska, žijící v Čechách od 17. století.

Původ Hildprandtů není přesně doložen, podle většiny zdrojů rod pochází z Horního Rakouska nebo Tyrolska, ale možná z Horního Bavorska.^[1]

Roku 1530 jim bylo uděleno právo nosit erb a roku 1579 byli přijati mezi říšskou šlechtu. Za vlády císaře Rudolfa II. přišli Hildprandtové do Čech, kde jim bylo šlechtictví potvrzeno a císař Jana Rainharta jmenoval dozorcem královského Lvího dvora. Císařovna Marie Terezie potom roku 1756 povýšila Hildprandty do stavu svobodných pánů. Roku 1798 koupil Václav Karel svobodný pán Hildprandt panství v jihočeské Blatné. Zámek Blatná se poté stal hlavním rodovým sídlem.^[2]

František (1770–1846) byl od roku 1828 dopisujícím členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti, kam poslal model kombinovaného pluhu a rozmetačky sádry, či jiného hnojiva, jeho vnuk Robert (1824–1889) pak členem řádným a dopisoval tam o výnosech a rentabilitě cukrovky a pšenice.^[3]

V září 1939 se čtyři členové rodu (bratři Robert, Karel, Jindřich a Bedřich) připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty. V Blatné Hildprandtové pobývali až do roku 1952, kdy byli zámek nuceni opustit. V rámci restitucí v devadesátých letech 20. století byl zámek navrácen vdově po Bedřichu Hildprandtovi, Kornélii Hildprandtové roz. Veverkové (1916–2014), a jejím dcerám Josefině (1938–2020) a Janě (* 1947). Kornélie „Nella“ Hildprandtová zemřela v roce 2014, Josefina Hildprandtová zemřela v roce 2020.^[4] Zámek vede paní Jana Germenis-Hildprandtová a syn její sestry Josefíny provozuje zámecký lihovar.^[5]

Motto Hildprandtů zní: Per angusta ad Augusta (Přes překážky k vznešenosti).

• Jan Reinhart († po 1629) – dozorce královského lvího dvora císaře Rudolfa II. na Pražském hradě, císařský rada, v roce 1628 získal český inkolát
• Václav Karel (1747–1803) – schopný hospodář, zakoupil zámek Blatná, pozvedl průmyslovou výrobu na Blatensku
• František de Paula (1771–1843, syn Václava * 1747) – vlastenec, mecenáš, založil zámecký park, jako vychovatele svého syna zaměstnával Jana Evangelistu Purkyněho; manželka Anna rozená hraběnka z Klebelsberka
• Karolina, rozená Nosticová (1802–1882) – roku 1867 účastnice české výpravy obrozenců na Všeruskou národopisnou výstavu do Moskvy
• Robert (1824–1889) – velkostatkář a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady; manželka Augusta, rozená Haugvicová (1835 – po 1909)^[6]
• Ferdinand Karel (1863–1936, syn Roberta * 1824) – dobrý hospodář, oblíbený, zastával funkci starosty, zpřístupnil zámek veřejnosti
• Robert (1893–1973, syn Ferdinanda * 1863) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939
• Karel (1894–1975, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – malíř krajinář, podepsal prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939, zemřel ve Strakonicích
• Jindřich (1895–1968, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – sochař, podepsal prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939, zemřel v Mnichově
• Bedřich (1902–1981, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939, díky známosti jeho tchána Ferdinanda Veverky s etiopským císařem Haile Selassiem bylo jeho rodině umožněno v roce 1959 legální vystěhování do Etiopie. V roce 1975 po pádu císaře přesídlili na Baleáry a později do Gautingu u Mnichova, kde v roce 1981 Bedřich zemřel jako poslední potomek rodu po meči

Jako rodová hrobka slouží hřbitovní kaple poblíž kostela sv. Jana Křtitele v Paštikách.

• 
  Zámek Blatná – od roku 1798 rodové sídlo Hildprandtů
• 
  Zámek Škvořetice přestavěný Hildprandty v letech 1921–1922 v neorenesančním slohu
• 
  Tvrz Buzice – majetek Hildprandtů
• 
  Hrobka v Paštikách

• FIALA, Michal. Erbovní a nobilitační listiny svobodných pánů Hildprandtů z Ottenhausenu. S. 45–56. Heraldická ročenka [online]. Heraldická společnost v Praze [cit. 2021-03-07]. Roč. 1992, s. 45–56. Dostupné online. 
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 330 s. ISBN 978-80-204-2349-8. 
• VOKROJOVÁ, Eliška. Osudy Hildprandtů z Ottenhausenu na Blatné. Praha, 2017. 41 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy a filosofie. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.. Dostupné online.

• Modrá krev

• Zámek Škvořetice na stránkách obce Škvořetice
• Oficiální stránky zámku Blatná
• Hildprandtové. Modrá krev, 2/8 – II. řada. In: Česká televize, 12.9.2019. iVysílání.