Paul Delaroche

Paul Delaroche
	Autoportrét
Rodné jméno	Paul Hippolyte Delaroche
Narození	17. července 1797; Paříž ; Francouzské království
Úmrtí	4. listopadu 1856 (ve věku 59 let); Paříž ; Druhé Francouzské císařství
Místo pohřbení	Hřbitov Montmartre
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění
Povolání	malíř
Manžel(ka)	Louise Vernet
Příbuzní	Jules Delaroche (bratr)
Hnutí	akademický realismus
Významná díla	Poprava Lady Jane Greyové; Bonaparte franchissant les Alpes; Charles Ier insulté par les soldats de Cromwell; L'Assassinat du duc de Guise (Delaroche)
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie (1834); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hippolyte Delaroche (17. července 1797, Paříž – 4. listopadu 1856, tamtéž), známý pod jménem a signaturou svých děl Paul Delaroche, byl francouzský malíř historií, žánrů a portrétista, čelný představitel francouzského akademického realismu.

Život a dílo

Narodil se jako Hippolyte do bohaté rodiny urozeného původu, jeho otec Grégoire-Hippolyte de la Roche (1761-1839) byl znalcem umění a obchodníkem s obrazy. Paul se učil malbě nejdříve u Louise Étienna Wateleta, poté studoval malířství u Napoleonova dvorního malíře Antoine-Jeana Grose, zatímco jeho starší bratr Jules Delaroche (1795-1849) se malbě učil u druhého dvorního mistra,Jacquese-Louise Davida..

Jošeba ukrývá malého Jóaše v domě Hospodinově - první obraz vystavený na Salónu v Paříži v roce 1822 ihned upoutal pozornost malířů i veřejnosti. Delaroche se brzy spřátelil s Théodorem Géricaultem a Eugènem Delacroixem. Všeobecně ho proslavil Salón v roce 1824, kde vystavil obrazy:
Svatý Vincenc z Pauly za přítomnosti krále Ludvíka XIII. káže nalezencům
Johanka z Arku ve vězení s kardinálem z Wincesteru

Tematikou jeho obrazů byly zejména historické výjevy z antického Říma, z francouzských a anglických dějin a slavné historické osobnosti. K nejznámějším patří

Smrt královny Alžběty I. (1828), Louvre
Uvěznění synů krále Eduarda IV. (tj. prince Eduarda V. a jeho bratra Richarda, vévody z Shrewsbury v Toweru, kde byli oba zavražděni 1830
Poprava Lady Jane Greyové, 1833
Vražda lotrinského vévody Jindřicha I. roku 1588 na zámku v Blois (1834), Musée Condé Chantilly
Dvě podobizny Napoleona Bonaparta, žánrová scéna Napoleon při přechodu Alp.
Kardinál Richelieu převáží své vězně přes Rhônu
Smrt kardinála Mazarina
Král Karel I. napadený Cromwellovými vojáky
Cromwell otevírá rakev s mrtvolou krále Karla I.

V roce 1832 byl Delaroche přijat jako nejmladší člen do Institutu de France' a krátce poté byl jmenován profesorem na pařížské Akademii.

V letech 1838 a 1843 navštívil Itálii, v době, kdy byl jeho tchán Horace Vernet ředitelem Francouzské akademie v Římě.

Na polokruhvovou stěnu auditoria školní auly, kde učil, vymaloval:

Hemicyklus krásných umění- panoramatickou scénu s trojicí scén, výjevů s nejvýznamnějšími výtvarnými umělci historie; vytvořil je voskovou technikou (analogickoui enkaustice) v aule budovy Akademie výtvarných umění v Paříži; ze tří obrazů se v původním stavu dochoval pouze prostřední: zasedání antických řeckých malířů, sochařů a múz na polokruhovém stolci (hemicyklu); vlevo sedí Iktinos, uprostřed Apellés a vpravo Feidias, 1841–1842; na druhé straně byli vyoobrazení umělci doby středověku a renesance a na třetí ti pozdější; celý cyklus se dochoval v replice vytvořené Delarochovým žákem.

V průběhu let se Delaroche proslavil jako malíř patetických historických scén s veristickou přesností zobrazených tváří, prostředí i materiálů, také jako iniciátor „historické anekdoty“, žánru s dokumentární přesvdčivostí zachyceného dramatického okamžiku popsané události. Vyhledávaný byl rovněž pro introspektivní charakteristiku portrétovaných osob. Patřil k nejslavnějším francouzským malířům své doby, tvůrcům "akademismu", který dokonale odpovídal ideálu uměleckého hnutí „zlaté střední cesty“ červencové monarchie a druhého císařství ve Francii. Oficiální polohu jeho malby porušují některá privatissima, která dokreslují jeho všestrannost. Patří k nim emocionální olejomalba Pokušení svatého Antonína, stejně jako několik litografiií, uveřejněných v časopisech.

Tento směr historické malby se stal určujícím pro výuku na malířských akademiích v Evropě a postupně brzdou pokroku. Po nástupu avantgardního umění 20. století byla Delarochova plátna a jeho následovníků odmítána a z galerií přesouvána do depozitářů. Teprve po nástupu postmodernismu a všeobecně kolem roku 2000 byl akademismus znovu oceněn a vrácen do expozic (například v Muzeu Orsay v Paříži).

Žáci

V jeho ateliéru absolvovali kurs malířství například fotografové Roger Fenton, Gustave Le Gray nebo Charles Nègre. Charlese Nègreho dokonce nabádal k tomu, aby své snímky využíval jako předlohu při malbě. Jeho žáky byli malíři Friedrich Bouterwek, Eugène-Ferdinand Buttura, Charles-François Daubigny, Félix Hullin de Boischevalier, Paul Auguste Coutan, Jean-Léon Gérôme, Jacques-Émile Lafon, Eugène Lejeune, Jean-François Millet, François Tabar, Jean-Baptiste-Ange Tissier, Pierre-Édouard Frère, Édouard van Marcke, Edward Armitage a Adolphe Yvon.

Obdivovali ho také čeští malíři následující generace, především Václav Brožík a Vojtěch Hynais.

Památky

Hrobka na hřbitově Montmartre
Socha Paula Delaroche mezi 146 sochami osobností na fasádě budovy pařížské radnice Hôtel de ville de Paris.
Je po něm pojmenována ulice v Paříži.