Hlad

Hladové dítě na graffiti v São Paulo (Brazílie)

Hlad (lat. fame) je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu), vyvolaný nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Chuť k jídlu je pouze psychický stav.

Vznik pocitu hladu

Hlad vzniká, když hladina glukózykrvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocit hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.

Fyziologie

Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.

Hladovění

Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít přibližně 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů a v Indii dokonce 116 dnů).[1] Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.

Svět

Řešení hladu ve světě je dlouhodobý úkol. Zvyšování produkce potravin v rozvojových zemích je nedostatečné. Roku 1976 UNESCO ocenilo dokonce návrh levné výroby bílkovin z ropy, který uvedl Alfred Champagnat.[2] Zemědělská lobby však prosadila svou výrobu. Později biopaliva zvedla cenu potravin, což způsobuje společenské krize.[3] Hlad v Africe způsobují převážně válečné konflikty a nikoli změna klimatu.[4]

Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[5] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI – Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.

Odkazy

Reference

  1. SOCHA, Vladimír. Bezkonkurenční rekordmani hladu: Kdo vydrží nejdéle bez jídla?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2021-07-14 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  2. Summary list of UNESCO Prizes: list of prizewinners [online]. UNESCO, 1998 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KREMLÍK, Vítězslav. Viníkem vlny uprchlíků není oteplování, ale biopaliva. osel.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  4. Earth Institute at Columbia University. Warfare, not climate, is driving resurgent hunger in Africa, says study. phys.org [online]. 2021-08-12 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Archivovaná kopie. www.osn.cz [online]. [cit. 2007-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-05. 

Literatura

  • HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 189. 
  • SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. S. 171. 
  • VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 30–31. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Fome de bola 01.jpg
Autor: Jo Lorib, Licence: CC BY-SA 3.0
Graffiti by Paulo Ito in Rua Padre Chico 50, São Paulo, Brazil.