Historia ecclesiastica gentis Anglorum

Historia ecclesiastica gentis Anglorum
Folio 3v z kodexu Beda Petersburgiensis (746)
Folio 3v z kodexu Beda Petersburgiensis (746)
AutorBeda Venerabilis
Původní názevHistoria ecclesiastica gentis Anglorum
Jazyklatina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historia ecclesiastica gentis Anglorum (česky Církevní dějiny národa Anglů) je latinsky psané dílo, jehož autorem je Beda Ctihodný a jež se zabývá ranými anglickými dějinami, a to především z hlediska dějin církve. Dějiny byly zřejmě dokončeny roku 731, kdy bylo Bedovi 60 let.

Dílo se zaměřuje na konflikt mezi praxí římské církve a církevní praxí, která se vyvinula na Britských ostrovech v původně keltském prostředí po odchodu Římanů. Dílo je považováno za jeden z nejdůležitějších původních pramenů pro rané anglické dějiny.

Charakteristika a obsah

Dílo je rozděleno do pěti knih (po cca 400 stranách) a obsahuje dějiny Anglie, církve a politického vývoje od dob Iulia Caesara až do data, kdy bylo zkompletováno (731). Prvních 21 kapitol popisuje období před příchodem Augustina z Canterbury. V této části Beda využívá starších pramenů – Orosia, sv. Gildy, Prospera z Aquitánie, listů Řehoře Velikého a dalších legend a tradic.

Podkladem pro popis období po roce 596 jsou prameny, které Beda shromažďoval po celé Evropě, a ústní výpovědi, jejichž pravdivost se snažil podrobovat kritickému zhodnocení. Podobně jako jiná dějepisná díla této doby nesplňuje pochopitelně ani Historia moderní historiografické nároky na objektivitu, když zachází stejným způsobem s fakty, legendami a dalšími literárními žánry. Beda například velmi volně nakládá s fiktivními výroky osob, jež nebyly jeho současníky.

Historia má jasný polemický a didaktický účel. Beda nechtěl pouze popsat anglické dějiny, ale také svůj pohled na politické a církevní otázky. V politické oblasti byl obhájcem své rodné Northumbrie a vyzdvihoval její roli při utváření anglických dějin více než úlohu sousední Mercie a popis 7. století, kdy Northumbrie dominovala Anglii, jej zajímal více než století osmé, kdy význam Northumbrie poklesl. Jediná kritická zmínka o Northumbrii se týká smrti krále Ecgfritha v boji s Pikty roku 685, kterou Beda označuje za boží odplatu za northumbrijský útok na Irsko předchozího roku. Ačkoli Beda obvykle straní Northumbrijcům, ještě více je nakloněn keltským misionářům v Irsku, které považoval za schopnější šiřitele křesťanství než jejich anglické protějšky.

Nejdůležitější Bedovou starostí je správné stanovení data slavení Velikonoc. Jedná se o jediný případ, kdy kritizuje svatého Cuthberta a irské misionáře, kteří z Bedova pohledu slavili Velikonoce v nesprávném termínu. Nakonec vyjádřil uspokojení, že irská církev si uvědomila svou chybu a přijala správný termín Velikonoc.

Překlad tohoto Bedova díla do staroangličtiny byl na příkaz Alfréda Velikého zahájen roku 890.

Česká vydání

  • Beda Ctihodný, Církevní dějiny národa Anglů, překlad Jaromír Kincl – Magdaléna Moravová, Praha, Argo 2008, ISBN 978-80-257-0023-5

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Historia ecclesiastica gentis Anglorum na anglické Wikipedii.

Média použitá na této stránce

Raven Banner.svg
Autor: Skydrake, Licence: CC BY-SA 3.0
The raven banner according to the Amlaib Cuaran's coin.
Royal Banner of Scotland.svg
Autor: Government of Scotland, according to Lyon King of Arms Act 1672
(Vector graphics image by Eyrian), Licence: CC BY-SA 3.0
The Royal Banner of Scotland, also known as the "Lion Rampant", is the banner of the old arms of the King of Scots. It consists of a lion contained within a "tressure flory counter-flory" (In heraldic terminology, it is blazoned as Or, a lion rampant Gules armed and langued Azure within a double tressure flory counter-flory Gules
Banner of Llywelyn.svg
Autor: Jorellaf, Licence: CC BY-SA 4.0
Banner with the traditional arms of the House of Aberffraw, rulers of the Kingdom of Gwynedd, attributed to Llywelyn the Great (d. 1240). Recorded in the Chronica Majora (c. 1250).
Flag of Powys.svg
Autor: AlexD, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Welsh Kingdom of Powys and the House of Mathrafal.
FlagOfWessex.svg
Autor: Hogweard, Licence: CC BY-SA 3.0
1970s design for a "Flag of Wessex".
William Crampton wrote a pamphlet for the Flag Institute back in 1973 or 1974 which advocated flags for the English regions (there was talk of regional councils being set up as part of the local government reorganisation then occurring), but his suggestion for Wessex was a gold wyvern on red. It was, of course, not official and as far as I know, never raised much interest locally. There was also a small Wessex Regionalist Party that was active about 15-20 years ago, but they never made much headway. This may possibly have been their flag - I didn't live in the area at the time, so I can't say. Roy Stilling, 17 February 1997, crwflags.com
Wessex dragon.svg
The Golden Wyvern, associated with the House of Wessex.
Beda Petersburgiensis f3v.jpg
The Saint Petersburg Bede is an early surviving manuscript of Bede's 8th century history, the Historia ecclesiastica gentis Anglorum. It is so named because it was taken to the Russian National Library of Saint Petersburg in Russia at the time of the French Revolution.

[Latin text from https://thelatinlibrary.com/bede/bede1.shtml:

First column]

Brittania Oceani insula, cui quondam Albion
nomen fuit, inter septentrionem
et occidentem locata est, Germaniae, Galliae, Hispaniae, maximis Euro
pae partibus, multo interuallo ad[-]
uersa. Quae per miliapassuum
DCCC in Boream longa, latitudinis
habet milia CC, exceptis dumtaxat
prolixioribus diuersorum promon[-]
toriorum tractibus, quibus efficitur,
ut circuitus eius quadragies octies
LXXV milia conpleat. Habet a meri[-]
die Galliam Belgicam, cuius proximum
litus transmeantibus aperit ciuitas,
quae dicitur Rutubi portus, a gen[-]
te Anglorum nunc corrupte Repta
cÃstir uocata, interposito mari
a Gessoriaco Morynorum gentis
litore proximo, traiectu milium L,
siue, ut quidam scripsere, stadiorum
CCCCL. A tergo autem, unde Oceano
infinito patet, Orcadas insulas habet.

[Second column:] Opima frugibus atque arboribus insula,
et alendis apta pecoribus ac iumentis;
uineas etiam quibusdam in locis ger[-]
minans; sed et auium ferax terra
marique generis diuersi; fluuiis quoque
multum piscosis ac fontibus praeclara
copiosis, et quidem praecipue issicio
abundat, et anguilla. Capiuntur
autem saepissime et uituli marini,
et delphines, nec non et balenae; excep[-]
tis uariorum generibus concyliorum;
in quibus sunt et musculae, quibus inclusam
saepe margaritam omnis quidem
coloris optimam inueniunt, id est et
rubicundi, et purpurei, et iacintini,
et prasini, sed maxime candidi. Sunt
et cocleae satis superque abundan[-]
tes, quibus tinctura coccinei coloris
conficitur, cuius rubor pulcherrimus
nullo umquam solis ardore, nulla
ualet pluuiarum iniuria pallescere;
sed quo uetustior, eo solet esse uenustior.
Habet fontes salinarum, habet et
fontes calidos, et ex eis fluuios bal[-]

nearum calidarum omni aetati et sexui per distincta loca iuxta suum cuique modum accommodos. Aqua enim, ut sanctus Basilius dicit, feruidam qualitatem recipit, cum per certa quaedam metalla transcurrit, et fit non solum calida, sed et ardens. Quae etiam uenis metallorum, aeris, ferri, et plumbi