Hjúga (DDH-181)

Základní údaje
Typ	nosič vrtulníků
Třída	Hjúga
Číslo trupu	DDH-181
Uživatelé	Japonské námořní síly sebeobrany
Jméno podle	Hjúga
Objednána	2004
Zahájení stavby	11. května 2006
Spuštěna na vodu	23. srpna 2007
Uvedena do služby	18. března 2009
Osud	aktivní (2023)
Takticko-technická data
Výtlak	14 170 t (standardní) 19 300 t (plný)
Délka	197 m
Šířka	33 m
Ponor	7 m
Pohon	CODAG 100 000 koní
Rychlost	30+ uzlů (56+ km/h)
Posádka	360 důstojníků a námořníků
Výzbroj	1× Mk 41 (16hl.) 16× RIM-162 12× RUM-139 2× 20mm Phalanx 7× 12,7mm M2 Browning 2× torpédomet (3hl.)
Letadla	18× vrtulník (max.)

Hjúga (DDH-181) je vrtulníkový torpédoborec Japonských námořních sil sebeobrany, který je ve službě od roku 2009. De facto se jedná o nosič vrtulníků, ale Japonská vláda loď klasifikuje jako vrtulníkový torpédoborec kvůli politickým důvodům, protože Japonsko nesmí po prohrané druhé světové válce vlastnit letadlové lodě. Je to vedoucí loď třídy Hjúga.^[1]

Výzbroj

Hjúga je vyzbrojena jedním vertikálním odpalovacím systémem Mk 41, který je určen pro šestnáct protiletadlových řízených raket moře-vzduch RIM-162 ESSM a dvanáct protiponorkových raket RUM-139 VL-ASROC. Dále je loď vybavena dvěma americkými 20mm hlavňovými systémy blízké obrany Phalanx, sedmi 12,7mm kulomety M2 Browning a dvěma trojhlavňovými torpédomety pro 324mm torpéda. Loď dokáže pojmout až 18 vrtulníků.

Galerie

• 

  (c) 防衛省・自衛隊ホームページ, CC BY 4.0
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku JS Hyūga na anglické Wikipedii.

Literatura

• MILLER, David. Moderní námořní boj. [s.l.]: Naše vojsko, 2009. 208 s. ISBN 978-80-206-1037-9. 

Související články

• Seznam japonských vrtulníkových torpédoborců

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hjúga (DDH-181) na Wikimedia Commons