Hlavňovský potok
| Hlavňovský potok | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | asi 5,5 km |
| Plocha povodí | 6,505 km² |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-01-03-150 |
| Pramen | |
| Broumovská vrchovina, Broumovské stěny 50°33′11,16″ s. š., 16°16′55,61″ v. d. | |
| Ústí | |
| do Dunajky 50°32′58,5″ s. š., 16°13′40,03″ v. d. | |
| Protéká | |
 Česko (Královéhradecký kraj – Hlavňov, Bukovice) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Metuje, Dunajka | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hlavňovský potok je malý vodní tok v broumovském výběžku.
Průběh toku
Hlavňovský potok pramení v horním zakončení pískovcové Kovářovy rokle v Broumovských stěnách. Pramen není nijak upraven. V celé délce rokle (necelých 1,5 km) tvoří její osu. V počáteční fázi potok na jejím plochém dnu vytváří nevelký mokřad, který musí tudy vedoucí červeně značená Jiráskova cesta překonávat za pomoci povalů. Asi 100 metrů za spodním okrajem mokřadu protéká přirozenou jeskyní Kovárna, za kterou následuje více než půlkilometrový průtok jeskyní suťovou. Přibližně v místě opuštění Kovářovy rokle opouští i masív Broumovských stěn. Po dalších asi osmi stech metrech vtéká do Hlavňovského rybníka, který je vhodný ke koupání. Zde potok ostře mění směr toku z dosavadního přibližně jihozápadního na severozápadní a dále vtéká do vesnice Hlavňov, která dala potoku jméno. Na území vesnice se při postupném obtékání vrchu Kluček směr toku vrací jihozápadní směr, který drží až do následující obce Bukovice. V malé nádrži v jejím centru pouť Hlavňovského potoka končí. Soutokem s Pěkovským potokem zde vzniká potok Dunajka. Celý jeho tok se nachází na území chráněné krajinné oblasti Broumovsko.
Přítoky
Za zmínku stojí soutok čtyř vodotečí na spodním konci Kovářovy rokle. Na jednom místě se zde do Hlavňovského potoka vlévají potoky přitékající z Pískové rokle, podél Pánovy cesty a z upravené studánky, která se zde nachází. Jediným dalším významnějším přítokem je potok přitékající z pravé strany od Broumovských stěn a vlévající se v centrální části Hlavňova.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“