Hladomor v Povolží
| Hladomor v Povolží v roce 1921-1922 | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Trvání | 1921 - 1922 |
| Stát |  Sovětský svaz /  RSFSR (Povolží) |
| Příčina | špatná úroda a povinné odvody úrody |
| Statistika | |
| Úmrtí | asi 5 milionů osob[1] |
Hladomor v Povolží, také známý jako ruský hladomor v roce 1921, byl katastrofální hladomor, který zasáhl rozsáhlé oblasti v bolševickém Rusku v letech 1921 až 1922. Během katastrofy primárně způsobené špatným počasí a bídnou úrodou zemřelo v Rusku přibližně 5 milionů osob. Situaci výrazně zhoršil rozvrat země způsobený občanskou válkou a sovětské úřady zabavující rolníkům zásoby a osivo navzdory hrozící tragédii.[2] Nejhůře postiženými regiony byly oblasti kolem řek Volha a Ural, přičemž na mnoha místech zde docházelo ke kanibalismu. Hladomor se podařilo zastavit do roku 1923 i díky pomoci zahraničních humanitárních organizací, především americké American Relief Administration.[3]
Příčiny hladomoru
Hladomor byl výsledkem kombinace ekonomických otřesů, které začaly již v průběhu první světové války a pokračovaly během nepokojů ruské revoluce a ruské občanské války. Katastrofu znásobila sovětská politika válečného komunismu, a to zejména prodrazvjorstky (konfiskace obilí a dalších produktů), kterou zhoršovala situace na železnicích, které nedokázaly potraviny efektivně dodávat.
Velkému hladomoru, který v Rusku vypukl na přelomu let 1921 a 1922, předcházela velmi špatná úroda v roce 1920. V nejhůře zasažené oblasti Povolží následovala mrazivá zima a velmi suché léto v roce 1921. Jarní větry odvály svrchní písečnou část půdy a zničily tak křehké výhonky zasetých obilovin. Osení, které nezahubily mrazy a jarní větry, následně zničily přemnožené kobylky a hraboši.[2] Rolníci se tak již z jara museli připravovat na druhý rok špatné úrody. Katastrofu však zesílil rozvrat oblasti zasažené občanskou válkou. Neustálé vojenské rekvizice a nedostatek pracovních sil způsobily, že rolníci v oblasti neměli téměř žádné zásoby, díky kterým v minulosti dokázali pravidelné nepřízně počasí překonat. Ve srovnání s rokem 1917 byla v Povolží oseta jen čtvrtina půdy. Bolševici však přesto zabavovali zbývající zásoby potravin a osiva, čímž sílu nadcházícího hladomoru v oblasti výrazně zvýšili.[2]
Průběh
Hladomor v Povolží v plné síle vypukl na počátku roku 1921. Zasáhl však také oblasti v povodí řek Ural, Kama a Don, Baškirsko, Kazachstán, jižní Ukrajinu a západní Sibiř, takže do příchodu jara hladem trpěla čtvrtina rolníků sovětského Ruska.[2] Vedle hladu umírali obyvatelé těchto oblastí i v důsledku infekčních chorob, které se v zesláblé populaci rychle šířily. Zoufalí vesničané mleli mouku ze žaludů, hlíny, pilin a koňského trusu, jedli trávu, listí, mech a kůru ze stromů a na mnoha místech došlo i k rozšíření kanibalismu.[4] Tisíce případů pojídaní mrtvých byly hlášeny z baškirské oblasti, z okolí Buzuluku a Pugačova, kde byl hladomor nejhorší. Běžným jevem se stávalo i usmrcování lidí na maso.[5]
„V naší vesnici jí lidské maso každý, jenomže nahlas se to neříká. Máme tam několik hospod a všechny nabízejí dětské maso.“Výslech muže zadrženého kvůli kanibalismu.[4]
Hladomor trval i po celý rok 1922. Odhadem při něm zemřelo na 5 milionů lidí.[2] Nejhůře postiženými regiony bylo okolí řek Volha a Ural.[6][7][8] Sovětská vláda z důvodů propagandy odmítala existenci hladomoru připustit až do léta roku 1921.[5] Nedostatek potravin však vedle venkova zasáhl i ruská města. Po snižování přídělů potravin vypukly v Moskvě a Petrohradě nepokoje a v březnu 1921 se většina sovětské Baltské flotily vzbouřila proti bolševické vládě během Kronštadtského povstání.
Katastrofu nebyl sovětský režim zaměstnaný válkou a bojem s vnitřní opozicí schopen řešit a zajištění humanitární pomoci proto poskytovala pouze domácí veřejnost a zahraniční organizace. Pomoc hladovějícím Rusům v počátích organizoval především spisovatel Maxim Gorkij, kterému dal svolení k založení dobrovolné humanitární organizace samotný Vladimir Iljič Lenin. Tzv. Pogmol, neboli Všeruský lidový výbor na pomoc hladovějícím, byl založen 21. července 1921.
„Do země Tolstého, Dostojevského, Mendělejeva, Pavlova, Musorgského, Glinky a ostatních mužů, vážených po celém světě, zavítalo neštěstí. Pokud humanitární myšlenky a pocity - jejichž vírou ve společenský význam otřásla prokletá válka a nelítostnost vítězů vůči poraženým - a pokud víra v tvořivou sílu těchto myšlenek a pocitů musí a může být obnovena, nabízí tu Rusko skvělou příležitost, jak ukázat, že lidský soucit nezhynul. Žádám všechny čestné Evropany a Američany o rychlou pomoc ruskému lidu. Pošlete chléb a léky. Maxim Gorkij.“Prohlášení Maxima Gorkého v západním tisku z 13. července 1921.[9]
V reakci na Gorkého výzvu vyslal tehdejší americký ministr obchodu Herbert Hoover do Ruska humanitární organizaci American Relief Administration poskytující potravinovou a lékařskou pomoc v poválečné Evropě. Podmínkou Američanů bylo, že ARA bude působit nezávisle na komunistické správě a že ze sovětských vězení budou propuštěni američtí občané. Lenin souhlasil, avšak jakmile byla zajištěna americká pomoc, dal rozpustit Pogmol a 27. srpna byli všichni jeho veřejní činitelé kromě Gorkého a spisovatele Korolenka zatčeni Čekou a obviněni z protirevoluční činnosti.[3] Během léta 1922 poskytovala ARA v Rusku potravu pro zhruba 10 milionů lidí denně. Vedle toho navíc do země proudily zásoby osiva, léků, nástrojů a ošacení. Náklady na činnost ARA se vyšplhaly na šest milionů dolarů. Díky dodanému osivu se podařilo v Rusku zajistit dobré úrody v letech 1922 a 1923, což uspíšilo konec hladomoru.[10] Bolševici obávající se amerického diplomatického nátlaku však po celou dobu porušovali americké podmínky, když prohledávali konvoje a vlaky organizace a dokonce zatýkali její humanitární pracovníky. Pobouření v USA způsobilo především zjištění, že navzdory přijímané pomoci Sovětský svaz v téže době prodával velké množství obilí na zahraničních trzích. Sověti argumentovali, že za prodané obilí museli nakupovat nezbytné zemědělské a průmyslové vybavení. Bolševici současně obvinili organizaci ARA ze špionáže a snahy zdiskreditovat sovětský režim. Po skandálu ukončila American Relief Administration svou činnost v červnu 1923.[10]
Fotogalerie
Úředníci kontrolující špatnou úrodu
Těla zemřelých na hřbitově v Buzuluku
Vyhladovělé děti na fotografii Fridtjofa Nansena, 1922
Oběti hladomoru, Saratov 1921
Vyhladovělá sedmiletá dívka
Rodina přežívající na břehu Volhy
Zadržení kanibalové v provincii Samara, 1921
Chlapec, který usmrtil a snědl svého 3letého bratra, Záporožská oblast 1922
Ženy ze vsi v provincii Samara děkující zástupcům ARA, 1922
Odkazy
Reference
- ↑ FIGES, Orlando. Lidská tragédie : ruská revoluce 1891-1924. Praha: Beta-Dobrovský & Ševčík, 2000. 837 s. ISBN 80-86278-72-7. S. 720. [Dále jen: Figes (2000)].
- ↑ a b c d e Figes (2000), s. 720.
- ↑ a b Figes (2000), s. 723–724.
- ↑ a b Figes (2000), s. 721.
- ↑ a b Figes (2000), s. 722.
- ↑ Marxist Dreams and Soviet Realities. AU: Mises Institute Dostupné online. Kapitola Marxist Dreams and Soviet Realities..
- ↑ Hoover Digest. [s.l.]: Hoover Institution Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-30. Kapitola Food as a Weapon..
- ↑ The German Colonies on the Volga River. [s.l.]: Volga Germans Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28-02-2009. Kapitola Famine Years..
- ↑ Figes (2000), s. 723.
- ↑ a b Figes (2000), s. 724.
Literatura
- FIGES, Orlando. Lidská tragédie : ruská revoluce 1891-1924. Praha: Beta-Dobrovský & Ševčík, 2000. 837 s. ISBN 80-86278-72-7.
- MALIA, Martin Edward. Sovětská tragédie : dějiny socialismu v Rusku v letech 1917-1991. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5.
- PIPES, Richard. Dějiny ruské revoluce. Praha: Argo, 1998. 396 s. ISBN 80-7203-081-7.
- VEJMĚLKOVÁ, Barbora. Rok 1921 v Rusku - ohlas v soudobém československém tisku. Brno, 2013 [cit. 2022-03-18]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Vaculík. Dostupné online.
- VYDRA, Zbyněk, a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 499 s. ISBN 978-80-7422-324-2.
- ZIEGLER, Aleš. Pomoc Československé republiky hladovějícímu Rusku a Ukrajině v letech 1921-23 a 1932-33. Brno, 2020 [cit. 2022-03-18]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hladomor v Povolží na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Cannibals with their victims, Samara province, Volga region, Russia, 1921.
Famine in Russia 1921 The Corner Of The Cemetary In Wasted Country. Buzuluk, winter 1921/22 year. The image has also a known Holodomor hoax photo. Original Postcard Published In Brussels To Raise Funds For The Famine Relief Efforts by a Famine Relief Committee. Mr. Nansen was from Norway and was appointed the High Commissioner for the Soviet Famine Relief effort.
Женщины благодарят представителей Американской администрации помощи. Деревня Васильевка Самарской губернии.(предположительно)
ARA (American Relief Administration) - Американская администрация помощи - официально негосударственная организация США, занимавшаяся продовольственной помощью в Европе и России после Первой мировой войны.
Во время наибольшего расцвета организация кормила ежедневно до 10 с половиной миллионов человек. Существовала с 1919 до конца 1930-х гг..svg)
Map of the Famine area of Soviet Russia in 1921.
At the cemetery in Buzuluk. Approximately 80 corpses, mostly children, were buried in a common grave after the clothes were stripped off, to be used by the survivors. Fridtjof Nansen wrote in the telegram from Moscow to the Red Cross on Dec. 9, 1921: «(...) In churchyard was pile of about eighty corpses chiefly children all stripped as clothes required for survivors stop That was two days harvest of deathcarts (...)» One of the pictures from Russia in November and December 1921. On assignment from the International Red Cross, Fridtjof Nansen visited the regions that were the hardest hit by famine.
In the village S. Sojekjejevo. A starving 7 year old girl who has a swollen stomach due to prolonged starvation, and because she has eaten grass.
:A boy from village Blahovishchenka (Zaporizhzhia gubernia, Ukraine) - Ilarion Nyshchenko - from starvation killed his 3 year old brother and ate him (1921-1922)
The parched soil. The catastrophic drought in the southern Volga district around Saratov, Samara, Orenburg and in Ukraina had lasted from May to September 1921.
Representatives from the authorities are discussing the poor harvest in the grain field.
A family is dying by the banks of the Volga.
_(cropped).jpg)
A postcard photograph (rotogravure) of two starving boys: one feeds the other. The boys are in the fatal stages of hunger. They have skeletal limbs and their bellies are swollen (through eating grass, straw, tree bark, worms, and earth). This is postcard number 3 of a set published by Rotogravure SA, Geneva, and sold by in 1922 to raise funds for the Ukrainian famine (number VIII of the set displayed bears the date 28. února 1922). The photographs were taken by Fridtjof Nansen and most likely published earlier as well in 1922 in his pamphlets and addresses for aid to the Russians.[1][2]
A woman, a man and a child, all three dead from starvation. One of the pictures from Russia in November and December 1921. On assignment from the International Red Cross, Fridtjof Nansen visited the regions that were the hardest hit by famine.
In their home in the village S. Sojekjejevo, a couple who have become ill from eating grass.