Hipster

Hipster je termín označující příslušníka společenské subkultury. Jedná se o osobu v nezávislém věkovém rozpětí, která si zakládá na tom, že je nezávislá v myšlení, odívání i případné tvorbě. Často přejímá nejnovější trendy v hudbě, módě i dalších kulturních aspektech.^[1][2] Díky tomu je tato subkultura názorově i vzhledově konzistentní.

Existuje několik teorií, jak samotný pojem hipster vznikl. Termín nejspíše pochází z prostředí bílých amerických jazzových hráčů 40. let, kdy slovo „hip“ popisuje milovníky rostoucí jazzové scény.^[3] Nebo vzešel ze západoafrického slova „hipi“, což znamená „otevřít někomu oči“.^[3] Další možností je, že slovo hipster bylo odvozeno z anglického výrazu pro kyčel – hip, kdy jazzoví umělci leželi na boku (kyčli) a kouřili opium.^[4] Howard Becker v roce 1963 zveřejnil výsledky své studie,^[5] v nichž popsal jejich subkulturu a identifikoval dvě skupiny: „hips“ a „squares“. První z nich šli proti masám, hráli co chtěli, dávali najevo svou nadřazenost a pohrdání mainstreamem a ostatními lidmi, především komerčním publikem. Druhá skupina se přizpůsobila komerčním tlakům a hrála to, co si publikum žádalo.^[6][7]

Podobně Ned Polsky v polovině 60. let zkoumal beatniky z Greenwich Village a kromě uvedených dvou termínů popsal ještě třetí kategorii nazvanou „hipster“. Mělo jít o člověka, který sdílel zaujetí beatniků pro drogy a jazz, ale při tom se dokázal projevit i jako „hip“.^[8][6]

Spisovatel Norman Mailer popsal v roce 1957 ve své eseji Bílý černoch hipstera jako „nihilistického bohéma a utlačovaného černocha“.^[9]

O hipsterech se lze dočíst i v knize Williama S. Burroughse Feťák z roku 1953 či dalším beatnickém díle Kvílení od Allena Ginsberga (1956).

Od 90. let se termín hipster začal používat v trochu odlišném pojetí, které přetrvává dosud. V české společnosti je tímto slovem často nazván mladistvý jedinec s vyhraněným stylem života, jednání a oblékání, který se snaží působit originálně, a přesto pouze kopíruje předchozí vzory, kteří s daným originálním prvkem přišli o několik let dříve, a tím opět zapadá do stáda běžnosti. Toto pojetí hipsterů není úplně správné, nicméně je rozšířeným pojmem.

V současnosti lze takzvaného hipstera velice jednoduše identifikovat od nehipstera, a to jednak podle vzhledu, ale také podle stylu života. Hipsterská móda zahrnuje často brýle s průhlednými i nedioptrickými skly v těžkých černých obroučkách, upnuté kalhoty jak u žen, tak u mužů, flanelové košile a stará saka, která často vytvářejí rádoby otrhaný umělecký vzhled, nebo kšandy. Ve vlasových sestřizích se často objevuje typ „štětec“ – ofina a vyholené části hlavy „na ježka“ zejména v okolí uší. Časté jsou obří vlněné čepice i v teplejších obdobích. Hipsteři většinou studují, nejčastěji humanitní vědy, a často se zdržují v kavárnách, na vernisážích, výstavách, koncertech širší veřejnosti neznámých smoothjazzových saxofonistů, graffiti soutěžích a podobných neběžných místech. Stejně jako u lidí, kteří se řadili k původním hippies, i pro hipstery je typický mladý věk maximálně do 30 let (případně ve věkovém rozpětí dvacátníků a třicátníků) a nemanželský život.

Mipster, tedy jakýsi „muslimský hipster“, je člověk, který zapadá do soudobé kategorie hipsterů, k tomu však vyznává islámskou víru. V rovině módy tedy patří k oblečení mipsterské dívky i hidžáb.^[10]

Nipster či „nazi-hipster“ je termín spojující nacionalismus s urbánní módou hipsterů. Jde o hledání nové image krajně pravicového hnutí (neonacismus) pronikáním do městských subkultur. Ve stylu oblékání jde o posun od tzv. „bomberů“ a holých hlav k úzkým kalhotám a plnovousům.^[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hipster na Wikimedia Commons
• LACHMANN, Filip. Řekni mi, že jsem hipster, ještě jednou…. Sociální teorie.cz [online]. 2013-02-09. Dostupné online. ISSN 1805-6245. 
• Urban Dictionery Archivováno 2. 7. 2014 na Wayback Machine.