Hlasisté

Hlasisté, slovensky Hlasisti, byli skupina národně uvědomělé slovenské inteligence, která v duchu idejí T. G. Masaryka a L. N. Tolstého v letech 1898–1918 usilovala o obrodu kulturního a politického života na Slovensku.[1]

Hlasisté byli seskupeni okolo časopisu Hlas (vycházel v letech 1898–1904) a po jeho zániku také okolo časopisů Slovenský týždenník, Slovenský obzor, Slovenský denník a jiných. Hlasisté vyžadovali mravní obrodu slovenské společnosti, aktivizaci politického, hospodářského a kulturního života, občanského práva a svobody, demokratické reformy a správy, soudnictví a veřejného života v Uhersku, vystoupili s kritikou politické linie a ideologie Slovenské národní strany.

Hlavními představiteli hlasistů byli Vavro Šrobár a Pavel Blaho.

Hlasisté byli sice názorově diferencovaní, ale sjednocovaly je liberální a humanistické principy. Za cestu k rozvoji slovenské společnosti považovali česko-slovenskou spolupráci.[1] Propagovali zřízení samostatného Československa, byli odpůrci zastánců federalizace Uher a tím i odpůrci začlenění Slovenska do případné uherské federace.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hlasisti na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Svazek 3 g/j. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 473 s. ISBN 80-902555-5-8. S. 186. 
  2. ↑ LUKÁŠ, Roman. Rozdělení Československa : dvacet let poté : dějiny vzájemných vztahů Čechů a Slováků od vzniku společného státu až po jeho rozdělení pohledem obyvatel příhraničních oblastí. 1. vyd. Praha: [s.n.] ISBN 978-80-204-2864-6, ISBN 80-204-2864-X. OCLC 842875192 S. 27,28. 

Literatura

  • ŠUJAN, Juraj. Hlasistické články Milana R. Štefánika. Praha: L. Mazáč, 1929. 79 s.