Hlevíky

Hlevíky
Hlevíček hladký (Phaeoceros laevis)
Vědecká klasifikace
Doména	eukaryota (Eucaryota)
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení	hlevíky (Anthocerotophyta) Stotler & Stotl.-Crand
Třída	Anthocerotopsida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlevíky (Anthocerotopsida) jsou bezcévné, stélkaté vyšší rostliny. V dřívějších systémech byly řazeny jako třída mechorostů, v současnosti jsou považovány za samostatné oddělení.

Charakteristika

Zástupci hlevíků v sobě spojují primitivní a vývojově pokročilé znaky. Prvoklíček je podobně jako u játrovek značně redukován a nebývá zřetelně odlišen od vlastní rostlinky. Stélka je lupenitá, růžicovitého tvaru, dorzoventrální stavby; rhizoidy jsou jednobuněčné a hladké; ventrální šupiny chybějí. Každá buňka obsahuje jediný chloroplast (jen ojediněle 2–3 chloroplasty) s centrálním složeným tělískem bílkovinné povahy – pyrenoidem. Siličná tělíska chybějí, zato se ve stélce někdy objevují dutinky se symbiotickými sinicemi rodu Nostoc převádějícími vzdušný dusík do podoby využitelné organismem hlevíku. Pohlavní orgány jsou ponořeny ve stélce a bývají často chráněny obalnými lístky.

Životní cyklus

Životní cyklus hlevíků

V životním cyklu dochází ke střídání 2 fází rodozměny: fáze pohlavního gametofytu a fáze nepohlavního sporofytu.

Gametofyt

Výtrusy (spory) jsou většinou kulovité a jednobuněčné. Během dozrávání bývají dlouhodobě spojeny v tetrády. Jsou relativně velké, což ovlivňuje způsob jejich rozšiřování. Klíčení výtrusů je dvojí: endosporické a exosporické. Apikální buňka je klínovitá a čtyřboká. Stélka je jednoletá nebo vytrvalá. Dosahuje většinou 1–3 cm v průměru. Buňky jsou parenchymatické, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Ventrální strana stélky obsahuje často primitivní průduchy.

Sporofyt

Sporofyt sestává z hlízkovité nohy a dlouhé válcovité tobolky, která je bez štětu. Tobolka obvykle dosahuje délky 0,5 –12 cm. V její stěně je asimilační pletivo a v její pokožce pravé průduchy. Při bázi štětu nalezneme vodivé pletivo. Ve střední části je vytvořen jalový sloupek – kolumela. Kolumela je obklopena výtrusorodným pletivem, z nějž vznikají jednak tetrády výtrusů, jednak elatery či pseudoelatery (mrštníky), sloužící k vymršťování výtrusů z dozrálé tobolky.

Zástupci

Celkem je známo asi 300 druhů hlevíků. Na českém území byly zjištěny pouze 4 druhy, z toho 2 velmi vzácné. Všechny druhy rostou na holé zemi, na okrajích cest, na polích, strništích apod.

• hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus): stélka na okrajích kadeřavá. Ve stélce je slizová dutina často obsahující symbiotickou sinici z rodu jednořadka – Nostoc. Výtrusy má hnědé až černé.
• hlevíček hladký (Phaeoceros laevis): stélka není na okrajích kadeřavá a slizové dutiny obyčejně chybějí. Výtrusy má žluté nebo žlutohnědé.

Dendroceros crispus rostoucí na kůře stromu

Phaeoceros carolinianus

Anthoceros agrestis

Taxonomie

• Leiosporocerotaceae
  • Leiosporoceros
• Anthocerotaceae
  • hlevík (Anthoceros)
  • Folioceros
  • Sphaerosporoceros
• Notothyladaceae
  • vycpálka (Notothylas)
  • hlevíček (Phaeoceros)
  • Paraphymatoceros
  • Hattorioceros
  • Mesoceros
• Phymatocerotaceae
  • Phymatoceros
• Dendrocerotaceae
  • Dendroceros
  • Megaceros
  • Nothoceros
  • Phaeomegaceros

Odkazy

Literatura

• SVRČEK, Mirko, et al. Klíč k určování bezcévných rostlin. 1976. Praha : SPN, 1976. 579 s.
• MITCHELL, James. Rostliny a bezobratlí. 1989. Praha : Albatros, 1989. 121 s. ISBN 80-00-00029-6.
• DOSTÁL, Petr. Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. 109 s. ISBN 80-7290-267-9.
• VÁŇA, Jiří Obecná bryologie. 2006. Praha : Karolinum, 2006. 187 s. ISBN 80-246-1093-0.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlevíky na Wikimedia Commons
• Taxon Anthocerotophyta ve Wikidruzích